Pote se odstehovala do Zurichu, kde nejprve chodila na medicinu, ale pozdeji presla na  Federalni polytechnicky institut, aby studovala teorii fyziky (cely semestr pred tim stravila v Heidelbergu, v Nemecku, kde studovala fyziku pod zastitou Phylipa Lenarda, pozdejsiho nositele Nobelovy ceny). Ve svych 21 letech byla teprve patou zenou,  ktera kdy byla na tuto univerzitu prijata. Nezapomenme, ze to bylo v dobe, kdy zeny nesmely ani volit. Takze – aby byla prijata na tak elitni svycarsky institut, musela byt briliantni. A taky ze byla!

     A tehdy se její čára života protla s osudem jejího budoucího manžela: ve stejném ročníku s ní  začal studovat i o tři a půl roku mladší “ON” – Albert Einstein...

      Oba se velmi rychle spřátelili, kromě vášně pro fyziku je spojovala i hudba. Přátelství brzy přešlo v hluboký vztah, v němž zejména Albert pro svou milovanou „Doxerl“ projevoval velký obdiv. „Těším se velice na naši novou práci. Musíš teď ve svých výzkumech pokračovat – jak budu hrdý, budu mít jako poklad svou malou doktorku, sám jsem docela obyčejný člověk..“ 

     Chodili spolu do skoly, studovali ze stejnych skript,  diskutovali o dilech velkych matematiku a fyziku .. a – take spolu spali. Mileva byla tedy pro nej naprosto idealni partner. Nejenom ze sdilela jeho nadseni pro vedu, kontrolovala a prepocitavala jeho kalkulace,  prekladala jeho texty, prala, starala se o nej, varila mu jeho oblibena jidla...

     Dlouho zůstávalo záhadou, proč tehdejší nejtalentovanější studentka z ročníku najednou skončila – studia řádně neuzavřela a doktorskou práci nechala nedokončenou. Teprve z objevených dopisů (až 30 let po jeho smrti) vyšlo najevo, že Mileva v té době čekala dítě. Albert si byl vedom, ze nemanzelske dite by v te dobe neudelalo dobry dojem a poslal ji proto okamzite zpet k rodicum do Srbska. (Mileva souhlasila, udelala by cokoliv, protoze ho milovala a nechtela mu jakkoliv zkazit karieru.) Tam, v lednu 1902, po těžkém porodu, přivedla na svět dcerku Lieserl. Co se s holčičkou stalo, není přes mnohé pokusy vystopovat její osud, dodnes s určitostí známo. Někteří tvrdí, že dítě bylo dáno k adopci, jiní mluví o tom, že byla mentálně poškozená a v necelých dvou letech zemřela.

     Milevě bylo tehdy sedmadvacet – a najednou byla “jen” nedostudovana matka nemanzelskeho ditete  a  “ostuda rodiny”... (ostatne – se ztrátou dítěte se nikdy nevyrovnala, na rozdíl od Alberta, který existenci této dcery ze svého života zcela vymazal, nikdy se o ní nezmínil a tato skutečnost dokonce vyšla najevo až onech 30 let po jeho smrti). V roce 1903, poté co Einstein získal trvalé místo na patentovém úřadě v Bernu, se vzali. Na rozdíl od Milevinych rodicu, kteri jejich vztah podporovali, Albertova matky ji z celeho srdce nenavidela. Byla podle ni “mala, starsi, Slovanka – neZidovka”. A “příliš sčetlá a vzdělaná”, dale chromá (Mileva totiz kulhala, mela, stejne jako jeji sestra, vrozenou vadu kycle), takze velke sance na vdavky tehdy opravdu nemela...

     Pote se jim narodil prvni syn -  Hans Albert. V te dobe se Mileva uz zcela soustredila pouze na rodinu – byla nyni jen “hospodyne s malym ditetem”, ale stejne tak se cele snazila pomahat mu v jeho kariere. Podle nalezenych dopisu ji v te dobe nesmirne obdivoval – “citim se nesmirne stastny, protoze ve sve zene jsem nasel osobu, ktera je mi rovna, je silna a nezavisla tak jako ja”.

     Prisel rok 1905, teorie relativity je na svete – “E=mc2”, a svet je ohromeny.  V knizce “Ve stinu Alberta Einsteina” je uváděno, ze Mileva spolupracovala na formulaci celeho projektu. Ani dneska si nedokazeme predstavit vedce, ktery by vytvoril tolik dulezitych vypoctu a objevu – vsechno v prubehu jednoho roku, bez pomoci počítače – zatimco současně pracoval na plny uvazek v uradu. Presto to Einstein dokazal.  Dokazal?? A sam??

     Vyskytly se nazory, ze cela studie byla podana pod jmenem – Einstein – Marić.  Ale jsou to jenom teorie, dukazy se nezachovaly. Einstein nikdy nepriznal jakoukoliv pomoc, ale napr. v jednom z nalezenych dopisu pise: “Jak budu stastny a pysny, az my dva spolecne privedeme nasi praci k uspesnemu konci”. Stejne tak Mileva se v jednom dopise kamaradce zminuje:  “Dokoncili jsme velmi dulezitou praci, ktera udela meho manzela svetove proslulym”.   

     Období, kdy žili v Bernu, bylo zřejmě nejplodnějších obdobím jejich spolupráce, která pokračovala i poté, co se jim v roce 1904 narodil druhý syn Hans Albert. Toto období vyvrcholilo publikováním tří základních prací teoretické fyziky v časopise Annalen der Physik v roce 1905, které vyšly pod jménem Alberta Einsteina, ačkoliv existují svědectví o tom, že pod rukopisem stálo i jméno Milevy Marić.      

     Všechna další fakta svědčí o tom, že Mileva dala svůj talent a práci zcela do služeb svého muže a nestála o to, aby její jméno figurovalo na veřejnosti. Kdyz se ji někdy ptali, proc netrva na uznani a na zasluhach, ktere zcela nepochybne na celem dile mela, proč se pod jeden ze svých patentů nepodepsala, odpověděla „Wir sind nur Ein Stein“. “My dva jsme jeden kámen”. 

     Byla stale blaznive zamilovana a nedovedla si predstavit svuj svet jinak....

Vlaďka Hezinová, Illinois, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk