Přitom akorát nenašel ani zbytky toho, čemu se říká odvaha, aby se na mě vůbec podíval. Srab jeden. Toto poslední extempore mě definitivně přesvědčilo o tom, že jsem udělala opravdu dobře. A nyní se vrhnu do víru života...

     Tak to zatím jen tak pro informaci – můj případ budiž příkladem všem těm, co spoléhají na polepšení svého partnera, a očekávají, že se něco natrvalo zlepší – nezlepší se nic a když, tak jen na přechodnou dobu. Kdybych byla podlehla snažným prosbám toho svého ex, abych se vrátila, dopadla bych asi hodně špatně.

     Nedávno tam na tvých stránkách byl v poradně dopis od jednoho pána, co se pořád scházel a rozcházel s tou svou přítelkyní – a to, jak tu přítelkyni ten její stálý partner přesvědčoval, aby u něho zůstala, to bylo jak přes kopírák u nás – nejvíce mě pobavilo: sliboval, že jí koupí auto a nový mobil, ačkoliv do té doby nebyl schopný koupit jí ani blbou kytku :-))

Jo, tak to ten můj dělal taky. Auto, mobil, a že si můžeme udělat děťátko, jestli chci; že ho nikdy nenapadlo, že bych něco takového chtěla, ale... Tak jsem sdělila, že to bych teda nechtěla a šla.

     Tak to je zatím v kostce všechno... Jsem opravdu "šťastně rozvedená".

Tolik toho ze mě spadlo – joj! Až bych skoro mohla lítat. No fakt.

     Že nejsem blázen, že ne??:-)

Ale kdyžtak můžu ještě napsat víc, a jestli budeš chtít můj případ použít jako dodání naděje těm, co pořád nevědí, jestli zůstat nebo odejít, a přitom s dotyčným kromě pár korun na majetku nemají zas tolik společného, můžeš...

Zatím moc pozdravů, Dafinka

   Byl to běh na dlouhou trať... ale už je to za tebou. Gratuluju – daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk