Byli jsme domluveni už týden, že se staví na kávu; přijel s tím, že se doma s manželkou opět pohádal, že byl u kartářky a ta mu řekla, že to nemá cenu. Dokonce přede mnou brečel, že jí stále miluje... Stále jen opakoval: „co mám dělat?“ A pak se ptal, jestli tuhle noc může zůstat u mě. Řekla jsem mu že jo, ale ať nepočítá s tím, že mu budu poskytovat azyl. Nemyslím, že by to bylo vhodný.

     Pak mi ještě řekl, že on pár ženských měl taky. Nedokázala jsem pochopit, když mi tvrdí, že jí miluje, tak proč jí podvádí, přeci podle mě se tohle nedělá. Ale on říkal, že je to prý jen kvůli tomu, že ona se s ním miluje jednou za 14dní a je mu to nestačí.

Potřeboval by poradit, jestli jí má zůstat na očích (když je ale doma, tak se neustále hádají),  nebo jestli má na měsíc nebo na pár dní zmizet a dát jí čas na rozmyšlenou, aby si uvědomila, co je vlastně pro ni nejdůležitější. Předem moc dík za radu, asi je to trochu zmatené, ale psala jsem to tak jak mě napadalo.

     Já mu poradila, ať na pár dní zmizí. Blanka

ODPOVĚĎ:

     Milá Blanko, je fajn, že jsi ho u sebe na tu jednu uplakanou noc nechala, a souhlasím s tím, že je velice nevhodné, abys mu poskytovala azyl. On je ženatý, ale jak jsi sama řekla, klidně si „odskočí“, když je potřebnej. A tohle přeci nemáš zapotřebí, že?

     Ale zpátky k němu:  tohle manželství je už trochu zasmrádlé, jak maso, co jsi zapomněla dát včas do ledničky :-)). Nemyslím, že by ona s ním nespala jen z nechuti k sexu, je to nejspíš z nechuti k němu. A on, když to nemá doma, jde klidně jinam... Za těch dvacet let se jejich soužití už tak zjednodušilo, že je to asi jen místo na přespání, převlečení, umytí a sem tam pár nějakých prostocviků „aby se neřeklo“. Vytratila se nejen láska, ale i úcta.

     Kdysi dávno mi jeden známý řekl, že manželství je, když si před tou ženskou může s chutí prdnout (slušňáci promiňte, jinak to nešlo). Já si naopak myslím, že manželství není hospoda a kamarádi ze stavby, před kterými se krká a mluví těmi nejsilnějšími výrazy. Pokud se přestanou brát vzájemně ohledy (to znamená i ze strany ženy, která i doma by měla vypadat alespoň jakž takž, rozhodně ne nechutně!), pomalu vše končí. On ani ona se dlouhou dobu nijak nesnažili, možná u nich fungovalo i takové to „proč bych začínal/a já?“, což je hrdost na nejhloupějším místě... Ona si prostě našla někoho, s kým je jí líp. Vždycky je jeden poražený, protože druhý je vítězný...

      Utíkat? Odejít? Zbytečnost, to je v téhle situaci jen zcela zbytečný justament. Tady je potřeba rozumná domluva, a pokud na to není správná doba, tak se NEHÁDAT! A DODRŽET TO!!! (Proč by se vzdával domova? Ať se vzdá hádek. I kdyby si měl vzít třebas předem neurol, zachovat klidnou tvář, na jakékoliv výpady jen klidně odpovědět: „Podívej, nechci se hádat. Když si budeš chtít rozumně promluvit, prosím. Ale jen v klidu.“ A  pokud by ona stále útočila, odejít do druhé místnosti. Ale nic víc.)

     Víš, kdyby měli jen tu dvacetiletou dceru, asi bych mu doporučila, aby jí řekl, že jestli chce „jít za hlasem svého srdce“, tak ať jde. Ale je tu ještě ten 14 letý kluk, človíček, který právě teď potřebuje klidnou rodinu.  Rozhodně je hloupost, aby se oba chovali jak blázniví puberťáci – musí brát ohled na zodpovědnost, kterou na sebe vzali, když přivedli na svět dvě děti.Hysterickým jednáním se nic nevyřeší...

     On ji sice nedonutí, aby se najednou „odmilovala“, ale mohou se domluvit, že ona se bude starat o domácnost a o děti, jako kdyby bylo vše v pořádku. On by se naopak měl snažit být doma milej – a především se hodně věnovat synovi. Pro normální ženskou je těžší opustit perfektního tátu, než nějakého „chlapa, co není pořád doma a na nic nemá čas“. Neměl by v současné době vyžadovat sex, ale měl by být příjemný. Aby se prostě doma cítila dobře... No – a jak stále opakuju – dát si nějakou dobu, po jakou to bude zkoušet. Protože, pokud by doma měla být stále jen uřvaná Itálie, pak by bylo – zase kvůli dětem – lepší, kdyby šli od sebe... daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk