K věci: Je mi 33 let, jsem 13 let vdaná. Manžel byl můj první, ale neříkám jediný kluk. Brali jsem se po třech letech chození, protože jsme museli, i když tohle já neříkám ráda – protože můj názor je, že nikdo nemusí, když nechce. Narodila se nám dcera, naštěstí zdravá. Měli jsme problémy s bydlením, nakonec i po 13 letech bydlíme stále u mojí mamky, sice ve velkém bytě, kde máme společné jen WC a koupelnu ( my tam máme samostatnou menší bytovou jednotku). Má to i své výhody, babička hlídá a nájemné není veliké. Po dalších osmi letech se nám narodil kluk. Takže máme dvě děti.

    To jen na úvod, a teď k problému: manžel je hraje fotbal a vždycky o víkendech chodil hrát a pak s klukama šel na pivčo. Někdy mi vadilo, že se více nevěnuje o víkendech Anetce a mě, ale když jsem pak nastoupila po první mateřské do práce, ta samota, kterou asi trpí hodně maminek na MD, mě opustila. Vždycky jsem měla a doteď mám spoustu koníčků. Chodím také nepravidelně cvičit, plavat, do divadla atd, většinou s kamarádkami.

    Zpětně nemůžu říct, že by se manžel dětem vůbec nevěnoval, ale vždycky jen když měl na to čas on. Je kameník, takže každou zimu měl problémy s prací; když jsem byla na mateřský, byli jsme skoro každý rok na dluzích, které se přes léto zase splatily. V zimě se manžel docela dětem věnoval, pro dceru chodil do školky, pak  se s ní učil,ale…přes léto většinou všechno stejně leželo na mě (od května do října).

    Mimoto dost pil, druhý den byl a je vždycky  protivný a občas mě i nadával, i před dětmi (používal např. slova jako, kráva, hnida a ať držím hubu apod.). Druhý den ho to přešlo a byl milý. V sexu jsem si vcelku rozuměli, i když jsem poslední 4 roky zjistila, že mě asi neumí ani pořádně políbit! Postupem času se všechno tohle trochu stupňovalo. Myslela jsem, že dospěje, že přestanou dluhy, ale letos už se zase opakuje to, že si půjčuje na daně a druhý měsíc mi nedává ani korunu na domácnost.

    Minulý rok jsem po čtyřech letech MD nastoupila do práce. Mám příjemné místo, milé kolegyně a kolegy, docela dobře placené. S babičkou jsem se ale musela dohodnout, aby mi 2x v týdnu vyzvedávala malého ze školky. Manžel přes léto pracuje většinou mimo Prahu. On i nadále chodí na fotbal, ale bohužel teď začal pít i v týdnu. Tak 2 – 3 krát,  často se stává, že přijde domů ve 2-3 hod. ráno. Neumí pít, tak je vždycky takříkajíc na dračku.

    Začala jsem ho upozorňovat na to, že se mi to nelíbí a postupem času jsem přišla na to, že se mi ani s manželem už nikam chodit nechce. V sexu jsme si docela přestali rozumět, je to teď pro mě jen povinnost. A abych s ním šla třeba do restaurace, jako jsme si někdy spolu vyšli, to se mi také nechce, protože vím, že ho střízlivého a milého domů nedostanu. Doma je poslední dobou nevrlý na děti, pořád nás otravuje s maličkostmi (třeba ať řádně zavíráme šuplík v kuchyni apod.) Není mi to teď doma příjemné.

    Nedávno jsem potkala svého bývalého kamaráda, několikrát jsme šli na oběd, a já zjistila, že si s ním mám hodně co povídat. Je ženatý a má dvouletou dceru, takže ani nepřipadá v úvahu, abych si sním něco začínala. Ale ráda ho vidím a povídám si s ním. Manžel mě začíná svým hulvátstvím lézt na nervy. A já začínám zjišťovat, že by mi bylo lépe bez něho.

    Starostí o děti se nebojím. Nechci mu je brát a budu ráda, když se jim o některých víkendech bude věnovat. Možná i já pak budu mít trochu času pro sebe. Toho, že bych to nezvládla s penězi, se nebojím. Zjistila jsem po návštěvě sociálky, že by mi mohl poskytovat přídavky až ve výši 5 000,- Kč.a teď jsem od něho na domácnost viděla 8 000,-Kč.

Navrhla jsem mu, ať se odstěhuje, ale začal se mi hrabat v telefonu a zjistil, že jsem byla na obědě, jak on říká „s cizím chlapem“, a bylo rodeo. Že prý proč chci, aby se stěhoval apod.! Začíná mě stíhat, a říkat mi, jak mě má rád, ale já mám zato, že kdyby měl, tak by začal by něco řešit  už ve chvíli, kdy se mi nelíbilo jeho pití.

    V duchu vím, že jestli teď couvnu od našeho případného odloučení (nechci se hned rozvádět), začne se zase za měsíc chovat stejně! Ale vždycky má v sobě člověk trochu pochybností.

    Tak jak byste to řešili vy ostatní?! Já jsem člověk, který se dovede radovat ze života a chci své děti slušně vychovat.  Samoty se nebojím a navíc mám spoustu přátel a sama jsem málokdy. Ahoj,  Katka

linkuj.cz vybrali.sme.sk