Jsem o tom hluboce přesvědčena. Alespoň tehdy, kdy ženě zůstává - a to je skoro pravidlem - po rozchodu dítě. On je sám, pánem volného času... 1x měsíčně pošle 1 500,- Kč na bejby a je free!
Ona je upachtěná s návaly práce - kolotoč v zaměstnání, v domácnosti, s dítětem..., k tomu jeden plat (ženský - tedy v průměru 75% mužského) na nějaké povyražení ani pomyšlení - kdy? kdo by hlídal?
Nejsem zapšklá opuštěná ženská; jsem (ťuk ťuk ťuk) spokojeně vdaná.
Jen koukám kolem sebe a nestačím se divit....

Dokud žijí se svými milovanými, ale ještě neúspěšnými muži (a bez peněz) v podnájmu, tak je vše báječný. Ale sotva se manželové stanou úspěšnými a bohatými, vyměněj zastaralý model manželky za krásnou dorostenku.
Když někdo odveze starého psa do lesa a vyhodí ho z auta, tak ho odsoudíme, odplivneme si před ním...
Ale k opouštění opotřebovaných manželek má společnost velkou toleranci.

Kdo, probůch, dívky nutí, aby se vdávaly za nezodpovědná individua, a aby s nimi počínaly? Nebo naopak? (počínaly-vdávaly), to už je nakonec fuk.
Tam taky jasně vidím tu neporovnatelnost se psem, který nemá vlastní vůli, rozum, úsudek, páníčka si vybrat nemůže, nýbrž on je páníčkem vybrán.
Nebo snad bych si měl, byť jen na sekundu, pomyslet, že nejen pejsek nemá vlastní vůli, rozum úsudek? Páníčka si vybrat nemůže, nýbrž ona je páníčkem vybrána?
To snad néééé!!!

To přirovnání trochu kulhá.
Myslím, že třeba ti "lidé", co si pořídí pejska, si ho vyberou jako krásné, roztomilé a hravé štěně, a časem z něho vyrostě obluda, která trousí chlupy, štěká, vrčí a potřebuje čím dál více péče ( nedej bůh, když onemocní).
Tak si ženská vybere pohledného, hodného a milého muže, a časem z něho vyroste obluda, která netrousí chlupy, ale upomínky na navštívené milenky, přestává se zajímat o svůj domov, protože má zajímavější a lukrativnější zábavu mimo.
Jak TO chceš odhadnout?
Ty jsi ještě ve svém životě nezaznamenal, že lidé se mění? Nebo máš pocit, že jsi absolutně stejný, jako když ti bylo 18?

kdyz chce byt zena po rozvodu panem sveho casu, muze dite sverit do pece otce a sama platit alimenty. Ja chlapum tu svobodu za cenu, ze prijdou o dite, teda nezavidim.

Pokud chce byt zena panem sveho casu, muze dite sverit do pece otce. Ja teda chlapum tu svobodu za cenu, ze prijdou o dite, nezavidim.

Jo, ty si to představuješ jednoduše. Málokterá žena se přeci vzdá dítěte. Takže se vzdá raději dalšího života :-(. Chodit na rande a nechávat děti hlídat, případně jim vodit "strejčky"?
A ještě jedno - těch mužů, kteří by o svěření dítěte do jejich péče opravdu stáli, zas tolik není.

Mám jiný názor, částečně souhlasím s NČ - jaký si to uděláš....(nebudu polemizovat o svatbách po několikaměsíční známosti a hned dětech). Stejně jako chlapi mají ženy jen to, co si nechají líbit. A stejně jako znám líné, mstivé, arogantní a namyšlené chlapy, tak jsou takové některé i ženy. Tak proč se s nima nerozvést?

Po rozvodu to má každý těžké. Ženy péčí o dítě a čím je jich víc, tím to mají těžší(pozor, znám případ, kdy ke druhému a třetímu dítěti byl chlap postaven jako před hotovou věc - nicméně je to jeho problém), se sháněním práce od do,ev. hlídání, chlapi zase se sháněním nového bydlení, třeba. Péče o dítě je shodná se situací před rozvodem, pokud je šmejd a nemá o ně zájem, tak ho nic nedonutí.

A co se týká alimentů, v dnešní době se vyměřují v ne menší částce než okolo 2 tis., i do výše 30% přijmu chlapa, tak proč se dámy, které dostávají x set korun o ně nesnaží??? Vyjma manželek alkoholiků a vězňů, s tím by se mělo něco dělat, aby dostatečné alimenty platit stát.

Mají to těžší, ale nesmí se nechat, to platí pro obě strany!

Já mám ze svého okolí zkušenost takovou, že rozvedení na tom nejsou ani náhodou stejně. Ženy - matky, mají na krku moře starostí a muži - otcové se ve většině případů o dítě nezajímají a snaží se býv. manželku odbýt min. alimenty, aby si oni sami nemuseli něco odepírat. Podle mě jsou muži sobci, co myslí jen na sebe. Můj otec nás prý měl moc rád, mě a sestru, ale po rozvodu na nás zapomněl - měl přece novou rodinu, která byla potřebnější, že? Hádal se s mou matkou o alimentech, vzal veškerý nábytek a televizi, i když šel do zařízené vily. Matce nezůstalo kromě bytu a našich hladových krků nic. Tak nás měl rád? A to se nás ještě při rozvodu snažil dostat do své péče - no comment.

Musím reagovať na Tvoje slová, že žena sa "radšej vzdá ďalšieho života". Nie som rozvedená, ale 11 rokov som vychovávala syna ako vdova, od prvej triedy. Nemyslím si, že by som sa preto musela vzdať svojho života. Proste určitý čas - a ubehol strašne rýchlo! - bol syn podstatnou náplňou môjho života.Bolo to pre mňa potešenie, pretože som dieťa chcela a milovala som ho. Ak to však niekto berie ako "obetovanie sa", nech radšej nemá deti! Inakšie si myslím, že v dnešnej dobe je to pri rozvode rôzne. Poznám spústu vzdelaných, dobre zarábajúcich a dostatočne samostatných žien, ktoré sa rozviedli dobrovoľne. Napokon, nie pri každom rozvode sú malé deti, nie?

Když se budeš situovat do role opuštěný chudinky, tak opuštěná chudinka budeš.

Tohle musí člověk zkusit na vlastní kůži, jak je to děsný, zůstala jsem rozvedená s 2 dospívajícími dětmi a třemi zaměstnáními, alimenty na 2 děti 2 tis měsíčně, plat po 20 letech praxe v Čechách že by člověk plakal, děti si brali o víkendech brigády, aby si vydělali na své kapesné, já na to neměla, soudy musíš zaplatit předem, vše tu trvá roky, strejčky dětem na zkoušku domu vodit stále také nemůžeš, to je patová situace. Výsledek toho byl, že jsem byla krásná štíhlá ze stálého stresu a nevyspání a opálená od práce na zahradě do té doby něž jsem ho musela prodat, protože manželova milenka požadovala naše rozdělení majetku (neměla kde bydlet). Od státu jsem brala ještě menší peníze než když jsem byla vdaná a nikoho nezajímá z čeho žiješ a jak. Už je to pryč a já jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla a myslím, že mě už jen tak nic v životě neporazí.

= svobodnej muž "se závazkem"
prostě má o něco míň peněz (v tom lepším případě)...
není diskriminován v práci - ("nemáte děti?");
má najednou plno volného času a žádné další povinnosti;
vždy najde nějakou tu dušičku, která mu porozumí;
může být v hospodě až do rána :-)), nikdo mu nenadává...
se svými penězi si může dělat co chce - ale rozhodně si je užije sám pro sebe

No - neberte to :-)))

se dvěma dětmi, uštvaná a vynervovaná, protože každý paragraf znamená ohrožení pracovního místa, každé zvětšení nohy potomka znamená vážný zásah do rozpočtu. Jít s ní na rande? A kdy? Vrazit děti k babičce? A pak poslouchat výčitky?
Počítající každou korunu, zvláště, když "tatínek" nějak pozapomíná?
Letět z práce nejdřív do školky, pak rychle s dětmi na nákup, dorazit domů, vyslechnout všechny stesky dětí - jak jinak, než s úsměvem a porozuměním, vyprat, uvařit, uspat děti pohádkou, pak ještě vyžehlit a předpřipravit snídani, pak se rychle osprchovat a padnout do postele - aby vás v noci vzbudil potomek s horečkou...
Taky jsem tím prošla a jsem nesmírně! hrdá, že jsem to přežila se ctí! Žádní strýčci, a zůstala jsem - více méně :?-) duševně normální.
JSEM na to hrdá, ale nedoporučuju.
Miluju své dítě nade vše, ale vím, že úplnou a normálně fungující rodinu jsem mu nahradit nemohla, i kdybych se rozkrájela.
"Vzít" si děti na víkend, anebo s nimi pstá úkoly, řešit jejich denní problémy, strachovat se o zdraví, řešit problémy ve škole, se sousedy, (sem tam rozbité okno), chovat se jajko milující matka i jako chápavý otec - a ještě k tomu být půvabná, vzdělávat se a snažit se neztratit kontakt s okolním světem ...
Moc se mně líbil film Cramer versus Cramerová, ale brečela jsem u něho, protože TAKOVÉHO otce můj syn bohužel neměl.

když to čtu, tak mám pocit, žes to psala o mě - jen já zůstala se dvěma "závazkama"... Je nás tolik - a není to jen tady. Nevím čím to je, říká se, že je to tou dobou. Ale tenhle model rodiny je snad celosvětový... V Americe je také kvantum "opuštěných matek s dětmi".

Chce to změnit přístup k věci,mě v tom pomohla léta terapie.Dokud byl manžel doma,tak jsem se hroutila z jeho milenek,z přemíry práce,z toho,že je vše na mě samotné atp.Když mě sám a dobrovolně v mých 57 letech po 30letech opustil,tak jsem byla 24 hodin v šoku a potom mě to nadchlo.Chtěla jsem původně jít do důchodu,ale vzhledem k finační situaci jsem vše přehodnotila a chodím do práce dál,abych měla vyšší důchod.Dělám si kdy chci co chci,netrávím noci čekáním na to,kdy se zase uráčí konečně dostavit a starostmi o to,zda se mu něco nestalo.Poprvé od té doby,co jsem se vdala a měla děti si zase připadám svobodná a kdyby mě tělo nebolelo,bylo by vše naproosto perfektní.Myslím že litovat bychom měly tyto muže,protože nejsou nikdy vlastně s ničím spokojení a neustále hledají někde to svoje "štěstí",na které se domnívají,že mají "právo".Tak ať si ho tedy užijí.....

Nejdřív je to šok, ale pak záleží asi o jaké manželství člověk přišel. :-)) Dnes ráno jsem potkala bejvalýho , oba jezdíme autem, na červený na křižovatce. Ten jeho nas... obličej, vzpoměla jsem si na to jeho zoufalství, jak musí vstát a jet do práce. Dřív jsem ho určitě štvala i já a syn, že třeba něco potřeboval. Brr. To raději dvě práce a svobodu!

ja si to setkani predstavuju :)))

závidím ti, žes to vzala takhle. Ode mne se manžel kvůli inovaci odstěhoval už před třemi roky - po 31 letech - a dodnes s tím nejsem vyrovnaná. Každá jsme holt jiná. Je pravda, že někdy si, když přijdu domů utahaná, lebedím, ale často jsou chvíle opačný, kdy je mi ze všeho moc smutno. Ale je to lepší než úplně na začátku, už ten smutek není tak intenzivní a zloba tak konkrétní. Takže snad to nakonec uvidím tak jako ty. Měj se fajn!

Skoro jsem si myslela, že to máme až tak strašné, to co psal NČ je podle mě docela pravda..jaké si to uděláš, takové to máš...teda snad...