On ze mě vždycky udělá tu špatnou, jako že nejsem ochotna respektovat jeho přátele a že jsem nesnesitelně žárlivá. Ale mě to jen mrzí, že je raději s ní, než se mnou.

     Na druhé straně vím, že když se nad to povznesu a budu to tolerovat, tak naše manželství může docela dobře fungovat. Ale PROČ mám ze sebe dělat blbku? Nebo je to opravdu normální taková manželova kamarádka? Je to nevěra? Dělám z toho zbytečnou vědu?

     Mám si najít taky kamaráda?

     Jsem z toho naprosto zmatená. Chci si zachovat důstojnost, ale cítím se ponížená tím, že jsem jakoby na druhé koleji, přestože mi manžel tvrdí, že jsem pro něj jediná a žádnou jinou by nechtěl. Poraďte, jak se k tomu postavit? Jak to řešit? Jak zachovat manželství a zároveň svoji důstojnost? Děkuji za rady, Birgita

ODPOVĚĎ:

     Milá Brigito, ty si pleteš pojmy... Něco jiného je manželství a něco jiného je to, co je u vás doma za ně vydáváno. Sama píšeš – když to budu tolerovat, bude manželství fungovat. Ale vždyť by jen fungovalo vaše spolubydlení! A jsme u jádra problému – ty jsi si zvykla tolerovat strašně moc, podala jsi prst, pak jsi povolila celou ruku a v současné době to máš tak, že ty máš práci a ta druhá zábavu.

     Je zcela normální, že se ti to takhle nelíbí... Ale není normální, abys v tom zvládla setrvávat. Ne, nechci ti říkat, jdi od toho. Ale musíš opravdu něco zkusit udělat.

Hele, ty se s ní znáš? Zkusila jsi s ní navázat kontakt? Poznaný nepřítel, poloviční nepřítel :-). Nedělej scény, ale snaž se ji nejprve blíž poznat. Ona nikoho nemá? (Vždyť v podstatě parazituje na vašem manželství...)

Další – jaké „zábavní aktivity“ máte s manželem společné? Mimo dětí a bydlení? Děsný, co? Tady nejspíš vidím chybičku, tady jsi si ho nechala asi proklouznout...

     Jak říkám – v žádném případě teď nic nevyčítej, tím bys ho jen k ní vyháněla. Vždyť on chodí tam, kde je mu líp... Zkus naopak se s ním normálně bavit, nadhazovat témata „o něčem jiném“. Nejprve jen taková, o kterých víš, že by ho to mohlo zajímat... Využij příjemné pohodové chvilky, zkoušej ho zatáhnout do povídání, nech ho rozmluvit, ptej se ho... Aby si prostě dobře popovídal ON...

Ještě jedno – od kdy, jak dlouho se oni dva scházejí, stýkají?

Jinak – je mi líto, že máš doma tak nepříjemnou situaci – ale hodně viny je i na tobě, že jsi to nechala tak „zastarat“. Nejspíš ses bála, že by tě opravdu opustil. Ovšem uvědom si – strach je poloviční ztráta!

Věřím, že ještě nic není ztraceno. Zkus odpovědět, dát další informace, ano? daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk