Asi nejvetsi problem celeho vecera bylo vybrani pisne. Cechu nas bylo dohromady zhruba okolo dvanacti a stale ne a ne prijit na tu spravnou pisen. Nakonec jsme vybrali Kolo kolo mlynsky, to jsme vsichni znali a i se k tomu daly dodat jakesi tanecni prvky. Sklidili jsme aplaus, i kdyz po vdecnem klaneni a zirani do tvari jinych narodu mi pripadalo, ze vubec nepochopili, o co slo. A tak jsme na tom byli vlastne vsichni uplne stejne.

     Asi jeste o neco hure na tom byla skupinka z Argentiny. Jednalo se totiz pouze o dve holciny z tohoto statu. Rozjely to s jakousi zivou muzikou z magnetofonu (nekdy se nevyhoda stava vyhodou). A zacaly do rytmu predvadet opravdu vtipne kreace. Cela pointa pisne spocivala v pribehu o jakemsi klaunovi,  pribehu, ktery postupoval od grimas obliceje po ruzne krkolomne pohyby rukou a nohou, az uplne do extremu. Vypadalo to opravdu moc dobre, a rekla bych, ze tyhle holciny to cele mely vyhrat. Ale vitez samozrejme po americkem stylu nebyl nikdo, protoze vsichni byli moc dobri (nejspis to mozna byla dalsi soucast psychologie, jak rozhodovat v pripade vitezstvi nektereho ze sourozencu).   

     Uplne nejhure na tom byla holcina, ktera byla z jakehosi statu, ktery jsem nestihla svym uchem zachytit, ta byla uplne sama. Vysla na podium a spustila jakousi pisen, snad to bylo neco na zpusob arie z opery, ale drzela se docela statecne. Hlas se ji trosku klepal a na tanecni prvky uz si netroufla, ale kazdopadne mela muj nejvetsi obdiv. Myslim, ze nejen muj, ale obdiv vsech pritomnych aupairek vcetne aupaira Jirky. Takze vecer to byl vseho vsudy zabavny a uplne tresnickou na dortu byl pro mne samozrejme email z domova. Vsichni jsou v poradku, coz je vzdycky dobrou zpravou, a pridal i par radku bracha, cimz me opravdu pobavil.

     Mamka psala, ze na vikend se opet cela rodinka jiz „netradicne“ chysta na chatu. Pry jim to tam tentokrat prijede zpestrit navsteva. Planuji neco si spolecne ugrilovat a mozna se pry ugriluji sami, protoze v Cechach je ted opravdu vedro… tohle by rozhodilo uplne kazdeho normalniho cloveka milujiciho teplo. Sedela jsem v New Yorku, v jakesi pochybne pocitacove ucebne a slysela, jak proudy vody crci uplne vsude okolo. Cele dny tu prsi,  je osklive a u nas na nasi chate se budou mozna grilovat i lide. Predstirala jsem, ze mi  to jako nejvetsimu drsnakovi vubec nevadi. Nezajem... Jinak jsem se jeste od mamci dozvedela, ze si bracha pri snidani posteskl, ze mu chybim, tak ho zpracovala klasicky praktickym napadem, aby mi napsal email a jeste pesimisticky dodala, ze je opravdu zvedava, kdy ho napise. Bracha vsak prekvapil a napsal. Coz me mile prekvapilo a jeste jsem se u toho vyborne pobavila! Cele to mistovske dilo vypadalo asi takhle:

     “Uz se moc na tebe tesim az prijedes. Je tu pěkné počasí a vůbec žádná bouřka. Když jsem šel ze školy, úplně se mi propotila taška. Mamča mi slíbila, že když budu mít vyznamenání, tak mi koupí notebook.Teď se bojím, že když nebudu mít to vyznamenání, tak ho nedostanu. Ve škole mi to de docela good (dobře).“ A pak uz nasledovala rada otazek typu: „Jsou tam velké baráky? Je tam sluníčko? Jezdí tam rychle auta? Jezdí tam rychle výtahy? Máte hezkej pokoj? Máš dobré kamarádky? Máte hezkou třídu? Učíš se dobře? Už se těšíš na tu rodinu? Už se těšíš domu?“  A nechybel ani klasicky zaver: „Doufám že to přečteš. Líbí se ti to? Příště to bude lepší.“

     Mela jsem z toho vseho ohromnou radost a hned jsem to ukazovala vedle sedicimu Jirkovi, ktery jeste zatim meho brachu nezna. Pobavil se vydatne a hned chtel brachu videt. Tak jsem mu sdelila, ze mozna za rok bude mit tu cest se s nim setkat. Samozrejme jsem na email hned vtipne odpovedela, aby si bracha taky trosku uzil. Pak uz jsem se vydala do hajan. Unavene jsem se sesunula do postele a ve vterine spala. Proste mi to vsechno prislo nejak „divne narocne“. Takova forma zvlastni narocnosti. Jeste mi hlavou probleskla myslenka, ze by me teda zajimalo, jak narocne je starat se o deti tady v tej Americe. No, brzy jsem se to mela dozvedet…

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk