Je to k neuvěření, ale když čtu příběh Jarky, je to jako bych četla svůj příběh. Rozdíl je jen v trvání manželovi nevěry. Mám za sebou "jen" tři roky tohoto stavu a z toho 2,5 roku o tom vím. Ráda bych si s Jarkou popovídala o pocitech, o vtěrných myšlenkách atd. Snad bychom si mohly navzájem pomoct a nebo aspoň postěžovat si do e-mailových schránek.Můj mail je Ivventure@seznam.cz. Budu se těšit. Ahoj

také jsem byla postavena do role blázna, který si vymýšlí, žádná milenka neexistuje a já bych se měla léčit. Dokonce o tom přesvědčil mou matku a tím jsem ji nadobro stratila. Nevěřila že má vztahy, dal si několik inzerátů a doma moc nepobyl, stále někde "v práci" měl mobil měl internet a tím byl stále ve spojení se svými milenkami. Když jsem na to přišla,dlouho jsem se přemáhala a pak byly scény a asi považoval za "čestné" se se mnou rozvést. Nejmladší dceři bylo akorát 18. No a pak se znovu oženil a stará se více o cizí děti než o vlastní a moje-naše děti(studíjící) mi mají za zlé, že jim klesla životní úroveň. Kdybych tušila že mne po 21 letech manželství opustí, myslela bych více na svá stará kolena a tolik se neobětovala. Stále mám v sobě nenávist a doufám ve vyšší spravedlnost!

Až po našem rozvodu mi sousedka řekla, kde všude ho viděla i u nás doma, že mi nechtěla kazit manželství dokud to šlo a nc jsem netušila. No raděj jsesi šla udělat test na AIDS.

namísto stěžování do e-mailových stránek bys ho měla kopnout do zadku! Kvůli takovým, jako jsi ty, může nevěra vzkvétat. Kdyby chlapi viděli, že při zjištění nevěry jim hrozí bezpodmínečně rozchod, tak by možná zkusili přemýšlet. Jenže když mají doma takovou pipku, jako jsi ty, tak to je těžký. Jak to proboha můžeš snášet dva a půl roku ?!!!!! Myslíš, že tvůj partner tě má rád? Prosím, nezlob se za moje ostrý slova, já jsem totiž nevěru zažila, opakovaně, ve třech vztazích, a když slyším o nějakém kurevníkovi, tak mi pění krev. Jo, jsem teď sama, je to těžký, ale když jsem zjistila, že ten dotyčný mě podvádí, byl konec. I když jsem se strašlivě trápila.

že nedáváš dobrou radu. Nevěra se "kopnutím do zadku" nezastaví - naopak to bude pro nevěrníky lehčí, protože to dilema za ně vyřeší někdo jiný - a to se jim bude moc líbit.
Nevím jak ty sama jsi dokonalá a jestli se opravdu nedopouštíš žádných chyb a vždy se POSLECHNEŠ, když uděláš nějaké předsevzetí.
Já taková nejsem, a proto se dívám se soucitem i na ty ostatní hříšníky. Je to špatné, oni to sami určitě také nechtějí, ale neumí se "poslechnout" (to znám - třeba když chci hubnout - také se neumím poslechnout dostatečně dlouho).
Pokud chceš řešit nevěru "kopnutím do zadku", tak se rovnou rozhodni být sama. Nikde není dokonalý princ - na to můžeš rovnou zapomenout. Každý sice nemusí být zrovna nevěrný, ale může mít jiné vady. Ostatně Dr. Plzák také říká, že nevěra není důvodem k rozvodu.

Jelenko, samozřejmě, že nejsem dokonalá. Jím sladkosti, necvičím a piju víc alkoholu, než bych měla. Ale pokud s někým začnu nějaký vztah, nepodvádím ho a nelžu mu. Jestli si myslíš, že ten, kdo nedokáže tolerovat nevěru, musí být sám, protože nevěrní jsou přece všichni, tak tě docela lituju. Jasně, dokázala bych odpustit nějakou jednorázovou nevěru, úlet třeba v opilosti apod., ale o to se zjevně v případě Ivany nejedná. Promiň, ale já nepochopím ty případy, kdy chlap má souběžný vztah a jeho žena z hrůzy, aby jí náhodou neopustil, dělá že nic neví, vyváří mu oblíbená jídla a vytváří domácí pohodu. Víš co, znala jsem taky jednoho takového pána (kolega v práci), měl milenku a bylo to tak očividné, že to věděli absolutně všichni a já si myslím, že to musela vědět i jeho žena - ale měla dvě děti a věděla, že by sama být nemohla, tak mlčela. (Pak si někoho našla a rozvedla se). A její manžílek prohlašoval, že "ta moje byla úplně blbá, já chodil domů třikrát týdně v jedenáct večer, a ona nic nepoznala, no prostě úplně blbá". Tak jo, dělejte tohle; jestli máte doma takový skvost, že vydržíte dělat rohožku, jen aby vás ten váš miláček neopustil, je to vaše věc.

Jelenko, samozřejmě, že nejsem dokonalá. Jím sladkosti, necvičím a piju víc alkoholu, než bych měla. Ale pokud s někým začnu nějaký vztah, nepodvádím ho a nelžu mu. Jestli si myslíš, že ten, kdo nedokáže tolerovat nevěru, musí být sám, protože nevěrní jsou přece všichni, tak tě docela lituju. Jasně, dokázala bych odpustit nějakou jednorázovou nevěru, úlet třeba v opilosti apod., ale o to se zjevně v případě Ivany nejedná. Promiň, ale já nepochopím ty případy, kdy chlap má souběžný vztah a jeho žena z hrůzy, aby jí náhodou neopustil, dělá že nic neví, vyváří mu oblíbená jídla a vytváří domácí pohodu. Víš co, znala jsem taky jednoho takového pána (kolega v práci), měl milenku a bylo to tak očividné, že to věděli absolutně všichni a já si myslím, že to musela vědět i jeho žena - ale měla dvě děti a věděla, že by sama být nemohla, tak mlčela. (Pak si někoho našla a rozvedla se). A její manžílek prohlašoval, že "ta moje byla úplně blbá, já chodil domů třikrát týdně v jedenáct večer, a ona nic nepoznala, no prostě úplně blbá". Tak jo, dělejte tohle; jestli máte doma takový skvost, že vydržíte dělat rohožku, jen aby vás ten váš miláček neopustil, je to vaše věc.

ber mě jako starší paní, ostřílenou životem. To, že nepodvádíš a nelžeš, to je úžasný DAR - pro tebe, protože si hlídáš svůj klid duše.
Když někdo podvádí a lže - je to jeho problém a upřímně ho lituji. Mně samotné nemůže nikdo takový nic udělat.
Možná, že ta žena, která zatím nevěru toleruje, to nedělá z hrůzy, že ji opustí. Možná, že je SILNĚJŠÍ, než si myslíš.
VYČKÁVÁ - ono totiž je obvykle plus a mínus velmi vyrovnané - a rozhodnout, je ošemetné. Musí v obdobích klidu rozvažovat - a pokud opravdu převáží mínus, tak může rozhodnout. Ale mnohem "fikanější" je, nechat rozhodnout toho druhého - vyhneš se tak případným pozdějším úvahám, zda jsi to udělala dobře nebo ne.

ale já už taky nejsem zrovna žabec :o). Je mi 33 a co se týká vztahů, už jsem si taky lecčíms prošla. Je pravda, že já nejsem silná. Když zjistím, že mě někdo podvádí, strašně mě to zraní, trápím se, úplně ztratím rovnováhu, láduju do sebe uklidňující léky. A jelikož to o sobě vím, těm svým partnerům to říkám; říkám, že je mi jasné, že se může v jejich životě objevit nějaká jiná, lepší žena, ale ať mě v tom případě proboha netahají za nos a nedělají ze mě vola. To chci tolik? Ano, jestli jsi ty nebo Ivana tak silná, že se dokážeš nad situaci povznést a říct si, že ten druhý je ubožák (což je), tak tvůj postoj chápu. Je asi rozumější než ten můj. Ale já toho nejsem schopná. Teda, samozřejmě jsem se o to i pokusila (váhající partner, který se ¨pět měsíců rozhodoval zda já anebo ta druhá), měla jsem ho moc ráda, ale bylo to pro mě šílené a skončilo to jednak mou pracovní neschopností pro problémy se žaludkem (začínající vředy) a tím, že partner se nakonec rozhodl pro tu druhou s odůvodněním, že jsem sice mnohem hezčí, chytřejší atd., ale že mu vadilo, jak jsem byla pasivní a utrápená, že kdybych ztropila pořádný bengál a chovala se víc hrdě, dopadlo to jinak.... Jenže já nejsem temperamentní dračice, bohužel. A nemůžu říct, že když někdo podvádí a lže, je to jeho problém. Když podvádí mě a lže mně, je to pro mě setsakra i můj problém.

Já se nezlobím za tvoje ostrá slova. Máš pravdu v tom, že bych ho měla kopnout do zadku. Jenže jsem to měla udělat tenkrát, když se to provalilo, tedy když se sám přiznal, protože už to nezvládal tajit. Ta "druhá" je jeho tzv. první láska z mládí. Dokonce to byla moje kamarádka z mládí. Podváděl mě v pracovní době. Protože je podnikatel, tak si mohl dopoledne zajet na hotel a já neměla šanci nic poznat. Večery a noci byl doma. V dnešní době není problém se přes mobil domluvit. Odpustila jsem mu. Ta druhá ho vydírala psychicky, a tak prý to nemůže jen tak utnout, protože by si něco udělala. Po půl roce mi jednoho dne zavolal, že odchází, že mu ta druhá rozumí víc atd. Měl finanční problémy a ona mu je pomůže vyřešit. Já mu dělám totiž i účetnictví a mám přístup k účtům v bance. Odešel, a mě se hrozně ulevilo. Na druhý den se oba zase vraceli zpět. Ona je totiž taky vdaná. Já husa hloupá, jsem zase odpustila. Protože jsem neděla rohožku, protože jsem neděla to, co jsem mu na očích viděla, tak mě i naše děti (18 a 17 let) na štědrý den opustil. Ona udělala totéž, opustila manžela a svoje děti (17,14) a odešli spolu do hotelu. Bydleli tak 14 dni. Pak můj drahý opět zaťukal na dveře našeho domu a já mu potřetí odpustila. Jsem možná naivní, neboli úplně pitomá, ale mě se nechtělo vyřizovat rozvod. Kdo chce zaútočit, musí se napřed připravit. Já v té době nebyla připravená na nějaký boj o majetek a nejsem ani teď. Situace nyní je taková, že manžel té druhé se připravil a podal žádost o rozvod. Můj chlap mi tvrdí, že chce být se mnou. Já tuto situaci chci vyřešit jednou provždy, když jsem jí tak podělala a nezbývá než jak řekla Jelenka vyčkávat a být připravená. Ona ho totiž zase láká k sobě, protože bez financí někoho druhého se neuživí. Boží mlýny melou a já teď čekám co se z toho vyvine.

Já se nezlobím za tvoje ostrá slova. Máš pravdu v tom, že bych ho měla kopnout do zadku. Jenže jsem to měla udělat tenkrát, když se to provalilo, tedy když se sám přiznal, protože už to nezvládal tajit. Ta "druhá" je jeho tzv. první láska z mládí. Dokonce to byla moje kamarádka z mládí. Podváděl mě v pracovní době. Protože je podnikatel, tak si mohl dopoledne zajet na hotel a já neměla šanci nic poznat. Večery a noci byl doma. V dnešní době není problém se přes mobil domluvit. Odpustila jsem mu. Ta druhá ho vydírala psychicky, a tak prý to nemůže jen tak utnout, protože by si něco udělala. Po půl roce mi jednoho dne zavolal, že odchází, že mu ta druhá rozumí víc atd. Měl finanční problémy a ona mu je pomůže vyřešit. Já mu dělám totiž i účetnictví a mám přístup k účtům v bance. Odešel, a mě se hrozně ulevilo. Na druhý den se oba zase vraceli zpět. Ona je totiž taky vdaná. Já husa hloupá, jsem zase odpustila. Protože jsem neděla rohožku, protože jsem neděla to, co jsem mu na očích viděla, tak mě i naše děti (18 a 17 let) na štědrý den opustil. Ona udělala totéž, opustila manžela a svoje děti (17,14) a odešli spolu do hotelu. Bydleli tak 14 dni. Pak můj drahý opět zaťukal na dveře našeho domu a já mu potřetí odpustila. Jsem možná naivní, neboli úplně pitomá, ale mě se nechtělo vyřizovat rozvod. Kdo chce zaútočit, musí se napřed připravit. Já v té době nebyla připravená na nějaký boj o majetek a nejsem ani teď. Situace nyní je taková, že manžel té druhé se připravil a podal žádost o rozvod. Můj chlap mi tvrdí, že chce být se mnou. Já tuto situaci chci vyřešit jednou provždy, když jsem jí tak podělala a nezbývá než jak řekla Jelenka vyčkávat a být připravená. Ona ho totiž zase láká k sobě, protože bez financí někoho druhého se neuživí. Boží mlýny melou a já teď čekám co se z toho vyvine.

myslím, že také nejsem "silná" (ten výraz jsem asi trochu přehnala), ale nestřílím hned od boku.
Můj příběh:
Po 33 letech manželství se objevila "ta druhá". A právě tak, jak to většinou všechny známe, nevěděl co má dělat. Chtěla jsem, aby se rozhodl on sám. Trvalo to 2,5 roku - myslela jsem, že to zvládnu, ale moje tělo řeklo, že ne. Ze dne na den se mi po celých nohách a rukách vyrazila lupénka (máme to sice v rodě, ale předtím jsem nic takového neměla). Tak jsem si řekla:Tak teď ke všemu budu ještě celá "prašivá".

Začala jsem se hlavně starat o sebe - stručně - zbavovala jsem se "vnitřní agresivity" - ve svém vlastním zájmu. Přestala jsem se LITOVAT - byl to zdlouhavý proces, ale dostala jsem se až k odpuštění. Ani ne do půl roku lupénka zmizela.
Dotlačila jsem ho k rozhodnutí (bylo mi teď už jedno, jestli zůstane nebo odejde - chápala jsem jeho vnitřní bouře). Kdybych rozhodla já, tak se tím ještě teď trápím.
Souběžně jsem se ale starala o rozdělení majetku (hlavně o byt).
Není na škodu být zdravě sobecká.

zvladla jsi to dobre. Ivano ja myslim, ze to s tim odpoustenim prehanis. Odejit na STEDRY DEN ode mne a od DETI !! tak bych byla VELMI dusevne pripravena. Natoz kdyz ho uz zase laka zpet. Konec a bez!!

Já byla taky duševně připravená, ale pak, nevím, kde se to vzalo, já jsem chtěla vyhrát nad ní . Bydleli po pár dnech v podnájmu. Po týdnu tu druhou podvedl se mnou. Zní to blbě, ale je to tak. Mě to stačilo, abych nasbírala ztracené sebevědomí, které jsem marně hledala. Vzala jsem ho zpět, dcery už tak nadšené nebyly. Vím, že jsem je zklamala, ale já se prostě potřebuji dostat až na dno, abych se mohla znovu odrazit. Myslím, že mě to dno ještě čeká. Koncem dubna mají stání ohledně dětí. Prý se chce ale vrátit domů (ona totiž zůstala v tom podnájmu, kde bydleli s mým chlapem). Tak nevím. Uvidíme, uvidíme, uvidíme. Přeji Vám hodně úspěchů v životě.

žes ho té potvoře přebrala. To se mi moc líbí. Já jsem také pendlovala sem tam, protože ono to není nikdy na 100% k odepsání. Proto jsem zvolila to, co jsem napsala "přitvrdila jsem", aby se musel nějak rozhodnout.
Všechno jsem to konzultovala se svými syny (bylo jim 27 a 30). A ještě teď si vybavuji, jak jsem svůj postup předem líčila staršímu synovi a on řekl: "Tak nastane výlov kapra. To se ale může otec urazit a odejít - uvědomuješ si to?"
Já jsem si to samozřejmě uvědomovala a počítala jsem se vším.

Jolanko, máš pravdu je to k pobavení. Dnes je mi dobře a směju se.:-) Přemýšlela jsem nad tím, jak moc ho ona miluje. Nemůžu to nějak pochopit a nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jak může ženská ztratit svou hrdost. Já něříkám, že jsem různé situace zvládla na jedničku a v určitých fázích jsem taky slaboch, ale ona nám ženám dělá ostudu. Představ si tu situaci: On jí na štědrý den ve dvě hodiny odpoledne zavolá, že buď jde teď a nebo nikdy. Ona je doma, připravuje salát a kapra, děti balí pro oba rodiče dárky. Ona odpovídá ano. O půl čtvrté manžel volá taxi, padá mi ke kolenům a já mu říkám jdi. Podá mi zlatý prstýnek, který měl být pod stromkem a odchází. V domě je najednou ticho, klid a mír. Holky jsou v šoku, ale zvládají to. Na druhý den ve tři hodiny ráno zvoní její otec u nás doma. Ona pochází ze stejné dědiny jako já a rodiče zde bydlí pořád. Ona s rodinou bydlí 2 km v jiné dědině. Vysvětluje mi (ten otec) že se nesmí rozvést, že to nedovolí a podobný nesmysly. Manžel dojíždí každý den domů. O majetku a alimentech jsme domluveni za čtvrt hodiny. Já dům a auto, on firmu a druhé auto. Na Silvestra jsem zůstala sama doma. Holky měly své plány a odjely. Manžel byl doma, protože ona taky domů docházela. Vždycky pro nějaké osobní věci. Pak se to nějak semlelo a mu se nechtělo odejít. Já ale trvala na tom, že si už vybral a musí jít. Od té chvíle mi psal SMS a tajně mě volal. Bylo to úplně obrácená situace. On tajně sváděl mě, svou zákonitou manželku. No, k popukání. Situace ale byla pro mě děsná. Nemůžu pochopit milenky ženatých můžů, že to snesou. Když muž, kterého milujete odchází k té druhé. Ona mu chystá teplou večeři, pere mu ponožky a čeká až přijde k ní. Já mezitím si s ním užívám ale pak přijde to rozloučení a já vím, že odchází k ní. Tak jsem mu řekla, že ať se rozhodne. Buď já nebo ona. To byla první chyba, kterou jsem udělala, ale nedá se to už vrátit. Dnes bych ho nechala, ať se rozhodne sám. Takže toho 8. ledna jí vzal na večeři a já měla přijít o půl deváté do té hospody. Řekl jí, že se vrací domů. Ona v šoku, slzy, prosby atd. Řekl jí, že jí podváděl se mnou. Kousek za rohem čekal její manžel, aby ji nenapadla nějaká hloupost. Pak musel pro ni jít, protože pořád nemohla pochopit. Ona totiž už všem svým kamarádkám volala, že už jsou konečně spolu (s mým chlapem), že je šťastná. Věděly to rodiny, věděla to celá dědina, v její práci taky. První reakce prý byla, co řeknou lidi? Vše vím od manžela, který mi to říkal. Manžel mi řekl, že ho naštvalo, že si je tak jistá. Řekl jí že není ničí majetek. Mě toto udělat chlap, pro kterého bych opustila děti, tak o něj neopřu ani kolo. Jenže já bych děti neopustila. Proto to taky možná neřeším tak radikálně. Není pro mne konkurencí. A ten jiný sex by se taky jednoho dne změnil na stejný. Co nemůžu pochopit, že ona ho stále otravuje, stále mu volá, stále chce něco řešit. Po tom všem co jí provedl. Jo, láska je láska.

Jolanko, máš pravdu je to k pobavení. Dnes je mi dobře a směju se.:-) Přemýšlela jsem nad tím, jak moc ho ona miluje. Nemůžu to nějak pochopit a nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jak může ženská ztratit svou hrdost. Já něříkám, že jsem různé situace zvládla na jedničku a v určitých fázích jsem taky slaboch, ale ona nám ženám dělá ostudu. Představ si tu situaci: On jí na štědrý den ve dvě hodiny odpoledne zavolá, že buď jde teď a nebo nikdy. Ona je doma, připravuje salát a kapra, děti balí pro oba rodiče dárky. Ona odpovídá ano. O půl čtvrté manžel volá taxi, padá mi ke kolenům a já mu říkám jdi. Podá mi zlatý prstýnek, který měl být pod stromkem a odchází. V domě je najednou ticho, klid a mír. Holky jsou v šoku, ale zvládají to. Na druhý den ve tři hodiny ráno zvoní její otec u nás doma. Ona pochází ze stejné dědiny jako já a rodiče zde bydlí pořád. Ona s rodinou bydlí 2 km v jiné dědině. Vysvětluje mi (ten otec) že se nesmí rozvést, že to nedovolí a podobný nesmysly. Manžel dojíždí každý den domů. O majetku a alimentech jsme domluveni za čtvrt hodiny. Já dům a auto, on firmu a druhé auto. Na Silvestra jsem zůstala sama doma. Holky měly své plány a odjely. Manžel byl doma, protože ona taky domů docházela. Vždycky pro nějaké osobní věci. Pak se to nějak semlelo a mu se nechtělo odejít. Já ale trvala na tom, že si už vybral a musí jít. Od té chvíle mi psal SMS a tajně mě volal. Bylo to úplně obrácená situace. On tajně sváděl mě, svou zákonitou manželku. No, k popukání. Situace ale byla pro mě děsná. Nemůžu pochopit milenky ženatých můžů, že to snesou. Když muž, kterého milujete odchází k té druhé. Ona mu chystá teplou večeři, pere mu ponožky a čeká až přijde k ní. Já mezitím si s ním užívám ale pak přijde to rozloučení a já vím, že odchází k ní. Tak jsem mu řekla, že ať se rozhodne. Buď já nebo ona. To byla první chyba, kterou jsem udělala, ale nedá se to už vrátit. Dnes bych ho nechala, ať se rozhodne sám. Takže toho 8. ledna jí vzal na večeři a já měla přijít o půl deváté do té hospody. Řekl jí, že se vrací domů. Ona v šoku, slzy, prosby atd. Řekl jí, že jí podváděl se mnou. Kousek za rohem čekal její manžel, aby ji nenapadla nějaká hloupost. Pak musel pro ni jít, protože pořád nemohla pochopit. Ona totiž už všem svým kamarádkám volala, že už jsou konečně spolu (s mým chlapem), že je šťastná. Věděly to rodiny, věděla to celá dědina, v její práci taky. První reakce prý byla, co řeknou lidi? Vše vím od manžela, který mi to říkal. Manžel mi řekl, že ho naštvalo, že si je tak jistá. Řekl jí že není ničí majetek. Mě toto udělat chlap, pro kterého bych opustila děti, tak o něj neopřu ani kolo. Jenže já bych děti neopustila. Proto to taky možná neřeším tak radikálně. Není pro mne konkurencí. A ten jiný sex by se taky jednoho dne změnil na stejný. Co nemůžu pochopit, že ona ho stále otravuje, stále mu volá, stále chce něco řešit. Po tom všem co jí provedl. Jo, láska je láska.

trochu se teda po přečtení tvého příběhu musím omluvit.... Udělala jsem si o tobě obrázek, že jsi právě taková, jaká píšeš, že bys být nedokázala: že víš o nevěře svého muže, trápíš se tím a přitom mu vaříš teplé večeře, pereš ponožky a čekáš, až se vrátí "vypelešený" od té druhé. Pokud je tvůj manžel takový šašek, jak píšeš, tak chápu, že jsi nad věcí. Nejhůř na tom paradoxně asi bude ta jeho milenka; zřejmě je jím opravdu posedlá a tenhle stav a jeho chování je pro ni asi těžkej nářez. Ale co se týká tebe - ty chceš se svým manželem prožít zbytek života? Vždyť si ho přece už nemůžeš vůbec vážit. Budeš s ním z lítosti, nebo proto, že nechceš být sama (kvůli dětem asi ne, když jsi psala, že dcery z jeho návratu nebyly nadšené). Třeba si tím zavřeš dveře před nějakým opravdu hezkým vztahem. A i kdyby žádný další vztah ani nebyl (což pochybuju, podle toho co píšeš jsi skvělá ženská), není lepší být sama, než žít s takovouhle atrapou chlapa? Já vím, mně se to radí, byla jsem kdysi v podobné situaci a taky jsem "vyměkla". No nic, je to složitý. Měj se krásně.

trochu se teda po přečtení tvého příběhu musím omluvit.... Udělala jsem si o tobě obrázek, že jsi právě taková, jaká píšeš, že bys být nedokázala: že víš o nevěře svého muže, trápíš se tím a přitom mu vaříš teplé večeře, pereš ponožky a čekáš, až se vrátí "vypelešený" od té druhé. Pokud je tvůj manžel takový šašek, jak píšeš, tak chápu, že jsi nad věcí. Nejhůř na tom paradoxně asi bude ta jeho milenka; zřejmě je jím opravdu posedlá a tenhle stav a jeho chování je pro ni asi těžkej nářez. Ale co se týká tebe - ty chceš se svým manželem prožít zbytek života? Vždyť si ho přece už nemůžeš vůbec vážit. Budeš s ním z lítosti, nebo proto, že nechceš být sama (kvůli dětem asi ne, když jsi psala, že dcery z jeho návratu nebyly nadšené). Třeba si tím zavřeš dveře před nějakým opravdu hezkým vztahem. A i kdyby žádný další vztah ani nebyl (což pochybuju, podle toho co píšeš jsi skvělá ženská), není lepší být sama, než žít s takovouhle atrapou chlapa? Já vím, mně se to radí, byla jsem kdysi v podobné situaci a taky jsem "vyměkla". No nic, je to složitý. Měj se krásně.

že by Ivany muž byl "šašek" a "atrapa muže". Málokterý muž (měla bych chuť napsat žádný muž), který se ocitne v této situaci (mezi dvěma ženami) se chová "bůhvíjak".
Jsou to velké tlaky, s kterými si málokdo ví rady.
Ani ženy se v podobných situacích nechovají lépe. Dokonce bych řekla, že většinou hůře - protože jdou mnohem tvrději za svou momentální touhou.
Takové přísné odsudky, které dělá Helča, dělají velmi nezkušení lidé - a je jedno kolik let je jim.
Život je úplně jiný.
Buď to člověk nepochopí a bude trvat na nereálnách románových představách - pak by měl odsoudit celý svět včetně sebe, protože většina (všichni?)z nás jsme v určitých situacích "šašci a atrapy".
Nebo tento fakt přijmout a být schopen ocenit to dobré, co v lidech je. Bývá to 50/50 a ostatní se snažit odpustit (člověku se úžasně uleví).

Děkuji Vám za Vaše reakce. Pravdu máte obě dvě. "Chudák" milenka na tom musí být špatně. Rozvod má na krku, výživné na dvě děti, a pokud bude chtít bydlet s rodinou, bude muset platit i na domácnost. Nevím jak to bude všechno dál. V sobotu nám 2x volala nějaká ženská na pevnou. Říkaly mi to holky, protože jsme nebyli s manželem doma. Sice se anonym nevyjádřil koho chce, ale prý to bylo jasné, kdo volá. manžel měl vypnutý mobil. Asi začne větší tlak na manžela. Já budu jen pozorovatel. Vím, že když se vyjadřovala k návrhu na rozvod, tak napsala, že souhlasí s rozvodem. Po těch třech letech jsem připravená na to, že se může stát, že budu žít sama s holkama. A může se stát, že se role obrátí a bude to můj chlap, kdo bude stát na vedlejší koleji a taky se může stát, že budou spolu potaji a pak to zase praskne a já budu zase tam kde jsem teď. Ale teď už vím, že by nebylo co řešit, nic by se nevysvětlovalo a já bych už žadnou další šanci neposkytovala. Každý člověk se v životě ocitne poprvé v nějaký situaci, kterou předtím neřešil. Já jsem vdaná 19 let a tuto situaci řeším poprvé. Vyzkoušela jsem několik variant řešení. Teď momentálně se držím rad od kudlanky Daniely. Pokud to vyjde, můžu si říct, že jsem pro to udělala maximum, pokud to nevyjde, můžu si říct to samé. Jen se naskytne další životní situace a tu pak budu řešit. No není to nádhera ten život, jak je zamotanej?

Jelenko, tvůj přístup mě někdy ale vážně štve :o). Já nejsem nekompromisně odsuzující; chápu, že člověk se může ocitnout v situaci, kdy neví kudy kam, ale podle mě by to po pár měsících měl být schopen "rozetnout" a netrápit x lidí kolem sebe. Pokud toho není schopný a tajtrdlíkuje od manželky k milence sem tam, tak sorry, ale to podle mě není dospělý, vyrovnaný a zodpovědný chlap, kterého je možné si vážit. Já věřím, že ten dotyčný třeba opravdu neví, co má dělat, že se v tom plácá a je taky sám nešťastný, ale měl by si sakra uvědomit, že to postihuje i jeho okolí!!!! Podle mě se jedná o nezodpovědného jedince, takové "velké dítě". Lituju Ivču, že tohle musí podstupovat. Já jsem taky zažila stav, kdy chlap selhal, byl nevěrný a sténal mi, že neví, co má dělat, že má rád obě atd... já tohle dokážu pochopit, to se může stát každému, ale člověk, který je OSOBNOST, to do jednoho, dvou měsíců vyřeší, rozhodne se co vlastně chce a nechová se jak malý splašený děcko. To je můj názor. Třeba jsem nedospělá a naivní, ale za tímhle si stojím. Každý člověk je v něčem slabý, ale musí sy snažit, aby tím neubližoval ostatním - zejména svojí manželce, která mu dala děti a hodně svého času.... Jo, jsem naivní. Ale vím, že nechci žít se sobcem.

to samé, co ty (a to ve věku cca 55 let) - proto jsem od svého manžela stále chtěla vysvětlení a rozhodnutí.
Teď teprve vím, že mi nemohl vyhovět, protože to sám NEVĚDĚL.
Chtěla jsem teď napsat, že jsme se 2,5 roku zbytečně trápili - ale hned mě napadlo, že ne zbytečně - naopak.
Věnovali jsme tomu problému maximum, co jsme v té době byli schopni - nezanedbali jsme to, nedělali jsme žádné zkratové závěry.
Řěšili jsme to poprve (stejně jak píše Ivana - "setkali jsme se s tím poprvé")
Je to škola života, když by se tomu člověk vyhnul, aby netrpěl, nic se o sobě nedoví, nic se nenaučí.
Já jsem si spoustu věcí vyzkoušela a k mnoha závěrům jsem došla.
Zjistila jsem, že:
a) zatím jsem se nepotkala s "dospělým" člověkem, že můj exmuž není žádná výjimka

b) já sama také zatím moc "dospělá" nejsem, že se mám ještě co učit

c) že život nelze ovládat, že je to jako TSUNAMI

d) je třeba udělat vše, co myslíš, že je v dané situaci potřebné (s chladnou hlavou) a pak v klidu čekat
(jak to psala Ivča a jak to říká můj oblíbený Rolf zálesák ve stejnojmenné knize Setona (doufám, že ho píšu dobře).

krásný názor na věc. K tomu není co dodat. Přeji krásné učení ve škole života. Ahoj

krásný názor na věc. K tomu není co dodat. Přeji krásné učení ve škole života. Ahoj

krásný názor na věc. K tomu není co dodat. Přeji krásné učení ve škole života. Ahoj

Řeším podobnou situaci ajoko vy a spousta jiných.Je tak smutné, že se to donkonečna opakuje. Snad to má tak být, abychom sami pochopili, co je pro nás důležité, abychom se naučili toleranci, trpělivosti, odpuuštění...
Stalo se mi to taky, 2 roky udržoval papralelní vztah, ke mně se choval jako k poslení služce, takže když to potom prasklo, a on za ní chodil dál, i když věděl, že já vím,tak prostě nedokázal ukončit ani manželství ani milenku.
Po pár měsících mé absolutní bolesti a deprese jsem ho upozornoila, že sedí na dvou židlích.A´t se k ní odstěhuje, ať spolu žijou, ať to sní zkusí.Také mám 2 děti ve školním věku, ale nedokázala jsem si představit, že než to všechno zabalím, jak mi velela hrdost, že mu nedám šanci.
Rozešel se s ní. Prý jsem teď jediná a miluje jen mě.Hm, jak dlouho,že...
Nic není černé ani bílé, tak se v tom čert vyznej:-)Odpouštění je moc a moc těžké.Je to jako se pustit lana nad proastí a nepřemýšlet, jestli je dole duchna, co nás zachrání, nebo jen ostré šutry, co se o ně rozbijeme.

Řeším podobnou situaci ajoko vy a spousta jiných.Je tak smutné, že se to donkonečna opakuje. Snad to má tak být, abychom sami pochopili, co je pro nás důležité, abychom se naučili toleranci, trpělivosti, odpuuštění...
Stalo se mi to taky, 2 roky udržoval papralelní vztah, ke mně se choval jako k poslení služce, takže když to potom prasklo, a on za ní chodil dál, i když věděl, že já vím,tak prostě nedokázal ukončit ani manželství ani milenku.
Po pár měsících mé absolutní bolesti a deprese jsem ho upozornoila, že sedí na dvou židlích.A´t se k ní odstěhuje, ať spolu žijou, ať to sní zkusí.Také mám 2 děti ve školním věku, ale nedokázala jsem si představit, že než to všechno zabalím, jak mi velela hrdost, že mu nedám šanci.
Rozešel se s ní. Prý jsem teď jediná a miluje jen mě.Hm, jak dlouho,že...
Nic není černé ani bílé, tak se v tom čert vyznej:-)Odpouštění je moc a moc těžké.Je to jako se pustit lana nad proastí a nepřemýšlet, jestli je dole duchna, co nás zachrání, nebo jen ostré šutry, co se o ně rozbijeme.