Ja si myslim, ze jsem byla v podstate vyrovnana s tim, ze jsem byla v decaku, moji pratele a znami to vedi a berou me normalne. Novym znamym to ale nerozhlasuju na potkani.  Vetsina decek byly cikani a chodili do zvlastni skoly, takze na me malokdo poznal, ze ja take bydlim v decaku. Na cele jsem to napsane nemela a predsudky jsem si nedelala. Problemy zacaly az kdyz jsem zacala mit znamosti, coz bohuzel nikdy nedopadlo dobre.

     Pripadalo mi lepsi se tedy hrde rozejit, nez se treba nechat ponizovat od cizi matky jako popelka.  Jedna takova me napriklad poslala nakoupit a pak cihala, jestli umim pocitat a jestli neukradnu jeji penize (jak by vam bylo?). On i ten pritel se casem zacal chovat jinak, mozna prave proto, ze vedel, ze nemam zadne zazemi. Myslim, ted treba mamu, ktera by se me zastala. Taky jsem mu rikala, ze by mohl byt rad, ze nebude mit klasickou silenou tchyni :-) a snazila jsem se to brat s humorem...

     Z decaku jsem nemela v podstate kam jit, nabizeli mi ubytovnu pro socialni pripady, tak jsem se rozhodla odjet do zahranici. Au-pair jsem delala taky kvuli tomu, abych si zkusila, jak funguje bezna rodina. Nasetrila jsem si a v Cechach jsem si koupila malou garsonku, abych mela vlastni zazemi, kdyz prijedu za sestrou.

     Ted k nynejsimu priteli. On je z peti deti, jsou Zide. Jeho rodice jsou rozvedeni a otec odnauceny alkoholik. Jeho maminka se taky lecila v lecebne, ale uz je v poradku a zije beznym zivotem, je v pohode a chtela by vnoucata. Jsou to prima lidi. Oni vi, ze mam nemocnou mamu a ze otec zemrel, ale kdyz jsem jim to rikala, oni to pochopili tak, ze nase mama neunesla smrt manzela a propukla u ni dusevni choroba a proto musi byt v ustavu. A ja jsem je pri tom nechala, nechtelo se mi jim to nijak vysvetlovat, vzdyt je zas tak dlouho neznam (jen 3 roky).

     Malokdo umi pochopit, ze clovek, ktery ma mamu a tatu i sirsi rodinu, byl vychovanej v decaku. Ptaji se: a co babicky nebo tety, ony se postarat nemohly? No, bohuzel nechtely.  Nase mama pro vsechny byla 'lina svine', ktera simuluje a zkazila nasemu tatovi zivot... Ja si zas myslim, ze na psychiatrii se muze dostat kdokoliv, tu nemoc si clovek v obchode nekoupi, ze?

     Zkusim si s nim vazneji popovidat o nasi budoucnosti, jak radis a uvidime, jak to vezme. Nekdo z vas tam psal, ze bych mohla mit nemocne deti, pokud by neco po mych rodicich zdedily a tak by to mel pritel vedet... Z toho strach nemam, protoze vime i o nemoci jeho mamky. Deti bych chtela kazdopadne, i s tim rizikem dedicnosti, kazdej ma preci neco, ne? Sama vim, ze nema cenu se moc zaobirat minulosti.

     Kdo vi, mozna vam brzy poslu svatebni oznameni, tak drzte palce.

     Kazdopadne jeste jednou mockrat dekuju za vase rady a nazory, preju vam hodne dalsich vyresenych problemu a vam vsem Vesele velikonoce. Gabina

linkuj.cz vybrali.sme.sk