Když se podívám zpátky, tak největší chybou je to, že jsem se nějak bokem nezajišťovala. Byla jsem prokouknutelná, co jsem měla jsem dala do rodiny. Ty řeči o tom jak seš ůžasná docela ukolébají a není ta ostražitost. Dobrá taktika.Nic to nestojí.

až do té doby, kdy manžel měl odjet na celý víkend na jakýsi závod. Přišla jsem domů až ráno a zjistila, že nikam neodjel. Od té doby začal "napravovat vztahy". Ale to už byly děti velké.

:-) zvolte podobnou taktitu jako váš partner: připomeňte mu jako by mimochodem jak je úžasný a krásný, a jak mu to vše vlastně přejete, jak jste nad věcí, v pohodě. Možná ani nebudete muset předstírat kolik máte zajímavých přátel a ctitelů ... a třeba ho tyto informace upoutají natolik, že bude brzo odmilovaný :-))) Jak to řeší vlastně ženy, když se ve vztahu bokem zamilují? ;-)

s tím, což to tak před nějakým nenávratným zničením manželství vzít do ruky trošku po žensku, koupit si pár pěkných sexy šatů, změnit účes, častěji vyrážet s kamarádkami večer a o víkendech (děti jsou snad také manželovi ne?), od kamarádky bych si nechala večer posílat sms a tajně bych si je četla a hned mazala, nebo si nechala občas poslat květiny domů se svým jménem, poprosila bych kamarádku, jestli by mi večer nebo o víkendech párkrát nezavolala domů, nechala to zvednout manžela a kamarádka zavěsí hned jak ho uslyší.... Muži si hájí to, co je jejich, není nad to když bude mít k přemýšlení věci malinko jiné, hodí ho to někam jinam, to se vše může ledacos velmi radikálně změnit. Myslím, že neznám nikoho kdo by byl celý život věrný, samozřejmě je lepší když to druhá strana neví, jinak to člověka velice uráží. Třeba zatím neměl důvod se o Tebe strachovat, občas je potřeba vyměnit si strany, ať ví jaké to je. Třeba si spoustu věcí uvědomí a budete šťastní až do smrti a budeš mít klid. Hodně štěstí.

ale mám výhrady. Nedělej něco, co by ti pak bylo vyčteno dětmi a co by tvůj zákonitý mohl využít proti tobě, leda že počítáš s rozvodem. a Vůbec když on anvantýry, tak ty také a najednou třeba potkáš někoho úžasnějšího, zamiluješ se, děti více odrostou a bude ti s tím druhým fajn. Hlavně se nenech nyní ukecat a obětovat....čas letí

Tak jako ty navrhuješ jsem to ex říkala. Jak je šikovnej, jak jsem si fakt nemohla vybrat líp. Jenže problém byl v tom, že on si to pak opravdu myslel!!! Těžko můžeš chlapovi říct, že je pro praktický život nepoužitelný.Realita ho zasáhla velmi tvrdě. K tomu sexy prádlu: Jedné manželce to taky poradí kamarádka.Ona si to večer obleče, černé kraječky, na obličej černou masku... Manžel zvoní, ona otevře a manžel povídá: "Zorro, co je k večeři?"

Samozřejmě to není tak zcela z mojí hlavy, ale přesto jsem kdysi definoval "Koldakův zákon štvané zvěře" (název je samozřejmě zavádějící).
Jde o tohle: Když utíkáte před psem, běží za vámi, pokud se ale obrátíte a rozeběhnete se proti němu, uteče (leda by to byl super zkažený raťafák cvičený na lidi).
Podobně je tomu i s mezilidskými vztahy (a partnerskými zvlášť). Většina - byť dříve naprosto vyvážených - vztahů získá časem rozdílnou (možná přímo opačnou) polaritu. Jak zpíval Smolík blahé paměti, "v lásce vždycky vyhrává ten, kdo má rád míň".
Víc milující partner se stává závislejším, což ústí do jeho snah druhého z páru omezit, víc připoutat k sobě, a to vede k odstředivým (někdy dokonale odstředivým) silám. Navíc většina mužů (ale i žen, buďme spravedliví) pokud získá pocit, že doma má vše jisté, musí svůj dobyvatelský pud vyzkoušet někde jinde. Úmyslně říkám většina, ne 100% populace.
Táňa by měla "utíkat od psa" a to s vědomím, že mu uteče navždy, že ji pes nedostihne (fingované útěky sice někdy zaberou, ale v konečném důsledku nejsou řešením, chytřejší pes je prokoukne a dál si netečně očichává počuraný patník). Ne že by ona měla bourat rodinu. Ale musí počítat s tím, že ji zbourá ten druhý. A měla by být schopna tuto skutečnost akceptovat. Obětování se dětem zní vzletně, je ale otázkou, nakolik pro děti, které nejsou slepé a hluché, je to sebeobětování přínosné vzhledem k jejich dalšímu duševnímu vývoji a nakolik se promítne do jejich jednání v dospělém životě (uvědomuju si, že tohle je velmi tenký led).
Jistě, důležité by bylo vědět, jak by celou situaci komentoval manžel, možná by to do případu vzneslo více světla.

Těch postmoderních teorií je samozřejmě více ... žádná teorie není univerzální na každý vztah. Přesto si myslím, že především jde o porušení zákona vztahového stereotypu. Prostě ať kdokoliv honí kohokoliv (ať jen v hlavě či opravdu) jde o to, aby jim to nezevšednilo, nenudilo ... a čas od času je zapotřebí změnit směr. Páry, které celý život vzájemně improvizují, vlastně něco takového řešit nemohou :-)).

je to hrozně hezký. Ale ukaž mi alespoň jeden takový pár. Kolem se všichni rozvádí a nebo se ještě hádají

vrátím se ještě k tvému předchozímu příspěvku: to "pochlebování" partnerovi jsem myslel tak, že samotné sdělení by mělo v něm vyvolat otázku "proč?" mu to říkaš/chválíš, co je za tím. Způsob provedení je individuální. Jde vlastně o takové milé znejištění partnera, na které se dá špatně negativně reagovat ;-)

Ty vůbec nepočítáš s mužskou ješitností. Pochlebováním jen potvrzuješ to, co si o sobě dávno myslí. Dokázala jsem mu z legrace říkat úplný blbosti o jeho kvalitách, jako že se třeba podobá monackému princi Albertovi a on jen pokýval hlavou. :-))))

Zamilovanost je stav dusevni, nikoliv fyzicky.Myslim, ze Vas manzel spis zase dostal chut na mlade, pevnejsi maso.Doprejte mu to, pokud ho opravdu milujete, ale zaroven mu reknete pravdu, ze Vasem veku zena prochazi urcitym stadiem, ktere se mimo jine vyznacuje tim, ze si nemuzete pomoci, ale jeho telesna schranka Vam nestaci a ze byste se rada poohledla po zkvalitneni Vasich fyzickych potreb a protoze ho milujete, ptate se ho, jestli
by souhlasil a nikdy Vam to pak nevycital.
Uvidite, jak rychle vystrizlivi.V tom druhym pripade, ze mu to bude jedno, jste si legalne otevrela cestu, budete se citit svobodneji a muzete uvazovat o hloubce Vaseho partnerskeho vztahu z pomerne vyhodnejsi pozice nez v jake jste nyni.Hodne zdaru. :)