Za rok to však prasklo. Celá odezva byla, že to není pravda, že jemu a jeho "kamarádce" někdo závidí. Nechala jsem se přesvědčit, ale je pravdou, že jsem jeho cesty a nepřítomnost doma více sledovala. Mnohokrát jsem jej viděla přijíždět od ní a přesto na můj dotaz, odkud jede, lhal. Většinou naše pře skončila jeho tvrzením, že jsem blázen, že bych se měla léčit.

     Za další rok musel s pravdou ven. Mohl kdykoli odejít, nesčetněkrát jsem mu tuto možnost nabízela, abychom se vzájemně netrápili. Opět neodešel. Řekl, že to s ní skončí a že chce zůstat doma. Měla jsem podezření, že svůj slib nedodržel, což se nakonec za 3/4 roku i potvrdilo. Po týdenní odluce se vrátil domů s tím, že už ví, že chce zůstat se mnou. Bohužel, za 14 dní mu volala a byl ve stavu, kdy jsem mu radši sama navrhla, ať se k ní odstěhuje.

     Asi už tušíš, co následovalo. Za další 4 dny byl zpátky. Jsem schopná se vyrovnat s tím, že něco takového se opravdu mohlo stát – zamilovat se, mít milenku. Ale co je problém, že on absolutně nepřipouští, že někomu ublížil, že jeho chování bylo nesprávné, to všechno lhaní, urážení a ponižování mé osoby. Jeho obhajoba je, že je to normální, tak to prostě chodí, on mi přece neublížil. O nic nejde. Teď je doma a s ní to skončil. Ten problém z toho dělám prý já.

    Moc ráda bych, Kudlanko, znala tvůj názor na takového člověka. Já to cítím jako svou neschopnost. Teď se v tom motám a vlastně ani nevím, s kým žiju. Chtěla jsem mu pomoci, aby si ujasnil, co v životě chce, ale měla jsem ho asi vyhodit. Jenže na to já jsem "zatím" slaboch. A vlastně ani nevím, jak se dál chovat, jak to manželství a celý vztah brát.

     Jestli znáš radu, jak se dál chovat, co dělat, aby to mělo nějaký smysl, budu moc ráda, když se mi ozveš. Děkuji. Jarka

ODPOVĚĎ:

Milá Jarko, problém všech slušných lidí je, že neustále na sebe svalují všechny viny světa. Určitě ve vašem vztahu nebylo vše v pořádku, ale není tvoje vina, že manžel je tak nerozhodný. I když – vlastně – svým způsobem ano :-))) – jsi pro něj tak perfektní zázemí, že i přes jeho „sexuální poblouznění“ stále vítězíš. Ovšem, v tomhle případě bych to spíš viděla jako ono pověstné Pyrrhovo vítězství. Tedy, vítězství, o které zas není proč stát. Tvůj manžel je především veliký slaboch a slušně řečeno vyčůránek. Jde tam, kde to má víc pohodové... Je neskutečné, že jsi to vydržela tak dlouhou dobu tolerovat a v podstatě mu dělat „maminku“.

     Zajímalo by mne: po tu dobu, co jsi pozitivně věděla, že má milenku, jsi s ním také spala? (Když to vezmu drsně, tak jsi s ním sdílela i její „breberky“).

     Asi se stále ještě nechceš vzdát myšlenky, že by to „mohlo dopadnout dobře“, a přeješ si, aby věrná láska mezi vámi dvěma zvítězila, zase se vrátila domácí pohoda a výplata výplatu následovala... Promiň, že to beru všechno trochu v nadsázce, ale někdy mě z nás všech až jímá hrůza, co všechno dobrovolně snášíme... Ale, budiž, chceš ho, tak první rada bude pro tuto variantu:

a)       nemůžeš už být ta hodná pokorná buchta – jak vidíš, nijak to nezabírá... Vezmi si ve volnější chvilce kus papíru a piš si: co všechno děláš doma ty (nešiď, napiš všechno, každou drobnost, co pro udržení chodu děláš; obstarávání různých pochůzek atd.), co všechno děláš pro něj (vypereš, vyžehlíš, uklidíš, spravíš... uvaříš, umyješ, atd.), případně, jak se věnuješ jemu – a tím nemyslím jen sex. A pak si napiš totéž v bleděmodrém, tedy, co dělá on

b)       stanov pravidla (ale buď realistická) – vzhledem k tomu, že v současné době je na první pohled příměří, mohl by si myslet, že jsi prostě jen „otočila list“. Pokud nechceš, aby si v budoucnu střihnul další milenku a aby se ti podobné trápení zopakovalo, musí následovat určité sankce. Ne však justamenty, prostě: chceš, aby bylo vše zase zpátky, dobře, ale musíš i ty pro to něco dělat! (Takže rozumně rozděl povinnosti a pak je asertivně vyžaduj!)

c)       Rozhodně se nehádej a neměj nataženou tlamičku – je zbytečné brečet nad rozlitým mlékem dva měsíce :-). Chovej se mile, ale ne podlézavě. Uvědom si, že žádnej chlap netouží po ženský, která se mu nabízí. Jsou to prostě lovci... :-) A tak si vymysli něco, abys situaci trochu obrátila – choď třebas cvičit, nebo si udělej „čtvrteční spolek čarodějnic“ – cokoliv, jakoukoliv zábavu, která bude jen tvoje. A nepřemýšlej, kde je, co dělá... (Bude přemejšlet on :-)))

d)       Dej si termín. Termín, po jak dlouhou dobu ještě budeš zkoušet, zda má váš vztah šanci, jestli je opravdu perspektivní. Je zbytečné žít 20 let v manželství, když bys se měla trápit celé dny, když nejsi s ním  (případně dokonce noci) otázkami  „...kde je? ...se kterou?“

Jaruško – možná bys měla ještě „přihodit“ pár informací, jak to nyní probíhá a i na mou předchozí otázku... Držím palce a věř „i ten největší průser jednou skončí“. Ahoj, daniela

P.S. Radu pro druhou variantu napíšu, bude-li aktuální :-)))

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk