Já žiju s maličkou dcerkou ve městě, které má asi čtyřiapadesát tisíc obyvatel, babičku máme daleko. Občas mám pocit, že dítě zřejmě patří do školky (jeslí) a na hřiště a kdekoli jinde obtěžuje. Pokud se přes poledne zdržím ve městě, tak nemám šanci zajít si na oběd. Není tu ani jedna restaurace, kde by se alespoň přes dobu obědů nekouřilo a nekořeněné jídlo v malých porcích? Neexistuje.

     V parcích běžně běhají psi bez vodítka a náhubku, někteří majitelé po nich neuklízejí a takový „poklad“ dítě pochopitelně touží prozkoumat :-). Neměla bych nic proti, kdyby se pes „na volno“ držel u pána, ale už jsem alergická na majitele, kteří z dálky hulákají, že jejich pejsek nekouše, zatímco pes velikosti telete poskakuje okolo mně. Nevím o tom, že by tu někdy došlo k pokousání dítěte psem, ale nestojím o to, aby mi cizí pes dítě olízl nebo srazil na zem, případně jen polekal a rozplakal. Kamarádčin kluk už má dvakrát šité obočí; pes ho nepokousal, jen mu nechtíc podrazil nohy a mamina, která držela na ruce mladší dítě, nemohla bránit starší.

     Jediné oplocené hřiště a pískoviště ve městě, kam se nedostanou toulaví psi a kočky, je na druhém konci města. V Čechách drtivá většina matek nemá k dispozici vlastní auto, takže se kodrcám MHD, ale to se dá přežít. (Autobusy pochopitelně nemají bezbariérové vstupy.) S bezbariérovými vstupy na úřady, do obchodů a kamkoli jinam, je to vůbec dost bída. Většinou si musím obstarat hlídání u kamarádek nebo je to na manželovi. Nemám odvahu nechat kočárek bez dozoru na ulici. Třeba na poštu jezdím přes půl města, bližší pošty mají úzké dveře a schody. Ze dvou galerií se dostanu s kočárkem jen do jedné, do muzea? Ani omylem.

     Dokud jsem malou kojila, tak jsem se nedostala skoro nikam. Místnost pro matky s přebalovacím pultem a možností nakojit v soukromí, tu má – pokud vím – jen jeden obchoďák. Některé maminky už odhodily zábrany a začaly kojit kdekoli na veřejnosti, v restauracích, na lavičkách venku. Já jsem možná divná, ale na veřejnosti kojím hrozně nerada, je to  pro mně nepříjemný. Navíc to s malou prakticky nešlo. Je od malinka hrozně zvědavá a pokud neměla svůj klid, tak se prostě nenapila, jen pořád okukovala, co se kde šustne, zvědavost spolehlivě vítězila nad hladem :-))).

     Na druhou stranu už se přeci jen něco mění k lepšímu. Dá se u nás chodit do kursu plavání kojenců, některé cukrárny si zařídily koutek s malým stolkem, židličkami a krabicí hraček. Dokonce už se podobně zařídil i obchod s galanterií a látkami. Ve městě pro mimina a batolata fungují dvě mateřská centra, kde si dítě může pohrát a maminky si během hlídání popovídají. Vyrojilo se pár sekáčů pro děti, kde se dá koupit zboží nové i starší a prodat to, z čeho už děti naopak vyrostly. Prodávají i kočárky, autosedačky, tříkolky apod.

     Největší zdejší obchoďák má nejen Dětský koutek, kde si lze dítě nad tři roky nechat pohlídat až dvě hodiny, ale pro menší děti má i pár houpaček a atrakcí v pasáži. Místo běžného nákupního vozíku si můžu vzít vozík kombinovaný s autíčkem, kde se dítě trochu zabaví. Dům dětí a mládeže dělá pravidelně pro větší děti různé akce a sem tam se na něco z toho dá zajít i s mrňaty. Organizátoři už občas pomýšlejí i na maminky, které mají děti různého věku a potřebují zabavit obě děti.

     Neotloukejte mi, prosím, o hlavu, že si tady stěžuju, místo abych se pokusila nefungující věci změnit nebo tolerovat. Já se pochopitelně snažím o oboje, ale nejde vždycky všechno lehce

a tak by mě zajímalo, jak je tohle všechno jinde.

Jak se žije maminkám s miminky a batolaty u vás?

Margareta

linkuj.cz vybrali.sme.sk