"Fakt, nebyt jeho,  tak nevim, co bych byla delala." Vypravela jsem jim svuj pribeh od zacatku az do doby, kdy jsem ho potkala v dennim baru hotelu Amilkar. "Byl nastvanej, ze se bavis s nama, ja sem to na nem gomal celo streku", rekl Jozka. "Asi ze nam nerozumel..... hod na to bobek, sak on se vrati, uvidis!" O tom, ze se vrati, jsem ani na vterinu nepochybovala, ale ted jde o to, jak to vyresim ja. Na moment  mi napadlo Alainovi odjet, treba s nima, ale podarilo se mi potlacit vztek a uvazovat realne.

     Zamavala jsem na staricke auto, ktere kolem nas prave projizdelo a o par metru dal zastavilo. Meli jsme stesti, bylo to prvni auto co jsme videli jet. Kluci popadli rance, v rychlosti mi rekli "dzusblues kocore!",  dali mi  pusu a byli pryc... a ja zustala sama na sluncem  rozzhavene silnici. Pred sebou jsem videla divoke skalnate kopce, z nichz jako bily skvost vycnivala nad okoli mesita s minaretem a trochu mi to spravilo naladu. Po silnici slo nekolik Berberek s detmi. Berberky si nezahaluji oblicej, mam pocit ze to nedelaji hlavne proto, aby bylo videt ( podle nich) nadherne tetovani! Mala holcicka se zastavila, zamavala a neco na mne zavolala. Nerozumela jsem a uvedomila jsem si, ze patrne na mne mluvi berbersky. Za nimi v zatacce se objevil muz se dvema velbloudy a zatimco jsem kolem nej prochazela, zastavil je a zustal v udivu stat. Pripadalo mne ze snad nikdy nevidel bilou zenu. Sla jsem dal a dal, uz jsem byla davno za Chenini a citila jsem se najednou  strasne volna a premyslela jsem, jestli si nemam tuhle dusevni svobodu jeste chvili prodlouzit. At si mne Alain klidne hleda, rikala jsem si  prave ve chvili, kdyz  jsem postrehla, ze se za  mnou objevil Rehor...

     Pokracovala jsem v ceste a delala, jako bych ho nevidela, protoze jsem si jeste nestacila srovnat v hlave,  co mam delat. Auto pribrzdilo. "Ali, nedelej problemy jeste ty!" . vyklonil se  ze zadniho okenka Marius. "Ja delam probleny, jo? Ja?" vylitla  jsem na nej...

     Alain byl za volantem. ale nepromluvil, pomalu jel vedle mne a dival se uprene na cestu pred sebou... "Hele, jestli se chces hadat, tak pojd radsi do auta. Na silnici za chvilku dostanes upal." premlouval me Marius".  Alain porad mlcel a Marius se snazil spravit mezi nama situaci. "Jste se zblaznili?  Ja jsem si mysle,l ze jsem nepotkal perfektnejsi dvojici nez jste vy a porad si to myslim!"

"Ja si to zacinala myslet taky, ale uz to tak nevypada!" "No, pohadali jste se – no a co? Jsem s vama skoro tejden a to je poprve, co mate nesrovnalost. A to jsme meli uz par tezkejch chvilek! Jenom si vzpomen, jak ti bylo pred parma dnama  v Tudzinu!  A jak jsi mi rikala, ze bys radeji kdyby  ten skorpion bodl tebe nez jeho!" Nerozhodne jsem se zastavila. "Ali, promin!" ozval se  Alain a vystoupil  z auta. Byl tak strasne hezkej, a s temi dlouhymi vlasy mi pripadal jako princatko ze stredoveku. Skoda... "Nezlob se uz a pojd dovnitr!  Vzdyt se tady upeces! Fakt mne to moc mrzi!" 

     Objal mne, dal mi pusu do vlasu a ja jsem se najednou rozbrecela. Nevedela jsem proc a nenavidela jsem za to samu sebe, ale slzy se mi hrnuly jedna za druhou a ja byla proti nim bezmocna. Silnice pod pantoflickama me uz zacinala palit a Alain mi  rikal porad exskjuze mua a spoustu francouzskejch neznejch slovicek a ja byla jak Niagara... Odjakziva kdyz se rozplacu a nekdo mne chce konejsit, tak brecim o to vic. Alainova kosile byla uz cela mokra. Marius nam oknem podal s hereckym gestem papirovy kapesnik a udelal u toho takovy oblicej, ze jsem si najednou uvedomila nesmyslnost cele situace a zacala jsem se smat. Alain se na mne na moment nechapave dival: "Proboha, pojd uz do auta nebo se tady z toho horka vsechni zblaznime!" a kdyz mi oteviral dvere od auta, tak mi zaseptal: . "Mon cheri, promluvime si potom nekde v klidu, ano? Treba pochopis, proc jsem jednal takhle...  hmm neprimerene." To "neprimerene" jsem mu v duchu s chuti odsouhlasila!!

      Vysvetleni by mne opravdu  zajimalo, ale doslo mi, ze nechce mluvit pred Mariem... Bylo to strasne prijemne si sednout do chladneho auta..  "Lidi ja mam hlad" presel Marius najednou na uplne jinou stranku a ja jsem si uvedomila, ze ja taky!! Naposledy jsme jedli ten kuskus vcera a ted bylo uz po poledni. Alain obratil auto zpatky smerem k Cenini a zaparkovali jsme na upati kopce, na malem parkovisti u restaurace. Marius sel vyndat zezadu jidlo od Mehdiho, pecene skopove maso s chlebem a spoustou ovoce a zeleniny, zatimco Alain skocil do restaurace pro piti...

     Jedli jsme v zdanlive pohode a vsechno vypadalo jako by se nic nestalo. Ale ja i Alain jsme si moc dobre uvedomovali, ze bohuzel stalo...

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk