Je-li muž ve věku, kdy se rozhoduje, že se ožení (já se ženil v 25) a jeho vyvolená přijme jeho návrh s radostí, je to prvý smělý krok k osamostatnění se. Současně se však smiřuje se ztrátou svobody a přijímá určitou zodpovědnost nejen za sebe. Jeho mozek je zaláskován a on chce vidět pouze vše příjemné a nepřipouští si nic, co by mohlo ovlivnit jeho rozhodnutí. Samozřejmě. Vidí jen to, že svou milou bude mít stále u sebe, že na ni nebude muset čekat ani na rohu, ani u kina a že se splní i každodenní přání jeho loudivého „kolegy“. Ví, že ji má rád, že se mu líbí (ona jeho lásku opětuje) a on svému rozhodnutí obětuje i maminčinu kuchyni.  Pro začátek to však nevadí. Nikdo není dokonalý, učený z nebe nespadl a maminka se to také musela naučit, ne? Vždyť i pejsek s kočičkou spolu pekli bez kuchařky a ingredience si přidávali dle chuti.

     Ta ostatní poznání přijdou až později, s přibývajícími povinnostmi a také po narození prvního potomka. Některá poznání jsou očekávaná, jiná překvapí oba. Společné plány do budoucna je však posilují, udávají jim směr,  priority a smysl. V prvních dnech společného žití (a je jedno, zda na „psí knížku“ či s oddacím listem) se pomalu, postupně a nenásilně rýsuje vedoucí postavení v rodině, které ten druhý zaznamená až tehdy, kdy už to nelze otočit. Ano, mluvím o ženě, která se chopila ekonomické stránky rodiny, rodinného rozpočtu a s tím související výbavy bytu a doplňků. Z počátku  se stávají architekty oba, ale postupně jeden z nich má pouze hlas poradní. Na něm pak je – pokud své milé bezmezně důvěřuje a vidí, že jejich společné konto se tenčí s rozmyslem a že se nekupují nesmyslné věci – aby na svá bedra převzal vše ostatní a tento obtěžující „detail“ s důvěrou přenechal manželce.

     Za XX let manželství jsem poznal, že žena se v otázce organizace čehokoli chová jako ryba ve vodě. A já se přiznám, že bych neměl takové srdce, abych ji připravil o toto potěšení. (A proč také? Mně tím ubyla spousta starostí…) Z toho plyne, že někdy je výhodné, nedrat se za každou cenu o vedoucí postavení v rodině. Jestliže někdo dělá něco rád, dělá to zpravidla i dobře. Mnohdy je i potřebné ženu pochválit a povzbudit a dát najevo, že jste s její prací spokojen a že byste to neuměl lépe. Jak už jsem řekl, ministrem financí rodiny se stala žena a já se starám o to, aby to naše společné konto nevysychalo.  Myslím si, že je to rozumná „ dělba práce“.

     Dalším, velmi důležitým bodem, je dělení se o domácí práce tak, aby oběma zbyl čas na rodinu, na zájmy a také na společné radovánky.

     Přiznávám, že za uplynulých XX let bylo i několik okamžiků tzv. „ňafacích“, byla i trocha „Itálie“ ale i „bobřík mlčení“. A ten byl zvláště úsměvný, protože jsme se chovali jako malé děti na písku. Tomu se musela smát i naše, tehdy pětiletá dcera, která mezi námi, zatvrzelými „bobry“, dělala tlumočnici: „Řekni tátovi, že tu má večeři“. „Zeptej se táty, jestli pro tebe přijde zítra do školky“. Je dobře, že si mnohé ženy uchovávají svou hrdost a čekají, jestli to tomu partnerovi dojde a začne se omlouvat a udobřovat. A já mohu potvrdit, že „to udobřování“ bylo vždy nádherné. To byla přímo třešnička na dortu. Jak by také ne. Po týdnu mlčení…

     Dodnes nelituji toho, že jsem se oženil.  Nikdo z nás však tehdy netušil, že v té oboustranné dokonalosti máme různé resty.  Časem byly ale vyváženy jinými, na obou stranách snad pozitivními vlastnostmi.

      Přesto bych se pokusil o charakteristiku „té správné“, pohledem zkušeného, nikoli však starého muže:

Pohledná: Celkový prvý dojem. Žena, která vás upoutá svým zevnějškem. A protože se každému líbí jiný typ, nebudu hovořit ani o barvě a délce vlasů (to je velmi proměnná veličina), ani o velikosti poprsí a pozadí, ani o výšce či váze. To vše je zakotveno ve slovech POHLEDNÁ a prvý dojem. 

Přirozená inteligence: Po zdařilém seznámení a při prvém vzájemném „oťukávání se“, se tato vlastnost bezpečně pozná. (nehovořím o vzdělání, protože každý má jiná kritéria a ta by měla být sladěna s partnerem)

Tolerantní: Ke koníčkům, sportu či jiným aktivitám, ale i chybám muže.

Se smyslem pro zodpovědnost a dochvilnost: To je důležitá vlastnost v pozdějším společném životě, kdy se rodina rozrůstá a kdy k radostem přibývají i povinnosti. 

Spořivá: Ne však lakomá! S tím souvisí utrácení s rozmyslem, s ohledem na stav účtu i s přihlédnutím na „zadní kolečka“ při nenadálých výdajích.

Kamarádská a laskavá: k celé rodině i přátelům

Se smyslem pro humor, čistotná, vkusná, obětavá: bez komentáře

Nekonfliktní: nikoli však „domácí puťka“

Ženská: tato vlastnost by z ní měla v každém případě přímo vyzařovat. Bez ženskosti není žena ženou. A také by měla být mazlivá.

      Ono není ani tak důležité řazení jednotlivých předchozích bodů s různými prioritami, je však důležité, aby všechny body „ta naše“ ideální Julinka měla. Ve skutečnosti je jasné, že každý bod může být ochuzen o nějaký ten omluvitelný detail (stejně jako u muže). V žádném případě by se však nemělo jednat o detail zásadní, kdy už přestává být detailem, kosmetickou vadou a stává se přímo pohromou. Je docela možné, že jsem zapomněl na nějakou vlastnost, avšak z mého pohledu to opomenutí nehraje zásadní roli.

     Opomněl jsem ještě jednu věc – a tou je přání, že žena by měla muže stále vzrušovat, aby nevyprchala ta počáteční touha po ní a skutek, proč si ji muž vlastně vzal. A mužův „kolega“?, ten by měl být na ženu stále natěšen a měl by být vždy připraven k uspokojování jejích potřeb. Vzhledem k tomu, že se jedná o vážné téma, oprostím se od známých frází, nezařazených pod žádný bod. Např. „…ve dne dáma, v noci děvka; měla by mluvit jen tehdy, je-li tázána“ apod. Podobné fráze a podobná ponížení jsou pro ideální ženu přímo nedůstojné.

     Ale i tak si myslím, že se ozve některá z feministek a po právu se bude ptát, jestli my muži nejsme  trochu moc nároční a vybíraví. Za sebe však mohu odpovědět, že nejsme. A když to zlehčím, jedná se pouze o určitý druh parametrů, stejně jako při výběru a koupi auta: nejdříve zkoumám prvý dojem, celkový vzhled, parametry, účelnost a já nevím co dalšího a na základě těchto bodů se rozhoduji, zda si vůz pořídím či nikoli.

     Danielo, nevím, jak mi „můj sloh“ oznámkuješ a jestli je to vůbec to, oč jsi mne žádala. Taky bych si docela rád přečetl pojednání, podobnou vizi o tom, jak by měl vypadat ideální muž. Tak někdy opět na písmenkovanou. :-)),

Master

linkuj.cz vybrali.sme.sk