Takový spis introvert, a vetsinou me pritahuji partnerky, ktere naopak jsou cilevědomé, organizacne i lidsky schopne a takove dynamické... Myslim ale, ze i ja jim mam co nabidnout: jsem ohleduplny, myslim na toho druheho, snazim se udelat, co je treba, byt vstricny. Kdyz je treba tak se i prizpůsobit, pomoci druhemu. Ver mi, ze jsem dost tolerantní, i ze je na mne spolehnuti.  Ale nechci se nijak chvalit.   
     K memu problemu: naposledy jsem tedy byl „odejit“ asi pred 14 dny. Navic se do vseho jeste pridaly rodinne problemy s váznou  nemocí jednoho jejiho clena rodiny. Bylo mi receno, ze jsem prisliš hodny a tvarny, ale to ze jí nevyhovuje a navic mi jeste sdelila, ze jsem „takovy zavisly  a bezbranny“. Přitom jsem na ní nijak nevisel! Mel jsem sve kamarady, konicky, praci. Byl jsem se vztahem spokojen. Je pravda, ze jsem mel svou partnerku asi vic rad, nez ona me. Ale to uz tak nekdy byva. Snazil jsem se většinou vyhovět, tak jak si to predstavovala ona, ale to neznamenalo, ze bych na spoustu veci neměl vlastni  nazor.

     Myslim, že v partnerském vztahu, tedy kdyz někdo umí rozhodovat, tak at rozhoduje, má-li schopnost něco organizovat, at ji pouzívá .. Ten druhy můze zas dělat třeba backround – tzn. to zázemí,  podporu, to foukaní  bolístek – oporu, kdy druhý nemůze – a zároveň  doplňovat ho v těch věcech, které se od něho můze naučit; nebo pro něj spoustu věcí zařídit, např. to, co dělá druhý nerad a druhému to jde atd.  

     Partnerství je hlavně spolupráce a hledání  kompromisů – protoze, kdo nedokáze hledat cestu ke smíru a dohodě, by neměl hrotit situace a neprosazovat si jen svou, tak se přeci nemůze posunout kupředu. Moje smůla je, ze asi nejsem ten spravný typ (nebo respektive nemam ty vlastnosti, ktere zenske dnes pozaduji), nejsem tak razantni, vzdy rozhodny, neumím si dupnout. Jinak – jsem tvor socialni, byl jsem s ní rád, i se na ni těšil. Mozna, ze nektere veci co píšu, vyznivaji trochu nesrozumitelne, ale psal jsem to v momentalni, pro me vypjaté sitauci.   

     Vsichni kamaradi uz jsou s někým a já zase ne...  Pomůzete mi? Poradíte? Díky, Vláďa

ODPOVĚĎ:

     Milý Vláďo, bohužel, asi tě zklamu svou odpovědí. Napsal jsi mi pár úvah, jak si vztah (podle svých názorů) představuješ, ale nenapsal jsi žádný konkrétnější důvod, proč se s tebou tvoje přítelkyně rozešla, případně i ty předchozí... Mimo jeden: ze všeho vyplývá, že tě bere (berou) jako spíš „nerozhodnou babu“, než jako odpovídajícího partnera. Podívej, jestli občas Kudlanku čteš, měl bys si všimnout, že (bohužel) ženské nějak podvědomě a snad až atavisticky dávají přednost partnerům rázným, suverenním. Samozřejmě, že ne všechny, ale docela určitě ty, které si vybíráš. K tobě by se asi hodila jiná, spíš podobnějšího ražení, jako jsi ty: jemná, mírná, pro kterou je muž skálou, o kterou se může opřít... Ale protože ty sám oporu vyhledáváš, nadlouho tvůj vztah nevydrží – tvé přítelkyně se asi po určité době nudí, možná jim dokonce vadí jakási pasivnost... Čímž nijak tvůj charakter nesnižuju, určitě by ho ta správná uměla ocenit – jen kdybys si – ty sám – nehledal stále nepravé.

     Vláďo, neměl bys se bát. Když máš strach, že uděláš-li něco, ztratíš toho druhého, jsi už napůl odepsaný. Pokud se rozhodneš k něčemu, co pokládáš za správné, měl bys si za tím stát. Ano, tolerance je nutná, ale měla by být oboustranná. Vztah je svým způsobem jakási dohoda, ne závislost. Když se „pro klid v rodině“ budeš snažit co nejvíc vše tolerovat, stále jen ustupovat, když budeš jakási „holka pro všechno“, ztratí o tebe velice brzy partnerka zájem. Tak to přeci vždycky bývá – jeden utíká, a druhý za ním. Ten závislejší je na tom vždy hůř... Neříkám, abys byl tvrdý, ale přeci jen se budeš muset naučit být průbojnější.

     Kdo z vás navrhoval, co budete dělat? Kam půjdete? Závislost se projevuje například i tím, že prostě jen očekáváš, plníš, existuješ... Ale měl bys být víc aktivní – snažit se (v dobrém) i někdy rozhodovat. Ale jak říkám: napřed napiš nějakou konkrétní situaci – takhle se v podstatě jen dohaduju... Rozhodně – jednu dobrou věc už jsi udělal: to, že ses konečně rozhodl situaci nějak řešit :-)). Zdravím tě, vydrž a určitě se ozvi!

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk