Ani jsem se jim nedivila... Prezula jsem se do tenisek. Lezli jsme na druhou terasu, po castecne rozpadlych schodech a ja jen cekala, kdy se mi zvrtne noha v  suti. Najednou se vedle nas objevil malej, asi desetiletej blondatej modrookej kluk a nabizel se, ze nas zavede kam budeme potrebovat; vrteli jsme hlavou, ale  stejne sel s nama, tak jsme se s tim smirili. Nakonec, on to tady znal. "Ty zijes jeste ve Starem Chenini?" zeptal se ho Alain a chlapec prisvedcil. Jmenoval se Ali, a kdyz jsem mu rekla, ze me rikaji taky Ali,  tak se dival velice nechapave, "Ale  to je muzske jmeno." rekl rozpacite a my jsme se zacali smat a Alain mu vysvetlil, ze v zemi odkud jsem, je to holcici jmeno. Podivila jsem se jeho svetlym vlasum a evropskym rysum, ale Marius, ktery pred odjezdem do Tunisu hodne cetl o historii Berberu, mi vysvetlil, ze nikdo nevi, odkud vlastne prisli, ale ze nejsou Arabove. Puvodne zili na pobrezi a jako obavani pirati zajimali lode a plenili mesta, znasilnovali zeny... no a antikoncepci tenkrat neznali, takze se pak rodily blondate deti. Ali je patrne vzdaleny potomek nejake unesene Evropanky. Zde ma take asi puvod oznaceni barbar.....

     Co nas zajimalo nejvic, byla Mesita sedmi obru, pry pronasledovanych krestanu, kteri se schovali v jeskyni, upadli ve spanek podobny smrti na 400 let a za tu dobu se z nich stali petimetrovi obri... Kdyz se nakonec vzbudili, prijali islam, tim byli vykoupeni a zemreli jako muslimove. Pekne vykoupeni podle mne... Po velice spatne a kamenite ceste (nicmene ceste, jsme dosli az ke hrbitovu a premysleli, ktere hroby by to mohly byt; ale Ali nas vedl do mesity, kde sedel na schodku hlidac. Oba nam tvrdili, ze byli pohrbeni uvnitr.. No, mozna povest trochu prehanela, ale jak se meli ti chudaci obri vecpat do sesti malych pokojiku, ktere nam ukazali? A co ten sedmej??? 

     Vysli jsme ven a zacali se skrabat nahoru po malych terasach. Vsude kolem sebe jsme videli hennou namalovane ochranne  ruce Fatimy, ale vypadalo o to spis jak z nejakeho hororu. Ali nas zavedl az na nahorni plosinku, kde byly domky nejzachovalejsi. Podivali jsme se do jednoho, ktery vypadal jak z pohadky. Ali rikal, ze si pamatuje jeste lidi, co tady zili.V jednom pokojicku jsme nasli otluceny  hrnicek a hadrovou panenku.

     Byli jsme uz naprosto zniceni – vsichni, krome Aliho.Ten se za celou cestu ani nepotreboval napit. A ted tu stal a nevericne se ptal: "Vu fatig?" (jste unaveni?) Myslim ale, ze odpoved nepotreboval. Odpocinuli jsme si na nejvyssim vrsku, naposledy jsme se rozhledli po nadherne krajine kolem a slezali zas dolu, coz bylo jeste horsi, nez predtim vystup...  

     Pouzivala jsem ruce i nohy, nejcasteji ale  jinou cast tela. Alain na tom byl skoro stejne jako ja, jenom Marius mel na na nohou nejake pohorky, tak se mu slo nepomerne lip. Ali, ten sel bosky a vubec mu to nevadilo! O kousek niz se zastavil a zeptal se nas, jestli chceme videt jak zije jeho rodina. Nevedeli jsme, jestli jim to nebude vadit, ale on rekl ze ne, a zavedl nas do jednoho jeste obydleneho domku. Uzke dvere, deti na dvorku, ale maminka si pred nama odmitla odhalit tvar, i kdyz jinak byla velice mila. Alain Alimu podekoval, dal mu nekolik dinaru a uz sami jsme pokracovali zbytek cesty k autu. Vsude jsme videli kozy, berany a hlavne lidi na oslech. Vypadalo to, ze je to zde nejpouzivanejsi dopravni prostredek.

     U auta nas cekalo prekvapeni, jedna guma byla prazdna, museli jsme nekde pichnout... Kluci ji zase prehodili, za tu jiz opravenou, ale oba usoudili, ze nemuzeme riskovat jet dal bez rezervy. Majitel restaurace nam rekl, ze jedina opravna je v Tatuinu, mestecku vzdalenem asi 15 kilometru severne. 

     Kdyz jsme tam dojeli, Alain se rozhodl, ze si vezmem na noc nejaky hotel. Neprotestovala jsem, byla jsem zpocena, uprasena a bylo mi jasny, ze Alain si chce se mnou v klidu promluvit... k veceri jsme si dali jeste kuskus od Mehdiho a nejake zbyle ovoce. Modlila jsem se, at najdeme nejaky hotel bez svabu v koupelne a skutecne jsme ho nasli. Nedavno se tu filmovaly Star wars a hotel, kde herci bydleli, byl opravdu slusny, dokonce s vlastni koupelnou. Vzali jsme si pokoj zatim na jednu noc. Take Marius se tentokrat  rozhodl pro prepych hoteloveho noclehu a koupele, jenom si nasel levnejsi o nekolik ulic dal. Vzal si auto a rekl, ze necha nekde v garazi opravit gumu a pro nas prijede rano na snidani.

     Alain koupil lahev vina a sli jsme nahoru do pokoje. V ramci setreni vodou jsme se osprchovali spolecne a prijemne osvezeni jsme se vratili do loznice... Alain se posadil do kresla a stahl si mne k sobe na klin. Konecne jsem se mela dovedet, proc rano tak vyvadel.

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk