bezmocnost, nemožnost změny, kdy na tobě všechno visí, s tebou stojí a padá, všichni jsou přesvědčeni, že "ty to zvládneš, ty jsi silná, perfektní, dokonalá, prostě - ty jsi jejich opora.
Ale - kde máš brát nějakou oporu ty?
Perfektně napsaný, až hrůzostrašný svou opravdovostí.

ta tvoje cestička životem byla pěkně kamenitá, jak z tý Kamenitý Lhoty...
Zase jedno potvrzení pravidla, že ženská musí vydržet víc než člověk a tam, kde i kůň padne, tak udělá ještě tři kroky...
Jenže to nějak není správné, všechno musí být v rovnováze. Nemůžeš dávat, když není odkud brát. Jednou i ta studnice lásky a síly ve tvým srdíčku vyschne a co potom?
Nejsi sama, je nás takových plno, co jsme to zvládly samy i bez chlapa, na kterýho se nedalo spolehnout ani v nejmenším. A když se jednou tak naučíš fungovat, těžko přetěžjko se vrací zpět do role něžné, slabé a potřebné ženy. Dokonce mám dojem, že je to snad fenomén dnešní doby. Samostatné ženy, mající doma chlapa ani na ozdobu, ani na oporu.
Mockrát padla věta, že si za to ženská může sama.
Vím, jak ti je.
Vím, jak je to těžké, abys mohla volně vydechnout a necítit vinu, jako že ty jsi ta, co zklamala.
Rozhřešení ti nemusí dávat ani kudlanky souhlasící, ani ty nesouhlasící. Nikdo nemá právo soudit tvé činy, snad jen ten někdo tam kdesi ve výškách nebeských, nějaká vyšší moc, síla či co tam je a hýbe se světem. Snad jen sama sobě se musíš zpovídat. V tom případě jsi ale měla už dávno myslet víc na sebe, víc se rozmazlovat a víc si věřit. Když bereme jen a jen ohledy na druhé, hřešíme nejvíc na sobě a za to zasloužíme potrestat, ne za nic jiného, vždyť jsme jen a jen lidi, lidi chybující, hledající, milující...

Jsme lidé hledající, chybující, milující,
pojďme se v sobě najít navzájem,
jak krásně se tiskne líce k líci,
když opar stoupá nad rájem.

Ve všem musí být rovnováha... když ti ji nedá život sám, musíš si ji najít a dorovnat sama. Nevyčítej si to.

"Ten někdo tam kdesi ve výškách nebeských, nějaká vyšší moc, síla či co tam je a hýbe se světem" vzkazuje:
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.387.jpg

jses Ty si vubec vedoma do jak nebezpecnych situaci jsi se dostavala? Vzdyt Ty mas kliku ze se Ti nic priiiiiserneho nestalo!!! Pises zes ani nikomu nerekla kterym smerem jedes, nevedela's co je to za chlapka. No, hlavne zes to prezila. Bude lepe.

ze je to moc smutne povidani ale jses silna osubka, bude lepe.

ze nikdy neni tak zle, aby nemohlo byt jeste hur!!!

Dost smutných příběhů na těchto stránkách má jedno společné: Neschopnost nastavit ve vztazích s partnery, dětmi, starými rodiči HRANICE. Nikdo nemá právo druhého člověka využívat, manipulovat jím, citově vydírat. Žádný druh vztahu k ničemu takovému právo nezakládá. Každý dospělý člověk je zodpovědný za svůj život, stejně tak Váš manžel má svůj život ve svých rukou. Pokud dělá vše pro to, aby dostal lekci, dopřejte mu ji. Rozhodně bych s ním ve Vaší situaci nezůstával - a to ani formálně - z žádných důvodů. Vím, o čem mluvím, zrovna se rozvádím, naštěstí již jde jen o formalitu, krizi i řešení jsme si prožili dříve. Stojí mi to za to, i když to pro mě znamená sám se postarat o dvě malé děti, to za lidskou důstojnost stojí. Ani ty děti by neměly prospěch z "rodiny", kde by se hrálo ponižující divadlo "kvůli nim" - povídali a povídáme si o tom, co se nám s mámou stalo, takže dnes jsou vztahy všestranně přátelské a děti tím procházejí téměř bezbolestně. Vy tohle řešit nemusíte, tak nevím, na co čekáte - prchejte! Hodně štěstí!