Je mi s ním moc dobře a myslím, že i jemu se mnou, jen je tu menší problém – nebo jich je možná víc?? Vídáme se ne právě často asi 2x až 3x do týdne (alespoň já bych si vztah představovala intenzivnější – ale to jsem celá já – dost se vším spěchám), většinou nezůstává do rána (kvůli dětem) a také mi řekl, že jeho to trápí také, ale plnohodnotný vztah mi nabídnout nemůže. Já vím, že toho má hodně – podniká, děti, koníčky a také bydlí ne daleko, ale přece jen v jiném městě. Přitom mi denně volá a píše – v tom jsem iniciativu přenechala jemu.

     Bojím se ale, že doopravdy se mnou nikdy nebude, vlastně o budoucnosti vůbec nemluví a také se ještě ani nevyjádřil, co vůbec ke mě cítí.

     Jinak je opravdu milý a pozorný, ráda si s ním povídám. Ale jsou tu ta ALE, někdy mám takový pocit, že kradu chvilky volného času ženatému muži. Nebo to všechno řeším moc brzy?Dva měsíce jsou krátká doba, možná ani on ještě neví, co si s tím vztahem počít?? Snad jsi tomu, co jsem napsala trošku porozuměla. Já sama jsem v tom nějak zamotaná. Moc Ti děkuji za Tvůj názor. Iva

ODPOVĚĎ:

     Ivuško, mám někdy pocit, že je to snad virové :-))). Že to některé chytáte jedna od druhé... Vždyť teď je na Kudlance tolik podobných, dalo by se říci jen v drobnostech se lišících příběhů.  Já vím, je to těžké. Nemůžeš mužskému říct na druhém randeti: „Tak mi – na rovinu – řekni, jak to se mnou myslíš, jak bys si představoval svůj budoucí život. Mám v něm nějaké místo?“ Ano, ale přesto bys se měla ptát – i když ne verbálně. A on ti určitě tímtéž způsobem odpoví... Zkus se na to podívat očima nezúčastněnýma...

     Zatím jsi udělala několik podstatných chyb:  tedy chyb, pokud se jedná o tvé případné plány. Pokud bys souhlasila se současným stavem (párkrát do týdne se pomilovat a víc nic), tak bys jistě nepsala o radu... Přistoupila jsi totiž zcela na JEHO podmínky, kdežto on nemusel nijak akceptovat tvoje. (Správný vztah je ale o vzájemné toleranci, ne jen o podřízení se jednoho druhému.)

     Děvčata, musíte mít víc sebevědomí! I ve vztahu se nesmíte bát trochu riskovat! Moje maminka mi v podobných situacích říkala: „Přijde jednou, přijde vždycky“. Což znamená, že když jsi přesvědčena o svém (a nemyslím tím nějaký ten „justament“, ale správnou věc), tak na tom trvej. Neboj se. Protože pokud couvneš ve věci, o které věříš, že je správná, má pro tebe význam, a podřídíš se jen proto, aby „on se nezlobil, neurazil, nedejbože tě nenechal“, tak jsi na té nejhorší cestě. Budeš se bát čím dál tím víc, on si bude troufat čím dál tím víc. A i když z tebe bude časem hodná poslušná ovečka, nebude tě o to víc milovat... Ale to je zas o něčem jiném. 

      Také si myslím, že záleží na tom, JAK SE DÁVÁŠ. Ber to takhle: každá věc, kterou dostáváš zadarmo, nemluvě o těch, které jsou ti vnucovány, zas tak velkou cenu nemá, že? Letáky, časopisy, reklamní drobnůstky, které se válejí u poštovních schránek, ledabyle zahazujeme. Přitom – zamysleli jste se, kolik takový jeden celobarevný leták na poměrně kvalitním papíru stojí? Víte, kolik peněz dennodenně takhle vyhazujete? Ano, ale to dostáváme zadarmo, tak proč ne, že?

     Umění být oceněna není zas až tak těžké. Neříkám, že máš s ním vymetat jen drahé lokály, přát si jen drahé dárky, ale především uvědomovat si SVOU OSOBNÍ CENU. Panebože, když tě má, kdy on chce, když ho to nic nestojí, tak se snižuješ na cenu onoho krásného letáku... Ano, chápu, ty ho chceš taky, ale je to například o tom, že tys mu otevřela své srdce i postýlku, aniž by ti rovnocenně dal něco on. Vážnost, úctu. Ne jen sex... Dobře, tak ještě názorněji: kde se stýkáte? Nejspíš jen u tebe doma, co? Chodíte spolu někam na veřejnost? Do divadla? Vzal tě někdy do nějakého zajímavého podniku? Abyste si udělali krásný večer nejen pod duchnou? Jeli jste spolu někam na výlet? Víš, to jsou věci, které jsou možná mužům trochu proti srsti, ale pro tu jednu, která je právě vábí, to jsou schopni „vydržet“. A pak to dává společné příjemné vzpomínky... Uvědom si jedno: „Jak vysoko se mu postavíš, tak vysoko bude k tobě vzhlížet“, tzn.

když budeš sebevědomá a sebejistá,

nebude se k tobě chovat ponižujícím způsobem.

     Neříkám ti v žádném případě, abys mu snad dávala nějaké ultimativní otázky! Ale musíš změnit své jednání, máš všechno ve svých rukách. Vymysli nějaký program a navrhni ho. Řekni mu to s dostatečným předstihem, neříkej to ultimativně, dej mu možnost, aby se mohl připravit. ALE: z jeho reakce usuzuj! Dejme tomu, že navrhneš na příští víkend jet tam a tam. Pokud uvede konkrétní důvody, proč právě v tom termínu nemůže, OK, nevadí. Ale řekni – dobře, o týden to odložíme... A uvidíš. Pokud chce být s tebou, pokud ho opravdu vábíš, tak to vyjde :-). Neboj se... Rozhodně se už s ním nebav na téma: jak to s námi bude dál, atd. Tohle rozhodně není debata, o kterou by nějaký mužský stál :-)))

     Ale – ověřuj si, jak dalece o tebe stojí. Je rozvedený, takže manželství nerozvracíš. Třebas časem změní svůj názor. Ty však znej svou cenu, nesnižuj se jen na onen leták...

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk