ODPOVĚĎ:

     Milá Kájo, tak zaprvé, vy vlastně už jste dávno manželé... :-))) Tedy – bez papíru, ale v podstatě není moc velký rozdíl mezi tím, jak byste žili, kdybyste měli prstýnky, a tím, jak žijete teď. To je také jeden z důvodů, proč nejsem příznivkyní dlouhodobého spolužití. Asi jste se měli už dřív rozhodnout, jestli vzít či nevzít... Ale to není předmětem tvého dotazu. Teď ještě trochu odbočím – rozhodně bych vám nedoporučovala v této situaci miminko. Přivést do vašeho současného života dítě, by teď bylo krajně nezodpovědné. Snad by na nějakou dobu vše bylo fajn, asi by se přestal tolik obávat, ale v podstatě by se všechno zase jen oddálilo...

     Víš, asi je to všechno tak, že jste si v hloubce duše oba všechno představovali jinak – ty jsi nejspíš živá, spontánní dívka, kdežto tvůj partner asi bude klidný, mírný, vyžaduje především životní jistoty. Nejspíš podvědomě toužil po klidné domácí puťce (teď to, prosím, neber pejorativně!), ovšem získala jsi ho právě svou bezprostředností. Tobě možná vyhovuje jeho klidnější uzavřenější povaha – pokud to nepřehání... Psala js ovšemi i o „pěkně bouřilivých“ zážitcích – taková „domácí Itálie“, nemýlím-li se?  Jak jsem psala úvodem, po tak dlouhé době „manželského“ spolužití si většina partnerů prožije nějakou tu krizi. Kdysi dávno jsem někde četla, že hádání ani tak nevadí, když vyústí do vyřešení, do vzájemného vyjasnění si situace a především smíření – ne vítězství! Většinou dokonce po bouřce bývá nádherné usmiřování :-).

     Průšvih je, když to nedopadne, když ani jeden neustoupí, ale naopak oba zarytě trvají na svém. Když je každý „za sebe“, ale ne oba za vás dva... Tvůj přítel nejspíš má pocit, že se mu někam ztrácíš, že snad bys ho mohla opustit... Má strach, že si najdeš jiného, nebo dokonce už někoho máš... Žárlivost, nejistota – to je hrůza nezlikvidovatelná, žádný prokazatelný důkaz věrnosti prostě neexistuje... Udělala jsi myslím hodně, snad všechno, co šlo – má možnost se tě kdykoliv zeptat, ale – co když se ptát nebude, jen se bude nepříjemně tvářit? A nebo naopak ničit společně trávené chvíle dlouhými žárlivými scénami?

      Je to především jeho osobní  problém a věřím, že ti pěkně znepříjemňuje život. Zkus být přeci jen víc asertivní, víc kategorická. Ano, dej mu možnost, aby se zeptal, ale nedej možnost nějakých scén... Jak přistoupíš na dlouhé debaty na neřešitelné téma, stane se to postupem času chronickým. (Mám v podobném partnerství žijící kamarádku a vím, jak ubíjející žárlivost může být.)

daniela@poradna.cz 

linkuj.cz vybrali.sme.sk