| www.kudl@nk@.cz |
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
|
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
|
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
![]() |
![]() |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
![]() |
Kudl@nk@ |
| ARCHIV |
![]() |
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
| POCIT VINY - ALE KDO JI MÁ MÍT? |
| Rubrika: [úkol pro vás] Milá Kudlanko, můj problém je asi malé sebevědomí, mám soucit s lidmi a chybí mi soucit se sebou. Abych to vysvětlila. Jsem rok rozvedená, máme tři syny. Nebyla jsem do manžela nijak zvlášť zamilovaná, ale působil schopně, spolehlivě, měli jsme si co říct a snad jsem ho i obdivovala. Měla jsem představu o velké rodině v baráčku, kdy já se o ně budu starat co se týče chodu a on bude živitel.
Ale všechno pak bylo jinak. Muž podnikal, nešlo mu to, ještě nadělal spoustu dluhů, o které se však vůbec nestaral a tak postupem let začaly chodit dopisy od soudu; také jsem si vyslechla spoustu výhružných telefonátů od jeho věřitelů. Domek byl, ale na něm tři exekuce, k tomu tři děti, já v jednu chvíli pekla jen chleba. Nic víc nebylo. Nechci ze sebe dělat chudinku, naopak, já byla silná. Chlap se hroutil pod tíhou dluhů a pod skutečností, že ani sám neví, kde všude co dluží. Jednoho dne jsem nastoupila do práce, a on se na mou výplatu jen klepal. Měli jsme splátkové kalendáře. Výdaje hluboko převyšovaly příjem, byla to zapeklitá situace. Snažila jsem se vše řešit, jenže se klubaly další a další závazky, přišla další exekuce a já si konečně řekla – dost. O děti se postarám sama, odstěhovala jsem se s dětmi k mamce, ještě mi stihl vybrat výplatu z účtu a já byla měsíc bez peněz. Nyní jsem rok rozvedená, domek se prodal, po odečtu exekucí zbyly ještě nějaké peníze, které jsme si rozdělili. Dluhy mu však ještě zbyly a tak je na mě naštvaný, že jsem mu tu svou půlku poslušně neodevzdala. Nejhorší je, že vypráví dětem, jak jsem ho okradla, jak myslím jen na peníze...Jenže já sama platím stále dluhy, které jsme měli společně (stavební spoření), dokonce platím za něj dlužnou částku za spotřebu vody, z doby, kdy už jsem s ním nežili, ale voda byla napsaná na mě a já jsem to zapomněla přepsat. Dluží již 5 měsíců alimenty, je nezaměstnaný, takže nemůžu podat návrh na exekuci. Teď mi stále vyčítá, jak mu komplikuju život, když se snažím domluvit na nějakých splátkách alimentů, jak nemá peníze a jak jsem byla vždy na peníze... Není to pravda, ale přesto mě tím zasahuje, dává mi pocit viny a já to i tak bohužel přijímám. Rozumem vím, že se nemám z čeho vinit, ale on mě vždy převálcuje... Vyhýbám se rozhovorům s ním, ale když už s ním mluvit musím, křičí na mě, obviňuje mě a já nezvládám ty správné pohotové reakce a pak mě to trápí. Lidé z mého okolí (dokonce i jeho bratr a bratranec) mi říkají, že už musím být tvrdá, ale jak to mám udělat, to nevědí. Třeba mi budete umět poradit vy. Jarka |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
(Inka - Mail - WWW) 21.04.2005, 09:03:21
Jarko, peníze na sociálce Ti nedají ani náhodou, tady to funguje nějak jinak, nikoho nezajímá z čeho žiješ. Leč alimenty bych tvrdě vymáhala, to jsou peníze pro Vaše děti, ne pro Tebe a je jedno co říká. Odpoutej se od něj, nestýkej se s ním jestli můžeš, jsi statečná dej se dohromady a žij svůj život a pouč se z chyb, které jsi udělala. Slaboši vinu nikdy nepřiznají, ale někdo to odnést musí, to je celé vysvělení, ber ho takového jaký je, změnu musí udělat on sám. Myslím, že nemá cenu stále řešit minulost, zvlášť když exmanžel není soudný. Koukej do budoucnosti, s tou můžeš něco udělat. Snaž se to dětem nějak rozumně vysvětlit, bez toho aby si špatně mluvila o jejich tátovi. Oni to také časem pochopí. kus se na Tvou sutuaci podívat jako by byla Tvé dobré kamarádky, co bys jí poradila? Držím Ti palce.
Jojo, (Gréta - Mail - WWW) 21.04.2005, 09:04:43
můj ex taky přesně ví, jak zasáhnout můj pocit viny. A to v případech, kdy není zcela po jeho, což by znamenalo přesně podle jeho neustále se měnících plánů, bez požádání, zcela automaticky podle pravidla on - pán situace. Nějaký rozsudek od soudu? "Ty jsi hrozná, všechno podle pravidel! Vždycky jsi byla hrozná, ještě že jsem od tebe odešel!"
No a já s nyní pětičlennou rodinou se mám přizpůsobovat jemu, který žije single. Tak to je taky velmi vtipné. Tedy, nepřizpůsobuju se, ale co si kvůli tomu musím vyslechnout... Už mám železné nervy.
Jarka, (zuzana - Mail - WWW) 21.04.2005, 09:16:12
mne skutočne pomohla autosugescia. Ráno, večer, ba aj cez deň som si opakovala v duchu, niekdy aj nahlas svoju vlastnú "mantru". (Som dobrá, som silná...) Ver, never, po nejakom čase to začalo skutočne fungovať. CÍTILA som sa byť dobrou aj silnou. Možno by Ti niečo podobné pomohlo. Vieš, ono je to predovšetkým o tom, aby si sa naučila mať sa rada - tak naozaj - a bezvýhradne.
Jarko, (Sigmund Freud - Mail - WWW) 21.04.2005, 11:32:29
myslím, že tvůj exmanžel je takový další dítě. Nebudu soudit jeho nezodpovědnost a naivitu, spíš se zaměřím na to co dál s "dítětem". Třeba ho (pře)vychováš, na stará kolena. Svojí vinu a neschopnost svaluje na tebe, ulehčuje si tím svému svědomí, možná ... Zkus ho motivovat ve stylu cukru a biče. Myslím, že tím stejně (finančně) netratíš - nemáš od něj stejně nic a v případě, že nebude plnit dohodu, tak si může stěžovat opravdu jen sám sobě a děti to budou vnímat stejně jako ty. Zkus o tom přemýšlet, jestli by se nějaký způsob nenašel, jak obelstít jeho mysl :-).
Vystavit mez (nora - Mail - WWW) 21.04.2005, 17:42:45
Jarko, tento typ muže mám (bohužel ne zcela) též za sebou. Ne zcela, kvůli nezletilému dítku, za nímž občas dochází. Je to přesně typ, který NIKDY nevezme ani díl odpovědnosti za své činy na svá bedra. Ono by to bolelo. Radši tu bolest přehazuje a někdy si myslím, že to těmto typům dělá až zvrácenou radost. Já také neumím při jeho, mnohdy " na hlavu postavených" argumentech briskně najít argument svůj. Jsem prostě zaskočená (kupodivu umí zaskočit rafinovaně téměř vždy) a následně si uvědomiji slova,jež jsem měla říkat. No nic. Jediné rešení je - POSTAVIT ZEĎ. Až k ní komunikuji, ve chvíli, kdy začnou typické bláboly stavím zeď mlčení a pokud to jde i odchodu. Okamžitě a střelhbitě. Nekomunikuji. Jedině to mu dá mantinely. Chvíli to potrvá, ale naučí se. Má to ovšem i recidivy. Já jsme měkoň, ale kupodivu tohle zatím zvládám. Jednou tak, podruhé onak, ale v globále ano. A alimenty žádej. Děti dluhy nedělaly, nevím, proč by za ty jeho měly platit. Držím Ti velké palce
Znám to (Blanka - Mail - WWW) 22.04.2005, 07:30:55
v trochu jiné situaci. Jsem rozvedena přesně měsíc, důvodem byla nevěra a jeho způsob života s kamarádkami. Je pravda, že vydělávám více než on a on mi nosil domů směšných 6000,-, ale žili jsme. Druhé dítě jsem nechtěla, protože jsem věděla o jeho nevěře. A už vůbec bychom z toho asi nemohli dýchat. O to ale moc nejde. Dnes mi tvrdí, že jsem se rozvedla kvůli peněz. Že jsem moc náročná a že jiným ženám by to stačilo a nevadilo by jim, že je jejich muž nebije a nosí domů aspoň tohle. Nevadilo by mi to, jenže on si žil na jiné úrovni, na kterou neměl. Jel si s kamarády na lyže do Alp, jezdil si na víkendy za sportem, kupoval si značkové věci a jezdil si autem do práce. Já jsem jezdila autobusem a oblečení si s dítětem kupujeme u našich vietnamských přátel. Je to smutné a chlapské sebevědomí je strašné. Dnes s námi pořád ještě bohužel bydlí a věřte nebo ne hledá si jinou práci, protože prý málo vydělá. Dosud mu to stačilo a byl happy, najednou si přece s takovým platem nemůže nikoho najít. Jo, doba je zlá, snad to mám za sebou. A jak poradit? Tři děti jsou opravdu náročné, ale za ten klid to asi stojí. Holt je třeba se uskromnit a nedarovat mu nic.Peníze z něho vymáhej, je to sice na dlouho, ale jak říká má psycholožka, dělat děti je krásné, ale starat se o ně je trošku horší. Držím palečky a gratuluj si k tomu, že už jsi se od něj dokázala odpoutat. Hodně sil a nervů, budeš je potřebovat.
(Jarka - Mail - WWW) 22.04.2005, 08:51:05
Moc Vám všem děkuji za Vaše reakce a podporu. Ono ani tak nejde o peníze, já mám výplatu dost slušnou a o děti se postarám i sama a vztah máme s klukama moc pěkný. Také běhám po soudech a sociálce, takže jsem v obraze a s naší legislativou jsem smířená. Jde mi o princip. Nejde mi pochopit a přijmout jeho postoj (vím, že mi nic jiného nezbývá), možná se tak chová právě proto, že já jsem tak schopná a že jsem se postavila na vlastní nohy právě bez něj a nechala jsem ho v tom samotného. Já mám pocit osvobození, ale současně cítím vinu, právě že jsem ho v tom nechala, že jsem od něj "chudáčka" utekla. Je to můj problém a nevím jak se od toho vnitřně odtrhnout. |
Určitě to zvládneš, Tvůj exmanžel je na tom hůř. Nedaří se mu a nemá se po kom vozit. To jeho největší problém. Ale peníze na děti opravdu tvrdě vymáhej. Co sociálka? Dá se to udělat tak, že Ti oni peníze dají a z něj je budou vymáhat.