A taky už vím, že někde žije chlap pro mě, ale zatím jsem neměla tu čest ho potkat – buď jsem pracovala, nebo byla po rozchodu, nebo si užívala krátkodobé divokosti…. Ale předem musím říct, že si nestěžuju, nepláču, nenaříkám. Kdyby se to nestalo, neměla bych zkušenosti, na základě kterejch můžu srovnávat. Teda ne, že bych těch zkušeností měla nějak nadprůměrné množství, ale speciálně v případě tzv. dlouhodobých vztahů (tj. 6 měsíců a víc) jsem se teda parádně pletla, a to mi mohlo dojít kapku dřív:
    Tak třeba W: baskytarista, tedy NE sólový kytarista, při jehož riffech, které se nám zařezávají do slabin, ječíme a toužíme vyzkoušet, zda mu jedou prsty stejně rychle po našem těle, jako po strunách. Ani NE zpěvák, jehož chraplavý řev vyvolává lechtání motýlích křídel v podbřišku. Prostě basák, nadto se sklonem k předčasnému plešatění (lysina na hlavě se objevila ještě před třicítkou), žádný „lídr“ hospodské zábavy, spíše kluk v pozadí, který se soužitím se mnou kapku proměnil – tzn. nabyl sebedůvěry, zkušeností, odvahy a jiskry — aby mě nakonec opustil….. Dnes šťastně ženat se submisivní hippie, je majitelem zájezdního restaurantu a vydavatelské firmy. 
     Anebo X: baskytarista, stydlín s milým úsměvem, neuvěřitelně hodnej, striktní zastánce misionářské polohy a konzervativního přístupu k životu, rodině, přírodě atp. Nakonec jsem ho opustila já, neb dráhy našich životů se rozešly poté, co se dal na vodní a cyklistické sporty, zatímco já pokračovala ve svém poflakování po kavárnách, střídaném s totálním nasazením v práci a pohrdání vůči pozici háčka na kánoi. Dnes šťastně ženat s plachou příjemnou dívkou, hrdý otec dvou dětí a majitel zánovního fordu („Němci jsou důkladní, přesní a spolehliví a jejich auta jsou nejlepší,“ slýchávala jsem, kdykoli jsem mrmlala na našeho ojetého a omláceného golfa) a půjčovny filmové technologie.
     Anebo Y: machr „přes počítače“ s megavysokým íkvé, stydlín, pozdější psychopat, který mi ve finále občas jednu „přistrčil“ a jemuž došly peníze (které rád rozhazoval za drahé dárky typu dovolená či zlatý řetěz na krk mé předchůdkyni) v momentě, když jsme začali bydlet spolu. Došla mu taky chuť pracovat, a to v momentě, kdy jsme se vzali. Poté, co mne opustil se svou chudou kolegyní, zjistila jsem, že peníze došly i mně….. Dnes šťastně ženatý s manažerkou nadnárodní společnosti a hrdý šéf IT sekce tamtéž.
     Anebo Z: Stydlivý astrofyzik s megavysokým íkvé, ve víru studování vědecké literatury a práce na svém projektu zapomínající, že voda na čaj se dávno vyvařila a tak trochu nám hoří kuchyň, nebo na fakt, že společný život je i něco jiného, nežli společná snídaně. Opustil mne pro mou nádhernou a megablbou sousedku, se kterou se seznámil, zatímco jsem mu coby nezaměstnaná oteplákovaná leč chytrá holka připravovala sendviče s přesně vyváženou dávkou vlákniny a sacharidů…. Nakonec s ní odjuchal kamsi na univerzitu, která mu nabídla luxusní podmínky k bádání a já nemohla dlouho ani vidět celozrnný chleba se salátem. Dnes šťastně rozvedený, otec chlapce s údajně ohromným IQ, hostuje někde ve Filadelfii na univerzitě, žije se svou hospodyní.
     A ti „na chvíli“? Jo, to už je jiná kapitola. Zvláštní je, že u téhle partičky mi nepřišlo ani na okamžik na mysl, že bych s nimi chtěla žít. Ale to vím až zpětně, ve chvíli seznámení se mi v hlavě spustil jen jakýsi alarm a já věděla, že za pár hodin či dnů skončíme pod jednou peřinou a co bude dál, jsem neřešila. Většinou to byly záležitosti buď jedné noci či pár týdnů a skončilo to většinou tak nějak do ztracena – prostě přestal telefonovat buď on, nebo já a ten druhý po ničem nepátral. K většině z nich mám dodnes příjemný vztah, pominu-li pár opravdových jednonočních úletů, na které není radno vzpomínat ani vteřinu. Jejich společným znamením byl jednoznačný sex-appeal, jiskra v oku, vtip, šarm a divokost. 
    

     Myslela jsem si docela dlouho, že to takhle mám jenom já, ale před pár lety jsem seděla s kamarádkou Krasavou, která se na mě najednou obrátila a pravila: „Hele, já sem asi blázen. Když kolem mě projde milión docela pěknejch chlapů, co jsou chytrý, tolerantní, liberální, slušný a zdvořilý, nic to se mnou neudělá. Ale jakmile se přiblíží latentní paranoik s vlastnickými sklony, rozbuší se mi srdce a i když vím, že to bude průser, vždycky do toho spadnu. Holt jsem kráva, ale aspoň to o sobě vim, takže si na ty modřiny, škrábance, vyřvaný hlasivky a třesavku při velkejch nočních scénách už ani nestěžuju.“ A o pár dnů mi kolegyně Černá po litru tramínu na podnikové oslavě škytla do obličeje: „Jéžiš já sem fakt děsná minda, Franta mi zase zahnul a já mu to zase vodpustila, protože prostě miluju ten jeho důlek v bradě a to, jak dycky tancuje u Mobyho… Nemůžu si pomoct, dycky si najdu zahejbáka s důlkem v bradě, co kejve bokama při tanci a já mu kejvu na ty jeho pitomý vejmluvy, proč nepřišel v noci domu, dokud se na mě nevykašle...“
     A byla jsem ráda, že v tom nejsem sama. Došlo mi, že hledat si stydlivý baskytaristy a vědce je blbost – dnes už mi (spíš dřív nežli později) dojde, že některý věci se u některejch typů prostě opakujou, tudíž je vztah určen k zániku už v momentu vznikání. A divocí chlapi už nejsou tak přitažliví, když jim nasadím ohlávku v podobě společného žití, což tak nějak instinktivně vím, proto jsou předurčeni pro striktně milenecké vztahy. A někde mezi tím se pohybují chlapi – pro mě „zlaťáci“, co v sobě maj jak jiskru, tak i schopnost vydržet vztah se mnou (takže megadávku tolerance, trpělivosti a smyslu pro humor), aniž bychom se navzájem zabili nebo opustili pro něco tak malicherného, jako malý milostný úlet či rozdílný názor na Hawkinsovy teorie nebo koprovou omáčku.
     Zatím jsem zástupce téhle zlaté zóny nepotkala, ale až to přijde, doufám, že už budu připravená. Anebo – že se zrovna nebudu točit ve víru vášně s nějakým divousem, protože mám rozlišovací schopnosti na úrovni dřevěného houpacího koně.
     Hm, že by „zlaťáci“ alias „Ti praví“ měli špatně načasovanej příchod…?

Roseanne, Praha 

linkuj.cz vybrali.sme.sk