Ještě si matně vzpomínám, jak jsme si s Milánkem sdělovali zážitky. Pokud někdo z nás odpověděl na otázku druhého: "jaká je?", slovy: "je hodná", tak tím bylo sděleno, že to fyzično se ne zcela vyvedlo :-( Teď, na sklonku života, se na věci dívám už přeci jen trochu jinak. Zásadní změna je v tom, že pokročilé stáří toho zdaleka nestihne tolik, co kdysi, takže si nutně musí začít vybírat. Stáří je prostě vybíravé... Stále ovšem, od mládí až po požehnané stáří, platí ta dvě supernejdůležitější životní pravidla, a to:

a) pravidlo, že žena, která mě nechce,je mi úplně na bačkoru, byť by byla i supernejnejnej,

b) pravidlo o přímé úměře krásy ženy s počtem vypitých panáků.

     A tak bloumám životem, setkávám se, rozcházím, bývám rozejit, občas konzumuju panáky ... jak kdy. Děsí mě pečovatelky, kuchařky, pradlenky, uklízečky... a "intelektuálky". Ty úvozovky proto, že téměř vždy (klaním se výjimkám) daleko víc než intelektuálkami bývají trapnými a docela hloupými žvanilkami, ovšem velmi sebevědomými. Kde berou tolik sebevědomí – to jsem nikdy nepochopil.

     Ale dost už keců, a zpět k Tebou stanovenému mottu TAKOVOU BYCH MILOVAL. Já to vidím takhle:

1) o hodně hezčí než jsem já,

2) o hodně mladší než jsem já,

3) o trochu menší než jsem já,

4) o hodně lehčí než jsem já,

5) o hodně skromnější než jsem já,

6) o strrrrrašně moc milejší než jsem já,

7) určitě o něco méně chytřejší než jsem já (ale jen o málo :-)

     Jenže!!!!! Současně s výše uvedenými sedmi body nepřestává bohužel nikdy platit pravidlo, které je nakonec vždycky ze všech nejdůležitější, totiž, že žena, která mě nechce, je mi úplně na bačkoru. A to je problém naprosto zásadní, a též důvod prožívání mého stáří v absolutní opuštěnosti :-(   Váš NČ – Jozífek ze Žižkova