ODPOVĚĎ:

Moje milá, já vím, je ti nesmírně smutno, protože jsi poznala něco nádherného, v co jsi nedoufala. Ale – uvědom si jednu dost kategorickou a tragickou věc: ke všemu můžeš člověka donutit, jen k tomu, aby tě miloval, k tomu ne… Udělala jsi to nejlepší, co v dané situaci bylo: navrhla kamarádství. Tím jsi nezavřela cestu sobě ani jemu.

Ať se vrátil k manželce z donucení či z přesvědčení, v současné situaci proti tobě jsou minimálně tři – ona a jejich dvě děti…

Bohužel, jak to tak v devadesáti procentech případů bývá, on jen využil situace – byl právě „volný“ a ty jsi byla poblíž… Uvědom si, že pokud by byl v té době spokojený v manželství, asi bys neměla šanci. Ne, nezlob se, pokud tě mé upřímné řádky nějak naštvou, nemám důvod ti „mazat med kolem úst“, proto mi přeci nepíšeš… Podívej, nemusíš odpovídat mě, ale odpověz alespoň sobě: jak dlouho poté, co jsi ho poznala, jsi se dozvěděla, že je ženatý?

Jaká byla tvá reakce? Já vím, říkal ti, že se rozhodl rozvést, také se vskutku rozváděl… Ale pokud jsem vyrozuměla z tvého psaní, moc jste se na tohle téma nebavili, spíše jste si uživali krásných dnů…

Právě ty, která, jak píšeš, se už jednou šeredně spálila, ses měla bránit proti jakýmkoliv nejistotám a možnostem dalšího zranění. Cožpak neznáš ono vzletné úsloví „manželka mi nerozumí“? Já vím, byl moc fajn, ocitla jsi se v nebi… Ale současně i na tenkém, nesmírně tenkém ledě, který se zákonitě probořil. Jeho vazby na té druhé straně jsou podstatně silnější. Děti, majetek, dlouholetý vztah. Ano, bohužel, vztah k jeho ženě je opravdu na posledním místě (to píšu pro čtenářky, které jsou na té „druhé straně“), když má muž zdrhací úmysly, na nějakou kdysi dávno nádhernou lásku nevzpomíná… A v té době jsi přišla ty, byla jsi docela jistě i pro něj sluníčko, jako i on pro tebe.. Ale bylo to jen dočasné. Těch pět měsíců, co je pro ně téměř nic – v dlouhém manželství – pro tebe je velké ztráta, protože se budeš z tohoto zranění vzpamatovávat jistě déle než týden…Víš, nechci, aby to vypadalo, že jsem proti rozvodům. Mají zcela určitě svůj smysl. Ale jsem proti láskám se ženatým. Je to vždy velice nebezpečné a zraňující. A určitě bys i ty mohla ze svého okolí označit nejeden takovýhle pár, kdy to nedopadlo dobře. Pokud taková láska trvá delší dobu, současně i s oním manželstvím, tak uznej, že charakterové vlastnosti onoho pána rozhodně nejsou tak obdivuhodné, jako jeho schopnost zaujmout ženy…Je plno mužů, kteří zvládnou život s několika ženami současně, a mnohokrát se dobře mají i ony – ale málokterá je vychovávaná v tradicích mnohoženství, případně vyznavačkou gruppensexu. A ono v podstatě o moc víc nejde…

Kdysi dávno jsem i já chodila s jedním přítelem, který sice nebyl ženatý, ale přesto nemiloval jen jednu… Přišla jsem na to čirou náhodou a díkybohu velmi brzy. Neudělala jsem žádnou scénu – těmi se ještě nikdy nic nedokázalo. Ale prostě jsem se sebrala a normálně odjela domů (aby byla ukojena vaše zvědavost: během mé návštěvy u něj, seděli jsme jen tak u kafe a povídali si, zazvonil zvonek a přišla nečekaná návštěva… Ta druhá, když viděla mě, tak se jala vehementně přede mnou ukazovat, jak „oni spolu chodějí“…Dopila jsem jako normální návštěva kafe, ještě prohodila pár nejběžnějších vět a nechala je tam. Víš, i když nevím, jak jsem tehdy dojela domů, uvědomila jsem si, že nikdy se nebudu o žádného kohouta s druhou slepicí rvát…J) Mámě jsem doma řekla, že prostě pro toho a toho pána už neexistuju a … a pak jsem si pochopitelně odbrečela svůj díl… Fakt je, že se sice nesmírně snažil, ale já si uvědomila, že tohle ve svém životě nechci. Že chci důvěru za důvěru.) Vím, že ten tvůj ti nelhal, řekl, že se rozvádí… atd. Ale měla jsi se přeci jen držet trochu zkrátka, a hodně zkrátka svoje srdce. Nejméně do doby, než bude opravdu volný. Ani ne tak kvůli němu, především kvůli sobě, z ohledu na své srdíčko.

Teď ti nezbývá než se stáhnout, nasadit masku milé přítelkyně, která zas až tak nemá moc času. Já vím, blíží se svátkování, Vánoce, Silvestr… Musíš si říct, že cokoliv se stalo, stalo se, už to zpět vrátit nejde. A nejlepší je, pokud si necháš v sobě jen to hezké a krásné.

Rozhodně si honem honem vytvoř nějaký alternativní plán na tyhle dny, abys nebyla sama a neskuhrala si někde v koutku. Na to je přeci život krátký J. Veškerou další aktivitu nech na něm. V žádném případě se nijak zvlášť nepřipomínej, nedávej mu žádné dárečky atd. Musíš si, ač je to nesmírně těžké, zachovat hrdost. Jedině tak máš naději, že si přeci jen vybere tebe… ale to už je – bohužel – jen na něm. Jedna z vás bude hysterka, druhá bude milá. Záleží na tobě, kterou roli si vybereš…

No nic, držím ti palce, když tak se ozvi, jak pokračuješ… daniela

poradna@kudlanka.cz    

linkuj.cz vybrali.sme.sk