Jak jsem ho tak v tom telefonu poslouchala, tak jsem byla uplne v pohode, usmev na tvari me vycarovala hlavne zminka o tom, ze jeste nema vubec sbaleno. Take se ptal, kdy zitra vlastne odletame a v kolik mame byt na letisti, coz u me teda zabodoval... Kdesi jsem profesionalne lovila papiry a blekotala, ze by bylo mozna lepsi jeste zavolat nekomu, kdo to bude vedet presne. Nakonec jsme se oba shodli na tom, ze to vazne asi bude dobrej vylet a ze se vlastne nemusime vubec niceho bat. Navzajem jsme se uklidnili, hlasitym povykem “at zije Amerika” a “zitra urcite na letisti” jsme se rozjarene rozloucili a vratili jsme se kazdy ke svemu vsednimu zivotu. Coz pro me znamenalo zacit balit.

     Nejprve jsem zacala panikarit, ze vlastne nevim, kde mam druhou tasku. Vzpominala jsem na sve narozeniny, jak mi ji babicka slavnostne predavala s heslem “ta se Ti urcite bude hodit, Ty jsi takova cestovatelka”. Takze jsem vydedukovala, ze ji urcite nekde musim mit. Nakonec, s vypetim vsech sil, jsem ji nasla v hloubi skrine.

     Naramne me to potesilo a jeste vice rozmery cele tasky, kdyz jsem ji vytahla z originalni krabicky. Byla jsem rada nejen za velikost, ale take za to, ze ma dve usi a dno a ze je proste pro muj vylet uplne jako na miru usita. Hned se mi zacalo balit lepe... Posleze jsem ale musela zase vsechno z tasek vybalovat a delat hromadky na posteli. A tak jsem porad balila a balila a balila, a pak uz jsem to nemela kam balit a stale mi prislo, ze toho mam jeste dost na zabaleni. Casem jsem pak uz ani nevedela, co jsem zabalila a co  jeste ne...

     Vzpomnela jsem si na SVP (skoly v prirode) a povinne seznamy, ktere jsem vzdycky mela od mamky precizne prilepene na kufru. Vzdy pri zpatecni ceste mi minimalne pulka chybela a ja doma jen krcila rameny, jako ze nevim, kde vlastne vsechny ty veci jsou; v momente, kdy se na mamku vyvalila hromadka sutriku. No, a mamce nezbylo nic jineho nez jen se divit, po kom ja teda vlastne jsem. Pak se ptala tatky, jestli teda nevi, kde by ty veci mohly jako byt. Tatka to kupodivu take nevedel.

     Pri cele teto predstave se mi vybavil skolni zazitek prave z jedinecne SVP... Jedna moje kamaradka byla tak rozjarena, ze jsme zase pryc z domova, ze vyhazovala ponozkou, opravdu s veskerym vypetim sil, smerem ke stropu. Ponozka nakonec skocila na lustru – s podivem bylo, ze ac lustr byl ve tvaru koule – ponozka tam zustala a nehodlala spadnout. A bylo jasne, ze ponozka je ztracena. Dalsi bezvadnou veci byla zabava skakat z postele na postel. Myslim, ze po tomto tydnu jsem byla perfektne vycvicena na olympiadu ve skoku vysokem i dalekem :-).

     Na cestu jsem si tedy chtela udelat seznam (to bylo me prvni predsevzeti), ale proste nejak nebyl cas, tak jsem to podle vzoru Rosaka v Riskuj riskla. Myslela jsem si, ze riskuju bez rizika, ale tak nejak o pulnoci jsem zacala byt preci jen trosku nervozni. Uklidnovala jsem se hlaskami typu “vzdyt letadlo odleta az za sedm hodin”, “stejne se ty tasky nekde ztrati” a tak podobne.

     Ale nakonec jsem si preci jen uspesne sbalila vsechny potrebne veci a se zadostiucinenim za dnesni uspesny den jsem se spokojene ulozila do postele a premitala o mem podivnem vylete a o tom, co mi vsechno da a naopak zase trebas vezme. Mj. – vubec me nenapadlo premyslet o tom, jestli jsem si neco nezapomnela. To me napadlo vlastne az druhy den na letisti, kdy mi jeste jednou volala mamka a ptala se.

     Po noci plne prijemnych snu, astralniho putovani a dovadeni s veselymi elfy jsem ji dost jednoznacne ujistila, ze mam opravdu vsechno, co potrebuju. Pri posledni vete “pas ted drzim v ruce”, si nejspis konecne oddychla a mohla se rozloucit. Chudak, asi si vzpomnela na historku, kdy jsem s nimi vyrazila do Nemecka na vystavu a teprve cestou si vzpomnela, ze nemam pas. Nastesti to bylo jen pet minut jizdy, a tak jsme to obratili a vsechno stihli jeste v cas; ale moji mamce se to proste vrylo do pameti a zustalo to tam schovane pro vsechny dalsi telefonaty pri mych odjezdech. Mozna se to jeste nekdy bude hodit. Vzdyt „Nic neni na skodu“, jak rikava babicka.

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk