Tvrzení, že to břicho nemám od přejídání, ale nafouklé od hladu jako děti v Somálsku, mi nevěří už ani moje maminka, kterážto, podle všech obecně přijatých zvyklostí, by svému synáčkovi měla věřit bezmezně. Zato krysařík, se svým kilem a půl nadváhy... to je jiná. Je až skoro dojemné, jak všichni omlouvají tu věc, která leží vedle něj na gauči – jeho břicho. To je taková rasa, říká manželka a mě považuje za zvrhlíka, když přinesu z kuchyně pekáč a začnu mu ho zkoušet.
     Byly doby, kdy moje vlastní manželka málem spadla pod stůl, když na návštěvě u známých se jejich kokršpaněl plavně vyhoupl na gauč a začal žebrat. Pes v posteli? Děs! Jak takhle můžou lidi žít? No... o tom, že jsme byli vytlačeni z NAŠÍ postele NAŠÍM psem jsem už, tuším, psal. Že mě při jakémkoliv jídle sledují upřené psí oči s jedinou němou výzvou: "Dej!" je každodenní realita. Mám doma přezdívku hamoun a krkavec, protože se nehodlám dělit s malým ubohým pejskem.

1. Co je krysaříkovo, je POUZE krysaříkovo — veškeré jídlo nacházející se v psí misce je nedělitelné. Kdo tohle nechápe, má problém. Ne snad, že bych toužil po granulích nebo těstovinách s UHO (Univerzální Hnědá Omáčka) nebo UČO (Univerzální Červená Omáčka), ale jde o princip. Když se musím dělit, taky by se měl dělit i... no dobrá, krysařík se dělit nemusí.
 2. Co je moje je i krysaříkovo — s odebráním desátku z mého jídla počítá krysařík AUTOMATICKY. Odmítnutím si koleduju o ostrou stížnost paní Kubišové do televize (občas čekám, až mi ochránci psů s policií vyrazí dveře a krysařík packou ukáže na mě).

3. Je-li možnost výběru, odebírá se desátek z toho lepšího — večeřím-li utopence (opravdu mi chutnají, neboť si je sám vyrábím... takže mi chutnat musejí) a manželka chleba s šunčičkou nebo uzeným, samozřejmě že krysařík se o nakládané buřty nezajímá. To mě sice na jednu stranu těší, ovšem, že má k večeři vlastně něco lepšího... opakuji si, že ty pitomý utopence mám rád.
4. Vyšší prioritu než jídlo má pouze postel — vím sice od kolegyně, že chtějí-li mít doma manželskou erotiku, láká její manžel psa z postele pomocí piškotů. Do dneška mi není jasné, čím bych musel lákat já, ale vyhřátou peřinu za blbý piškoty nevymění ani náš krysařík.
5. Na jídlo není nikdy pozdě — hluboce spícího krysaříka neprobudí ani rota vesele si prozpěvujících lupičů, ale tiché klapnutí ledničky ho postaví na nohy zcela spolehlivě a to v jakoukoliv denní či noční dobu.
6. Jídla není nikdy dost — vše, co se i při nejlepší vůli nedá nacpat do panděra, dá se ukrýt mezi polštáře na sedačce, v posteli či mezi dceřino poházené oblečení. Jakýkoliv větší úklid spojený s odtahováním sedačky či rozdělávání postele, má za následek krysaříkovo panické pobíhání s granulemi a kousky čehosi vypadlými ze skrýší v těchto kusech nábytku vybudovaných. Jako každý milovník jídla má i náš krysařík strach z toho, že „jednou přijde den“ a s ním přijde i dieta. Dvě, tři kila poschovávaných granulí se potom můžou hodit.
7. Jíst se dá prakticky cokoliv — budeme-li u oběda jíst brikety a zapíjet to petrolejem, bude to jíst i krysařík, neboť ten žije ve víře, že strkají-li to lidé do úst, pak proto, že je to úžasná pochoutka.

     Toto vše, co jsem tu napsal, to vlastně není stížnost. Já si už nestěžuju, protože stěžovat si znamená připouštět možnost nápravy. Pražský krysařík, který se posadí do borůvčí a láduje se borůvkama, je ztracený případ.  

     Dokonce to není ani varování, protože každý, kdo se rozhodne pořídit si do bytu psa, má své představy a ideály. Možná se opakuju, ale mám přání: až se znovu narodím, chtěl bych se narodit jako pes do naší rodiny.  

Velkého Kulatého Krysaříka pomlouval jeho páníček: Jón Kixx

linkuj.cz vybrali.sme.sk