Ale zde byl kámen úrazu. Nemohla jsem na něj zapomenout, trpěla jsem, když mi nezavolal, stále jsem čekala, že se vrátí. Když se mi podařilo zakoukat se do jiného, stále jsem srovnávala a pak stačilo, aby mi po roce zavolal a nabídl setkání a já –  vše jsem lehce nechala za zády a přiběhla za ním....

     Po cestě jsem nejspíš ztratila rozum a od té doby, trvá to již 10 měsíců, každé naše setkání skončí v posteli. Nežijeme spolu. A to je to, po čem nejvíc toužím, aby se ke mě vrátil, nastěhoval. Jemu prý vyhovuje tahle nezávislost, je pracovně velmi zaneprázdněný, rozvodem získal setkávání se svou dcerou, na kterou ale také nemá čas a:  nechce mi prý ještě víc ubližovat a dávat plané naděje.

     Jenže tím, že se spolu dvakrát týdně skvěle pomilujem, mi tu naději dává!

     Jsem v tom po uši, chci jej, neustále na něj myslím, při něm se cítím fajn, má skvělý smysl pro humor ,je velmi inteligentní  a sexy. Jestli si všechno jen nalhávám a žiji v nějakém sebeklamu, tak špatně dopadnu, co myslíš? Monalisa

ODPOVĚĎ:

Holka moje zoufalá, nevím, kolik ti je, ale „osmnáctka“ už asi odletěla do dáli, co? Myslím, že bys velice ráda čechrala domácí postýlku, občas navařila domácí dlabanec, třebas i ve dvou seděla před domácí televizí... A hlavně s nějakým tím konečně svým...

Jenže – lovíš ve špatných vodách...

     To je to samé, jako kdybys si našla chlápka, barového štamgasta, diskotékového playboye, permantntního loviče v různých seznamkách ... a pak z něj chtěla mít za každou cenu domácího puťku, co bude chodit se smetím, nezapomene položit na záchodě prkénko a nepodívá se na jinou...

     Tenhle pán je založením „ozdoba dámských ložnic“. Vzhledem k tomu, že jak píšeš, je inteligentní, tak si po tom jednom manželském extempore uvědomil, že tenhle „obor“ není nic, v čem by se chtěl realizovat. Ale protože je současně přeci jen trochu slušňák, tak ti říká na rovinu, co chce: nezávislost.

Ano, když ho zatím bereš takového, jaký je (protože alespoň takhle ho dvakrát týdně na chvíli máš), tak k tobě přijde. Ale pochybuju, že kdybys mu dala onu pověstnou kudlu na krk: buď se mnou budeš, nebo... nejspíš by si vybral ono „nebo“. (Asi ti nepíšu nic moc hezkého, ale med kolem pusy si nech mazat od jiných, já se snažím říct každému co největší díl pravdy. I když třebas není zrovna nejpříjemnější.)

     A moje rada? Teď asi nedokážeš z hodiny na hodinu tohle ukončit. Absolutně tě chápu... Ale ber ho jako nádhernou knížku z knihovny (tuhle příměru tu už ve svém vyznání o správné ženské někdo napsal, teď nevím, jestli master, koldak či někdo jiný), kterou si čteš, přečteš a zase musíš vrátit, protože už na ni čeká fronta dalších.

     Mezitím si hledej něco férovějšího, někoho, kdo by ti mohl poskytnout klid, pohodu, lásku jistou a nebolavou. Tihle přeúžasní nejsou pro život, však vidíš – už minimálně dvě máte ze střetu s ním šrámy na duši... Hledej, prověřuj, nedůvěřuj hned.. uvědom si, že chlap do života není rychlovarná konvice, kterou, když nebude vyhovovat, správně fungovat atd. lehce vyhodíš – její výměna nebude tolik bolet...

      Tohohle už jen používej stejně jako on tebe... A snaž se urychleně odmilovat.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk