Pokud Tvuj partner zatím děti nechce, nenut ho. Myslím, že ve 27 letech má právo užít si ještě pár let v klídku bez dětí. Mému manželi je 31 a teprve teď začal mít otcovské cítění a začíná navrhovat sám, že bysme si mohli malé pořídit. A to je fakt lepší než ho nutit, nedejbože zapomenout si vzít pilulku. To by bylo pod moji úroveň.

my sme sa pre zmenu dohodli, ze dieta nebudeme mat vobec. Mame zivotny styl ktory nam vyhovuje a nechceme ho menit. Ak jeden dieta nechce a druhy ho do toho dotlaci nasilim, odnesie si to ten najnevinnejsi - dieta! Manzelia by mali mat dieta len ked OBAJA chcu a su ochotni aj obaja sa na vychove podielat.

že Vám to můžu říct - nespěchejte. Kdybych před 30 lety věděla, co vím teď, asi bych děti neměla vůbec, a nebo jedno luxusní bejby kolem 35 let, které bych s chutí rozmazlila. Jakmile se rozhodneš pro dítě, už nikdy nebudeš mít dost peněz ani času pro sebe, perspektiva na dvacet let. A věř mi, tvoje děti budou úplně jiné, než si je představuješ. A ve finále budeš i ty sama dělat úplně jiné věci, než by tě napadlo v tuhle chvíli. To všechno za podmínek, že budeš mít štěstí, a tvoje dítě bude zdravé - rizik je mnoho a jsou hrozná. Stačí lehká mozková dysfunkce, a do smrti se smíchy neudržíš - pomalu neznám rodinu, kde by jedno takové dítě nebylo - včetně té mojí.

Evo, dakujem Ti za Tvoj uprimny prispevok. My sa stretavame kvoli nasmu rozhodnutiu vacsinou len s agresivnym odsudenim a vsetci nam tvrdia, ze nie je nic uzasnejsie na svete ako mat deti, a ze sme strasni egoisti. Vratane rodiny. Deti by mali mat naozaj len ludia, ktori miluju vsetku pracu okolo a zmieria sa aj s nevyhodami - na najblizsich 20 rokov minimum. Taki nie su vsetci.

já nestačím zírat! A přestávám se divit, že lidstvo (alespoň tady v Čechách a možná i na Slovensku) začíná vymírat. Ať už mi život přinese cokoli nebudu litovat, že jsem děti měla. Asi jsem ten případ, kterému nevadí to "okolo". Mimochodem, co kdyby takhle jednali i vaši rodiče... Vaše stanovisko zdá se mi poněkud sobecké. Tím nechci někomu upírat jeho názor na věc, ale jak Alena tak Eva tu prezentují děti vlastně jako nutné zlo.
Nic není ani černé ani bílé. Kateřina by každopádně měla počkat až budou chtít oba. Mějte se fajn, jak jsem řekla, já bych neměnila...

Miminko bývá nemocné, když je starší, tak mu třebas nejde škola, nebo začne lhát, je to malej bordeláříček... A jak stárne, začíná to být úplně nová individualita. Pokud je pod máminou nadvládou, tak se to dá ukočírovat. Ale i tohle období brzy končí a - pak už jen nezbývá než se smířit s novou bezva ženskou nebo línou buchtou, báječným mužským nebo lemplem... Ale nadosmrti to zůstanou vaše děti :-)))) S tímhle vším by se mělo počítat, ještě než se rozhodnete pro "nákup postýlky"...

"co kdyby takhle jednali i vaši rodiče!
- asi by som sa stazovala na lamparni, ze ma nechceli porodit?
ja si vsetkych co sa rozhodnu mat deti vazim, ale nepokladam rodicovstvo za psiu povinnost kazdeho jedinca, hlavne toho, kto sa na to neciti. Vas tiez nikto nenutil ist pracovat do tovarne alebo ako vytvarnik, ak Vas bavi medicina. Na Zemi je nas 6 miliard a aj keby nas tu bola len tretina, planeta si LEN VYDYCHNE. Nech ma deti len ten kto ich chce mat. Nepovazujem sa za menejcennu len preto, ze deti nemam. Btw ako tak sledujem svet okolo, nezda sa mi, zeby rodicovstvo zarucovalo u ludi stratu egoizmu alebo uslachtilost charakteru. Ako je to mozne???

No, celkem se taky nestačím některým nárokům divit.Asi je fakt, Alena a její manžel dospěli k názoru děti nemít.Ale zase je od nich čestné, že to přiznají a nemají děti jen z povinnosti být mnohočetná rodina.Mají jiné hodnoty v životě.Možná, že jednou svůj názor přehodnotí a možná, že už bude pozdě.Znám spoustu lidí...bloudí sami po ulicích...otáčí se za rodinou s dětmi..jsou sami...osamělí...Každý člověk strůjcem svého štěstí.
Já měla první dítě ve 20letech.Teď je mu 12let a máme další, 4měsíční miminko.ani na minutu v životě jsem nezapochybovala, že jsem udělala chybu a že bych vrátila čas.Že jsme byli moc mladí a nic si neužili.Že by dítě pro nás bylo přítěží, žroutem peněz, zbytečností....malým úpírem, co ze mne vysáva život,energii, elán.Nikdy jsme neměli pocit, že bychom o něco přišli, že bychom si něco neužili.Dítě přišlo sice nečekaně, ale bylo to naše rozhodnutí, nás obou.A můj manžel mě jako svoji gejšu rozhodně nebere,na děti kvůli tomu nežárlí.Nevím, asi jsem vyjímka, ale ani večer na ,,hubu" únavou nepadám,stíhám koukat na televizi,číst knihy, chodit s miminkem ven,pořádat srazy miminek narozenych jaro/léto 2003, cvičit,jezdit na výlety, učit se se synema věnovat se mu,starat se na dále o chod domácnosti se vším co do něj patří.Vůbec si nepřipadám, že bych tím, že máme děti o něco přichátela.Naopak.Každý den je skvělý.Každý den mě něčím překvapují.Miluji je a chvíle s nimi bych nevyměnila za nic na světě.
A je fakt, že rodičovství je dar, který není dopřán každému.Někteří lidé by opravdu děti mít neměli.A egoismus je fakt o něčem jiném, než o tom zda mít či nemít děti.
A taky si myslím, že do manželství by měli vstupovat lidé s jasnou představou o tom, jaký život chtějí spolu žít...a měli by mít i představu o tom, zda děti chtějí a kdy.A né ve svazku řešit jestli ano nebo ne,zda je ještě brzy nebo pozdě....a mimochodem,ve svém okolí blízkém a ani dalekém neznám nikoho, kdo by měl nějakou vadu,psychickou a ani fyzickou.....takže Evo,jste ze zvláštního kraje, když kolem sebe máte samé rodiny, kde se to mozkovými disfunkcemi jen hemží!!!
Tak sem s dalším názorem!!!Zdraví Silva

"Znám spoustu lidí...bloudí sami po ulicích...otáčí se za rodinou s dětmi" - ja poznam takychto len ludi, ktorym vyrastli deti a malokedy ich maju chut ist pozriet.

=>Alena:
alenko, ja mela synka docela brzo. Obcas mam taky dost, kdyz uz nevim, jak tomu diteti vysvetlit, proc se to a to nedela, ze by nemel byt drzi,... Sama pochazim z rodiny, kde jsou 4 deti. Myslim, ze na nas muze byt matka pysna. Stali jsme ji spoustu prace, ale ona vi, ze se ji ta energicka investice jednou vrati. Tim chci rict, ze po ulicich behaji dva druhy osamelych lidi. Jeden jsou lide, kteri by radi deti meli, ale z nejakych duvodu to nejde a ten druhy jsou lide, kteri si sve deti spatne vychovali. Neexistuje ani jeden clovek, ktery je "dobre" vychovany a zapomina na sve rodice. Moji rodice se starali o to, aby meli skvely zivot i s detmi. Meli, maji a budou mit. A nikdy nebudou sami.

tak to je fajn :), vztah s mojimi rodicmi u nas funguje takisto.

Můj přítel na toto prohlásil, že Katčin muž je sobec, protože Káťin organizmus už si řekl své. A oddalovat mateřství není dobré především pro tu ženu. Nemluvím tu o rozmaru, že se vzhlídnu v roztomilé tvářičce a musím jí mít doma. Je to důležité rozhodnutí. Ale největší chybou by bylo někoho k tomu donutit, mohlo by se to obrátit proti té ženě. Myslím, že partneři by měli vědět do čeho jdou a co od života chcou než si řeknou své ano na celý život. Přítel řekl, že až budu cítít, že chcu mít miminko, tak že ho budeme mít i kdyby měl dělat od nevidím do nevidím, okrást se o veškerý čas, že děťátko vždycky zaopatří a bude milovat. To je fajn vědět. Ale také mi řekl na začátku vztahu, že jestli bych nesnesla vedle sebe dítě, tak že se mnou bohužel žít nemůže, že po dítěti touží. Přijde vám to divné? Mě ne, kdyby to tak měli všeci urovnané, tak by nedocházelo k takovým smutným věcem, bohužel...radila bych rozhodně nenutit partnera. Rozumně se domluvit.

Je mi 30 let a strašně bych chtěla miminko. Mám o 20 let staršího muže, který dítě nechce. Na vysvětlenou uvádím, že má 16 kluka z prvního manželství o kterého se stará. Když začnu mluvit o dítěti, tak buď mlčí a nebo mi řekne, že k dítěti je potřeba také zodpovědnost a takové řeči. Já přitom zodpovědná jsem a vím že bych byla dobrá maminka.Vážně uvažuji o rozchodu, protože si myslím že už dítě nebude chtít nikdy a přemlouvání a doprošování nemá smysl. Prosím poraďte mi, mám se s ním rozejít?

chtěla bych panenku která pláče,čůrá,pije a kope nožičkama.jenže jelikož jsem nemocná(leukemie)všechny peníze šli na léčbu.Takže nemáme peníze na tu panenku.je moc drahá.Nevíte kde bych takovou panenku vzala???Bydlíme v Mladé boleslavy