Pocitově jsem souhlasila s tebou a přemýšlela, jaká použít správná slova, aby aTeo pochopil, že „vyšší dívčí“ a vůbec to, co ty obvykle doporučuješ, není žádné divadýlko, tedy „přetvářka a stylizování se do kdoví čeho, nebo snad intriky a oblbování toho druhého“.

     Pro mně (a tebe zřejmě taky) je podstatou oné „vyšší dívčí“ především schopnost neztrácet svou hrdost a současně neshazovat hodnotu toho druhého. Nenechat se nahnat blbou situací do rohu, nedávat svoje city a duši a srdce lehkovážně, „zadarmo“, protože pak mají pro mizivou cenu.

     Jinými slovy – udržovat ve vztahu rovnováhu, aby dávali oba citů,  času a práce atd. do rodiny přibližně stejně, případně když dává jeden něčeho méně, tak by to měl vykompenzovat tím, že ke vzájemné spokojenosti dává něčeho jiného více... Nemůžou dávat oba všeho stejně, to je pochopitelní, ale měli by dávat srovnatelně, aby vztah nesklouzl do toho, že jeden táhne a druhý se jen a jen veze, má víc prostoru a času. Tím pádem se začne nudit a zneužívat ochoty toho „hodného blba“, který zatím už pomalu neví kam dřív skočit, aby rodinu zvládal utáhnout, když už je na to prakticky sám...

     Ale to už jsem sklouzla trochu jinam. Původní úvaha byla o tom, co si kdo představuje pod termínem „vyšší dívčí“ a jak jsem dumala nad tím, jak to popsat a vysvětlit, tak mi blikl hlavou perfektní příklad konkrétní dívky. Dívky, kterou všichni známe a víme jak se chová.

Dívky, která dokáže hrdě laškovat a svádět, místo co by žebrala o zájem.

Dokáže si udržet vědomí vlastní hodnoty i v ne zrovna ideálních podmínkách.

Dokáže mužskýmu ukázat, že je zajímavá a bylo by škoda ji přehlídnout –

zároveň se mu nenabízí  a laciná už vůbec není  ...

     Ano, přesně taková je pro mně Popelka –  tak, jak ji zahrála Libuše Šafránková ... Tak snad už všichni jasně víte, o kom je řeč a o jakém způsobu chování všichni ostatní v debatě mluví :-))).

Měj se moc hezky Danielo, i vy všechny a všichni, Markéta

linkuj.cz vybrali.sme.sk