OK, tak začnu – moje představa je:

- Aby zbytečně nehudrovala. Třeba jako tahle moje. Když jsem ji našlapal bahno v chodbě, tak se uculovala. Bylo mi divný, že nejódluje, ale ona věděla, že si za chvilku vyfásnu nářadíčko a uklidim po sobě.

- Aby uměla rozlišit, co je důležité a co ne, co je fakt vážná chyba a co jen prostě chyba.

- Aby měla smysl pro humor, nejlépe naladěn na stejnou notu.

     Co nejvíc nemám rad je: závist, lakomost a neupřímnost, hašteřivost a hraní divadýlka. No, a když ji mám, abych na každém kroku věděl, že ji mám, i když nejsme zrovna spolu. Tohle neumim popsat, ale právě teď to žiju. A když jsme spolu, abychom si měli co říci, měli společné plány a společně je realizovali. Vidíš, vůbec jsem nezmínil vzhled. Upřímně, ošklivé holky to maj prý těžší, ale co je ošklivá holka?? Ta moje má nádherný oči a úsměv. Co se týče vzhledu, více se mi líbí menší holky, tak 162 – 165 cm. Podívej, když to moje vysněný štěstí – tu mou správnou ženskou – zhodnotím: co je naplat modelka, když promluví a abych se za ni styděl. Od všeho trochu. A také se mi více líbí přirozený půvab, tedy – takové ty zmalované „rádobykrásky“, to není moje kafe.

     Hele, pomalu abych balil, moc se na ni těším .... Jen ty návraty do Prahy jsou na houby.

     Už jsem si fakt ověřil, že ona je ta moje ženská do života. Jo, hele, prozatím, nechci to zakřiknout – tak to nepublikuj pod mým celým jménem, třeba jako jeden kluk z Prahy, dejme tomu

Pražskej Pepík

linkuj.cz vybrali.sme.sk