Od malička jsme v tom vychováváni. O Silvestra nám dali malou skleničku šampáňa, jako něco vyjímečného. Naše babička nám dělala dětský vaječný koňak, kde bylo málo rumu, ale byl tam. V pubertě je běžně rodičmi tolerováno, že dítě v 16 v 17 jde na pivo. Vyrůstala jsem úplně stejně, proto mi nyní příjde nemyslitelné posedět s přáteli a nedat si k tomu skleničku vína. Viděla jsem to přece doma.

OK, já bych nebyla zcela proti, kdyby se šlo opravdu jen napít a neopít - skleničku vína, nebo pár. Ale taky nechápu, proč se někteří musí ožrat do němoty.

Zase se ozvaly feministicky slepice, co vy o tom vite? Kdyby bylo doma pohoda, nechlastali by chlai v hospodach. Piti bylo,je a bude. Znam taky plno alkoholicek.

a jiným toxikomaniím je ze strany státu čisté farizejství. Ale i kdyby teoreticky tento problém zmizel ze světa, pochybuju o tom, že by se dramaticky zmenšil počet rozvodů a rozvrácených manželství. Považte, kudlanky, že by vám ten váš nekňuba byl stále po boku a lezl vám na nervy jenom tím, že existuje a chová se odlišně od modelů, jež vídáte v televizních seriálech...

U nás doma se nechlastalo žádnou formou a nijak. Tím chci říct, že sice naši nebyli abstinenti, ale nikdy v životě jsem neviděla otce opilého, natož maminku. U té mi ta představa připadá vyloženě absurdní o). Otec si sem tam nalil skleničku vína nebo koňaku (mamině už ani nenabízel, ona o to nikdy nestála), po obědě si párkrát do roka dal pivo. Neexistovalo nalít "dětský" ani jakýkoli jiný vaječňák dětem, to by mamina babičku hnala. Vlastně jsem v dětství znala alkohol jen jako pěnu na tátově pivu, kterou mi párkrát dal na požádání ochutnat ( byla hnusná o) ) a z vánočního cukroví, případně mamina zakápla piškoty v pudingu rumem, což jsem si časem vyžádala ať nedělá, protože je to hořký. Ale mamina nestavěla situaci tak, že rumový piškoty jsou něco extra, zakázaný ovoce který nám tím dopřeje. U nás se vlastně nijak nedělalo z alkoholu něco lákavýho. A rodiče nás od mala nutili používat vlastní rozum, nebýt ovce a nejít se stádem. Takže jsem měla jako malá pocit, že dospělí jsou občas divní, pijou a jedí nedobrý věci (hořkou kávu, ostrý koření, pálivej alkohol), který jim chutnaj, ale mně ne, takže je jíst nebudu. A tím pádem jsem i v pubertě v partě neměla problém. Klidně jsem řekla, že cigáro nechci, protože mi smrdí (panáka nechci, už mi to nechutná, mám dost) a kluci to respektovali. Brali to tak, že nepiju ne proto, že jsem posera, ale prostě mi to nejede, tak proč bych si měla dělat násilí? Taky věděli, že když to sami náhodou přeženou, tak se o ně aspoň někdo skoro střízlivej postará, do spácáku je nasměruje a naopak oni nebudou muset z hospody táhnout zvracející holku o)). Ale je fakt, že kdyby ta parta byla hlavně o hospodě, ta k ní patřit nebudu, prostě by mě to nebavilo a mít dnes notora doma, to by mě nebavilo naprosto určitě.

vdát se za nekňubu, případně vyžadovat od chlapa, aby ze sebe dělal televizního idola... no potěš o)).

Ty myslíš, že jsou jen dvě možnosti: nekňuba nebo ožrala? V tom případě dovol dotaz: kam se řadíš ty? :-)))

je více možností. Právě tak, jako ovoce není jenom kiwi. Jenomže v problamatice zde převážně projednávané mají pouze okrajový význam. Sám se řadím do kategorie "kutil". Opravuju vše jaksi preventivně - dokonce ještě dříve, než se projeví závada. Alkohol téměř nepiju, k ženě vlastní i cizím se chovám zpravidla uctivě. Nosím domů kytky, občas i něžně šišlám a chválím vše, co pozřu. No prostě se snažím, abych si neudělal ze života peklo. Stačí?

Konzumace alkoholu a kouření jsou státem podporované toxikomanie. Na jedné straně se vždy lépe ovládá tupohlavé stádo ("Vláda, které zdraží pivo padne") a na druhé straně ne nadarmo se říká, že stát by úplně nejhůř zasáhlo, kdyby všichni najednou přestali pít a kouřit.
Jak jinak si vysvětlit nedostatek postihů (např. prodej alkoholu mladistvým) a třeba dodnes nevyřešný problém tabákové reklamy?

Podle psaní vypadáš inteligentně, podle svých obrázků velice vtipně - jestli jsi ještě jen o něco hezčí než čert - kde jsi byl, když jsem hledala chlapa já? :-)))
Podívej, nemohl bys nám napsat, když už tu jsi, jak je možný, že některej muž je takovej jako ty a jinej je spíš "kriminálně závadová osoba"?
No, nesmím zapomenout na to, že většině ženských se však takový "trochu ďábel" líbí víc, než nějakej nekňuba, jak jsi psal....

Já nevím - neozvývaj se tu pánové potrefené husy? ...feministický slepice - nevím jaký je Karel doma, ale jsem si jistá jen z těch pár vět, že mít ho doma není žádný med. A boj ze strany státu? O tom řeč nešla nebo jo? Asi spíš jde o to, proč to tolik ženských omlouvá a toleruje, ne? A velký souhlas s kiwi - snad nejsou jen tyhle dva typy proboha!!!!

trefila ses do černého. Standardní kudlanky chtějí mít doma Chlapa. Paradoxně však neúnavně pracují na tom, aby ho obuly do bačkor, vykrmily a vykastrovaly. Pak je přestane zajímat a rozhlížejí se po někom, kdo se tomu jejich kreténovi vůbec nepodobá... :O)
Jasně, je to demagogie, ale chci se přizpůsobit, víme?

Také myslím, že je to otázka osobnosti člověka, můj otec pil jako duha (žila jsem s ním 18 let), můj extchán pil jako duha (dalších 18 let) a já, exmanžel ani moje děti neholdujeme alkoholu, nebyl u nás nikdy zakázaný, ale ani doporučovaný. Všichni si občas dáme skleničku, ale známe svůj limit a to je myslím důležitý moment. Nechci se zastávat alkoholiků, ale také potřebují pomoci a málokdo z nich uzná sám, že tu pomoc potřebuje. Jsou to lidé, kteří tím nějak řeší problémy, které jinak řešit neumí, anebo od problémů utíkají. Alkohol uvolňuje celé tělo, člověk se přestává kontrolovat a oni se v takových chvílích cítí šťastní, po nějakém čase to už nemají pod kontrolou, je to nemoc duše, určitá závistlost na něčem.... Je potřeba jim pomoci, ale není to jednoduché.

tys na to kápla. Vo těch petrefenejch husách se tu už psalo několikrát. Jo, tak už to bejvá. Mezi náma, chlapi se dělí na víc kategorií, ale tadyhle ateovská tam nejni. Tak nevím, co ho žere. Nebo vím. Von se těch ženckejch bojí. A jak to dělá i ta přírodní kudlanka, nejlepší vobrana je útok. Sežrat. Zastrašit.
A teď k tomu druhýmu. Teda k tématu. Lidi se dělej do dvou skupin - nepočítám abstinenty. Jsou buď za A - rozumní, co ví, že po třetím panáku kecaj kraviny a žaludek se plaší a tak si daj dva tři a končí a za B - blbci, hauři, ubožáci a magoři, co sice vědí, že neuměj chlastat, ale stejně chlastaj, jen aby dokázali sobě (sousedovi, Bédovi, ženě, švagrové, vládě, mistrovi, hospodskýmu), že na to maj (prachy) a že dyž tam Karel dá vosum piv, tak voni s přehledem deset a navíc to doma ještě spočítaj ženě i dětem, jaký voni sou chlapáci. Pak je třetí skupina, co nepatří k těm dvěma, ale má svou vlastní vývojovou větev - a k tý patřím i já, že prostě snesu dost a nejsem vožralej, jsem pak ještě schopnej spočítat útratu a zjistit, že mě vrchní chce vošidit vo dvě kila a i když to přeženu a jsem pak veselej, tak mi není blejno. Jenže já sem jinej, říká žena, tak bych to neměl říkat nahlas. Protože vždycky, dyž se jeden trochu vymyká, se najde jinej, co si toho všimne a to pak Pánbů s náma a zlý pryč.

Jo, máš absolutní pravdu, vidím to na svý sestře - jak si náááhodou najde slušňáka, tak jí nevyhovuje. Ale ten, kdo s ní lomcuje (abstraktně i fakticky), jo, ten je světovej... Nevim, jak dopadne, asi co nejdřív blbě.

nemám absolutní pravdu - taková ani neexistuje. Dokonce nemám ani relativní - tu má Béda traktorista. Bystře rozpoznal, že mě něco žere, přestože se nevyskytuju. ;) Přesně ví, do kolika kategorií se lidi rozdělují a on že patří k těm vyjímečným, co jim nejno po chlastu blivno a nenechaj se ošidit vrchním. Chwála takovým mužům!

právě takovou ji mám. Relativní. Všechno je relativní. I ateisté jsou relativní. Mě není blivno a nenechám se ošidit. I to je relativní. Škoda jen, že tu není NČ, aby se moh připojit k mým tezím a taky se kamaráda zastat. Absolutní existuje snad jen Absolut vodka - ale i ta je jen relativně absolutní. Vono to má hodně co do činění s tím traktorem. Jo, tak je to!

je to deprimujici, ze si uvedomujeme, ze drogy jsou nevyhubitelne. Ze stale se najde plno lidi, ktere jim dobrovolne propadnou. A s alkoholem je to jako se vsemi temi ostatnimi - kdo tomu jednou propadne, uz neni sance, aby se toho vzdal.
Protoze to dela dobrovolne, protoze se mu to libi a protoze diky droze postupne ztraci jakoukoliv vuli a pozdeji i osobnost. Nekomu to rozvrati zdravi, jinemu mozek, ale rozhodne vsem to postupne znici jeho partnersky zivot. Neznam nikoho, kdo by by rekl, ze prestane a opravdu prestal. Vim, jsou vyjimky, ale ty jsou opravdu tak vyjimecne, ze jsou primo unikaty.
Bohuzel, lidi, kteri drogy berou, vypadaji zprvu (a u nekterych tech drog velice dlouho) v podstate normalne. Je to velice plizivy postup, a tak ti, kteri s podobnym clovekem ziji, nejsou schopni ho opustit - stale znovu a znovu podlehaji slibum, stale znovu a znovu se snazi i sami sebe presvedcit, ze tentokrat to urcite vyjde.
Ale - ze vsech stran mate priklady tech, kteri s nimi zili, dlouha leta se trapili a bud se postupne s nimi "dotrapili", nebo vztah po te dlouhe dobe opustili.
Ale ztracene roky, mladi, krasu, lasku, spokojenost - zivot, ktery venovali cloveku, ktery DOBROVOLNE ho nicil sobe i jim - to se nikomu nevrati...
Je to smutne a nechapu, ze ac se o tom vsude mluvi - nahoru dolu - stale je plno tech, kteri si mysli, ze KVULI NIM, KVULI JEJICH LASCE - nekdo se drog vzda...
Ok. prominte, rozepsala jsem se. Ale z takove rodiny pochazim.