Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Nakonec jsem – já, velká kverulantka – sehnala vedoucího a dala řeč. „Víte, já bych dal do oběhu víc košíčků, ale uvědomte si, že i takhle mám každý měsíc v průměru za dvacet tisíc ztráty způsobené krádežemi!“ Vrátilo mne to na zem, k průvodním potížím všech obchodníků: jak uhlídat svoje zboží před nenechavci.<?xml:namespace prefix = o />

    Mezitím mi mladý muž, majitel firmy, vyprávěl, jak složité je případné jednání s pachateli a vlastně jak je proti nim bezmocný. „Nemohu jinak, než dovolit, aby si lidé věci vyzkoušeli. Představte si, že jsme objevili, jak jeden „zkouší“ a druhý stojí venku, kde chytá zboží, které první vyhazuje oknem… Také se krade pomocí malých dětí. Matky nastrkají věci do kočárku kolem dítěte, či pod ně; s těmi většími to mají dokonce secvičené – ona něco vezme, nenápadně to dítěti strčí a to z krámu nepozorovaně odejde… Snažím se také už neprodávat malé a současně drahé věci – měl jsem několik drahých holicích strojků – během dopoledne se ze čtyř vystavených dva ztratily. Přestože mám dva mládence, kteří hlídají, hlídám já i pokladní, stejně to zcela zvládnout nejde. Párkrát jsem dokonce někoho chytil, zavolal policii, ale výsledek? Policista zloděje legitimuje, dá mi jeho adresu a pustí ho. Případně mi řekne, že se s tím stejně nedá nic dělat.“  
    Tohle jsem opravdu uznala, stejně tak jako strach ostatních lidí v obchodě, pokud by nějakého zloděje viděli. Vždyť kdo bude riskovat, že mu někdo něco udělá, případně si ho vytipuje a pak mu třebas rozbije okna?

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk