Rituály se používají od nejdávnějších dob. Vymýšleli je vojevůdci, kazatelé, vládci – všichni, kdo chtěli někoho ovládat. Ovládat tak, že ovládaný nejen souhlasil, ale přímo se cítil poctěn,když se děje mohl zúčastnit. Nejvíce různých rituálů se pojí k náboženství – různá náboženství, nejrůznější rituály... Dávají příjemný pocit sounáležitosti. Uplatní se však i jako dokonalý tmel mezilidských vztahů.
     Jistě si vzpomenete na plno zavedených rituálů z domova, rituálů, které vám připadaly jako nejběžnější projevy všedního dne. Vždyť ona i ta pohádka před spaním je rituál. Když dítě zlobí, musí spát bez ní – a jak je mu smutno... Mnoho z vás zná ty nejfantastičtější rituály, provázející lidi životem... nešlápnu na určitou dlažební kostku, protože jinak se stane to a to... nešlápnu na kanál, zaviní to smůlu... musím třikrát plivnout přes levé rameno, když uvidím jeptišku, chytit se za knoflík, vidím-li kominíka... Pominu-li minimální frekvenci výskytu jeptišek a kominíků, věřím, že když se zamyslíte, sami jich plno dovedete vyjmenovat...
     Doporučuji vám však zavést rituály i do svého intimního života. Ony tři polibky denně pro zdraví (ráno na odchodnou, další po návratu z práce a ten zcela poslední do příjemného usínání), jsou velkým poutem, a jakékoli jejich vysazení chybí. Znám i pár dalších rituálů, které vám nezištně nabídnu:
     Irena, moje kamarádka, mi vyzradila jejich rodinný rituál s ručníkem. Byla jsem u ní jednou na návštěvě a těsně před mým odchodem přišel její Petr z práce. Chvíli jsme se všichni běžně bavili, on se mezitím převlékl do domácího a jen tak během řeči poznamenal, že ten modrý ručník dal už do špinavého prádla. Irena se okamžitě pousmála. Když jsem se pak v předsíni oblékala a obouvala, tak mi šeptem vysvětlila onen jinotaj: v době, kdy ještě bydleli u rodičů, si pochopitelně museli dávat pozor na pusu. Jednou, když měli výjimečně byt sami pro sebe, tak v jejich lásky hrátkách figuroval i modrý ručník. Druhý den Petr při večeři, před všemi zúčastněnými, něco prohodil o modrém ručníku. A Irena okamžitě věděla, oč se jedná... Tak postupem času vznikl domluvený rituál, který znají jen oni dva – jakákoliv zmínka o modrém ručníku znamená touhu po milování... A teď si představte, že se o tom mohou bavit kdekoli a před kýmkoli. Vznikají prý tak neskutečně vtipné situace, kterými se spolu báječně baví. Ale výhradně a jen oni dva.
     Terezka, dívka od vedle, vymyslela zas jinou tajuplnou příjemnost. Její přítel chodí do práce kolem plakátovací stěny. Jednou mu poslala SMS, ať se, až půjde domů, podívá na určitý plakát. V jednom rohu tam měl drobným písmem vzkaz. A tak si od té doby tímhle způsobem občas vzájemně dopisují. I on si našel své veřejné tajné místo, kam zase jí napíše vzkaz. Je to milé, je to jen jejich. Je to něco jiného než jen obyčejné sms – je to malé pohlazení cestou domů… zase něco hezkého, co spojuje jen je dva.
     Stejně tak může být rituálem i vybraný klíček.
     Na jedné stěně, v jednom bytečku, kde občas spolu na sladkou chvíli byli „oni dva“, visela na stěně sbírka různých starých klíčů. Byly všech velikostí, stáří, tvarů. Od klíčů jak od městských bran až po půvabné miniklíčky. Výsledným ceremoniálem téhle dvojice byl vybraný klíček, který byl na odchodnou položen na polštář… Někdy se polštář pod klíčem prohýbal, jindy se tam choulil klíček od poštovní schránky...

     Vymyslet si tajemnou náznakovou řeč, kterou můžete spolu přede všemi komunikovat, aniž by vám kdokoli jiný rozuměl, je něco podobného, jako ono dětské „maramara miri poroviridaralara, žere murusirim doromuru.....“ Pamatujte, že i dospělí si mají hrát! Prozraďte tedy i nám ostatním něco ze svých rituálů a podělte se o návody na zpříjemnění lásky!

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk