Věděla jsem, že mám v lednici kelímek velkého bílého jogurtu, rozmražené borůvky a opravdu pěkné ostružiny. V míse jsem smíchala tyto ingredience:

 2 vejce, kelímek jogurtu, ten samý kelímek polohrubé mouky, pak půl kelímku cukru a jeden prášek do pečiva. Přihodila jsem k tomu ještě pytlíček vanilkového cukru pro lepší vůni. Vůni vanilky totiž zbožňuju. Promíchala jsem vše důkladně, až v míse vzniklo příjemně vláčné těsto.  To jsem pak pravidelně rozprostřela na nový teleskopický plech (před týdnem zakoupený při cestě na hory v jednom supermarketu). Má tu příjemnou vlastnost, že se dá roztáhnout nebo zmenšit na potřebnou velikost dle množství těsta.

     Náš dům byl sobotně tichý, jenom jednou klaply dveře od výtahu, to se asi někdo ze sousedů vydal vyvenčit pejska. Umíchala jsem v misce drobenku a posypala jsem koláč borůvkami. Pak jsem si uvědomila, že ostružiny nejsou každému milé pro množství drobných tvrdých zrníček a olemovala ostružinami koláč pouze po okrajích. Pečlivě a s rozmyslem jsem kladla jednu vedle druhé. Zatěšila jsem se, jak se teď uvelebím s kávou a krajícem a počkám si, než bude vše hotové a než se ostatní probudí. Trouba se zlehka zahřívala a já dokončila své láskyplné dílko rovnoměrným posypáním drobenkou. Pak už jsem jenom otevřela dvířka mojí trouby, vzala do ruky ten báječně teleskopický plech a …  :-(  A v ten moment jsme byly v kuchyni trouby dvě.

    Ta elektrická, hřející a z důvodu miniaturního prostoru mojí kuchyně tzv. „menšího typu“. A pak trouba já, třímající v rukou svůj nový plech, s těstem pravidelně pokladeným  borůvkami a ostružinami, stejnoměrně a úhledně posypaný drobenkou... plech, který byl bohužel o cirka 5-7 milimetrů širší. Kdyby to byla bublanina, nejspíš bych ji s patřičným slovním doprovodem přehrnula na některý z mých starých věrných pekáčů a bylo by. V tomto případě mi nějak došla slova. Co teď? Dopadlo to nakonec takhle: trouba má nad sebou tři patra držáků na plechy. Horní, prostřední a dolní. Pekla jsem tedy koláč vždy asi pět minut nakloněný zleva doprava a dalších pět minut jsem změnila náklon na zprava doleva. Na výsledek se raději neptejte. Koláč má prostě k jedné straně vyvalený „pupek“ – jak štamgast v krátkém tričku. Nevím, zda si budeme moci vybrat mezi kousky s ostružinami a kousky bez. Ale určitě si můžeme vybrat, jestli chceme kousek tlustý 4 centimetry, se spoustou ovoce a drobenky, anebo jestli raději kousíček teninký, semotamo s nějakou nespadlou borůvkou a téměř bez drobenky... :-)))

     Co říci na závěr? Snad,  že recept je jinak v pohodě a je to příjemná letní „chatová varianta“ kynutého ovocného koláče s drobenkou. Chatová proto, protože je rychlá a sypat na to můžete téměř cokoli, co jste nasbírali na chatě cestou od vody.

Všem přeju dobrou chuť!

     A pokud si budete kupovat podobné „vylepšení“ jako já, napřed měřte :-)))

Ilona Kamilková, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk