Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     My dva sex spolu už delší čas nemáme a jí to vůči mně nepřipadne divné. Našel jsem dokonce pár divných fotek, které ale nic konkrétního nedokazují. No ovšem, zase přímo v posteli se nefotějí. Tak jsem po ní chtěl, aby se rozhodla, ale ona tvrdí, že to nedokáže, že nechce ublížit ani jednomu. Nedávno se ale prořekla, že on už na ni vyvíjí nátlak, jinak že se prý odstěhuje. Možná, že mi to pomůže. Máme dvě děti, kterým se max.věnuji, pokud mi to samozřejmě práce dovolí. Také se snažím řídit heslem, že muž mých kvalit se nevnucuje!!!  Asi jsem trochu na hlavu (řeknete si), poprvé, co jsem to zjistil, jsem jí dokázal odpustit a vyrovnat se tou pro mne nepříjemnou situací bez nějakých velkých problémů. Teď je to tu znovu a já, i když ji mám stále rád,  jí najednou nemůžu už vůbec věřit, i když se o to snažím. Jakou mám šanci? Koneckonců je dospělá, není můj majetek a je demokracie. Myslím, že nutností je smířit se s tím, že ji můžu ztratit a že se bych se snad mohl časem zamilovat do jiné stejně intenzivně. Zatím si to ale v žádném případě představit neumím. Prosím poraďte, díky. Ivan<?xml:namespace prefix = o />

ODPOVĚĎ:

Milý Ivane, obdivuju, že jsi to tak dlouho snášel… Myslím, že ve tvém případě se jedná o to, že jsi nejspíš „dobrák, na kterém se dá dříví štípat“. Podívej, musím uznat, ač tím mířím do vlastních řad, že ženským neimponuje chlap-buchťák, chlap, se kterým se dá „vorat“. Asi jsi někde někdy ujel, povolil víc, než bylo záhodno, takže tvoje žena získala pocit, že si „může dovolit cokoliv“. Ne, nemyslím tím, že bys si měl koupit pětačtyřicítku a toho druhého rozstřílet jako řešeto, nevěrnici zbičovat a nad jejich těly pak zatančit vítězný tanec J. Ale musíš ukázat, že máš hrdost… Víš, tolerance je v manželství nejdůležitější, ale téměř stejně nutné je neztratit sebeúctu a hrdost. Myslím, že bys si měl onoho druhého najít a promluvit s ním. Třebas si ani neuvědomuje, co rozbití rodiny znamená. A jestli by se chtěl o vaše děti starat... Ne, opravdu nemyslím žádný souboj, ale dát najevo, že si umíš ve své rodině udělat pořádek, že za svůj domov hodláš bojovat, bojovat o svou ženu a děti.

Totéž bys měl říci i jí. Podívej – ty sneseš, že on jí dává ultimátum? Postav se na nohy a řekni jí, že by si měla uvědomit všechny důsledky, z toho plynoucí. Nejspíš by se měla zamyslet i nad tím, co by to vše znamenalo pro vaše děti. Ono láska je jedna věc, a starost o nezletilé děti druhá. To všechno je potřeba si v klidu vyříkat... Řekni, že jsi odhodlán ještě tenhle úlet brát jako poslední, že bereš i svou část viny – určitě ji máš, minimálně tím, že jsi byl tak pasivní, ale že chceš rodinu a vaše manželství udržet. Připrav se na tenhle rozhovor, nenech se vyprovokovat k žádnému řvaní, vyčítání, vyhrožování, snaž se jednat jako rozhodný muž. Pevně doufám, že ony city, které k tobě žena ještě cítí  (a jsem přesvědčena, že určitě ještě jsou), spolu s tvým novým, uvážlivějším jednáním, pomůžou situaci zvládnout. Ovšem, nepočítej s tím, že hned po oné debatě se ti pověsí kolem krku… Ale – nastávající Vánoce a Silvestr ti snad napomůžou – nemusí to být nějaké velké dárky pod stromečkem, spíš bych situaci řešila tím, že budete oba co nejvíce s dětmi –hrát si s nimi,  trávit hodně společného času… Držím ti palce, dej mi vědět, jak to doma pokračuje.. daniela

poradna@kudlanka.cz  

linkuj.cz vybrali.sme.sk