Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Snad bych jen zavzpomínala na dny podstatně dávnější, na onu srpnovou noc na přelomu 20. a 21. srpna před pětatřiceti léty. Proboha, jak to uteklo… Byla jsem tehdy holka, krátce vdaná, můj drahý mužíček za mnou utekl z kasáren a trávili jsme krásné chvíle, nerušené především rodiči, kteří byli kdesi za prací (máma jezdila s tátou, vraceli se vždy až na víkend). Po půlnoci mi zazvonila u dveří sousedka, byl to děs… A že prý je válka, ať si pustíme rádio… No, já byla fakticky nejvíc naštvaná, že Jirka musel jít pryč, protože měl domluveno s kluky, že se tam vrátí až k ránu… Jedna moje kamarádka se měla další den vdávat, obrovská svatba s obrovským příbuzenstvem.. Nakonec se fofrem vzali jen v nejužším kruhu rodinném, navařené a napečené jídlo pak rozdali po celém domě a prý to byla nejkrásnější oslava – rozhodně prý si skamarádili celý panelák. Další kamarádka zase přivedla na svět poněkud ukvapeně miminko, protože ji zážitky víc než vyděsily. Ale miminko je dnes samo otcem, chlapem jako hora J. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

A tak si říkám, je to už 14 let od těch „nedávných“ bouřlivých dnů…  Tehdejší novorozeňátka se dnes rozhodují, co budou v životě dělat. Uvědomuji si, jak jsou všechny jakkoliv otřesné či velké události malicherné proti Času. Jak zbytečné je rozčilovat se nad malichernostmi, které se nám snad dnes zdají nepřežitelnými, nepřekonatelnými. Za pár dnů, měsíců, roků je smaže čas… A tak se snažím (mnohdy neúspěšně) ovládat, řešit věci s chladnější hlavou…

Jaké máte zážitky vy? Z jakýchkoli „bouřlivých“ časů?

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk