Jsem typ, který si nesnadno hledá partnera, ale velmi snadno se seznamuje; nejsem typ, který se rád líbá s kdekým, připadá mi nechutnější se líbat s kdekým, než pustit si mezi nohy cizího muže s kondomem. Jak to vidíš ty?

      Krom toho, většině chlapů i klukům jde o sex, to je jasný, jenže za co? Když přímo silně nemiluješ, ale jenom je ti sympatický, co z toho budu mít? Vyspím se s ním, nebo mám čekat? Ale na co, když vím, že s ním nechci vztah budovat, protože cítím, že ještě nechci zůstat s tímto mužem. Ale mířím jinam, výš, chci mít muže s určitým vzděláním, příjmem. A hledám opravdovou lásku... možná je to paradoxní vzhledem k tomu o čem píšu. Vím, můžu si dát inzerát, ale zároveň se chci opravdově zamilovat, nechci to řešit jen na úrovni materiálního zajištění a intelektuálního.  Vůbec – myslíš, že je možné se zamilovat přes inzerát? Nebo mám čekat do 40 ti let, až možná přijde ten pravý a co do té doby? Mám být jeptiška?

     Víš, když půjdu a budu mít sex – když to takhle řeknu, s obyčejným klukem – zadarmo – cítím se spíš jako šlapka, šlapka pro sebe. Když to běžně kluk chce a i já bych chtěla, můžu se líbat – nebo nemusím, ale to to rovnou můžu jít udělat přece do bordelu...  a ještě si za to aspoň koupím značkový boty, který vypadaj moc dobře, nepotí se v nich noha a jsou anatomicky tvarované, super se v nich chodí, jsou šik a při běhání si v nich šetřím klouby, protože jsou speciálně navržené od špičkových designérů, který rozuměj svojí práci... 

     Nebo bych mohla např. sedět v Tescu 12 hodin, trpět hladem – přestávka až po 4,5 hodině, mít zánět močového měchýře, nemůžeš si přeci jen tak odskočit, když jsou fronty, mít křivá záda, možná i nemocný oči z čučení na obrazovku a možná i hemeroidy ze sedavého zaměstnání, nehledě na to, že mě může někdo přepadnout, když jdu z noční. A to je doma malej kluk, kterej potřebuje jíst, mamka, která nás finančně drží nad vodou, barák, kterej má střechu na odpis, auto na splátky – ještě 4 roky, já studentka, dodělávající maturitu (denní studium). A stejně – čas na brigádu mám cca pouze víkendy.

     Jinak jsem schopná, inteligentní, okouzlující, komunikativní, mám krásný hlas, tělo takřka modelky, trošku málo sebevědomí (jsem nejistá), kreslím portréty (za jeden portrét bych ale musela mít aspoň 1 500 Kč, aby se mi to vyplatilo), dělám keramiku (keramický domeček za 50 Kč, spousta dřiny), ale nemám na internetové stránky (to bych potřebovala snad 4000 Kč) – možná i míň. K tomu ještě stát mi sebral dávky, nechal mi pouze 800 Kč měsíčně, protože jsem studentka, žijící s matkou, takže ta se o mě musí starat. A splátka na auto je  2500 Kč...

     A zase – vezmi si na druhou stranu, hlídaný night club, s pitím a jídlem, s bazénem, pracuješ jen když chceš, klienti tě mají rádi, nikdo se s tebou nehádá, odvoz, finance, můžu si koupit věci, které potřebuju k tomu, abych mohla dělat co mě baví (kolečkové brusle, kolo, auto, zaplatit školu synovi, koupit si mikrofon a začít zpívat...)

     Tak uznej, jak si mám vybrat? Co mám dělat? Jestli někomu vyšlo něco jiného, než je prostituce, ať mi dá vědět. Zatím se loučím nashle, Martina

linkuj.cz vybrali.sme.sk