ze jsi napsala.Ano,jako mnohe jine tyrane zeny-i Ty mas stejne mysleni.
On by totiz "pravy sobec" by takto nikdy nedopadl.
Ale ver,ze je rozdil v tom-myslet taky na sebe nebo -myslet jen na sebe.
Ale zamysli se;jake pravo ma on kazat o moralce?
Vyhrozovat nekomu a nahanet mu strach-je nemoralni.
Matka pecujici o dite ma mit zazemi a citit se v nem stastna-jedine tak da diteti do budoucna silny a dobry zaklad pro jeho budouci zivot.
Naopak-vystresovana,bazliva a zlomena zena podkope(nechtic)sebevedomi svych deti,ktere potom pujdou do zivota s problemama v dusi,coz se odrazi na jejich spoluziti v budoucich rodinach.
Nikdy neni stasten ten,kdo ublizuje,ikdyz treba ublizuje zamerne.
Ani Tvuj muz neni stasten-ma problem ale hazi veskerou zodpovednost za sve problemy na Tebe.
Nejsi zodpovedna za stesti sveho dospeleho partnera.Takze ikdyby se upil-bude to zase jen jeho problem a jeho slabost.
Nejsi preci Buh,jsi jenom clovek a na kazdem cloveku je-aby dokazal sam sebe ucinit stastnym.Nikdo jiny to za nej neudela.Ikdyz mnozi se pokouseli,nikdo nikdy toho nedosahl.
Jedina zodpovednost,kterou mas je za male Tve dite.Neni pravdou ze hadky dospelych a nasili mezi nimy jde mimo ditete a ze dite chce mit za vsech okolnosti oba rodice spolu.
Znam par dospelych,co prozili nelasku mezi rodici a prali si,aby radeji sli od sebe,ci otec aby nejak zmizel(nekdy treba matka)Na detstvi maji spatne vzpominky.Dite velice dobre vyciti vztah mezi rodici,takze pokud je mezi nimy laska a respekt,takove obycejne hadky,ktere snad neminou jedinou rodinu detem neskodi,ikdyz jsou svedky.
Protoze"milujici rodice" se po hadce vzdy zase usmiri,nejen na oko ale doopravdy.
Jina je,kdyz matka ma strach z "otce",dite to citi a prebira ten strach taky.Nehlede na to,ze zastrasena zena kolikrat nezasahne,kdyz se otec zachova nespravedlive k decku(neprimereny trest,vybuchnuti proti diteti pro blbinu atd.)Naopak zena,co ten strach z muze nema se nekdy ditete zastane a to potom citi podporu.Vzdyt totiz vime ze nekdy i spravedlivy se dopusti mensi nespravedlnosti.
Nehledej vsak spravedlivost u muze,z ktereho mas strach.
Ano,jeho kazani "pres dite" je citove vydirani.
Sedni si jednou pekne v klidu doma a predstav si situaci,ze jednoho dne by manzel neprisel domu-vyparil by se.
Co pocitis?Chybel by Ti,nebo pocitis velkou ulevu?
Vsimej si,co citi dite(tusim trileta dcerka?)k otci,kdyz prijde domu.Ma radost z jeho prichodu?Nebo ji je to jedno,zda tam je ci neni?
Uz pulrocni dite dokaze moc dobre projevit lasku k blizkemu.
To rozebirej,kazdou situaci,chovani ditete a Tve pocity.
Kdyz Ti bude jasno,ze by bylo lepe,kdyby nebyl(a vykasli se na materialni zabezpeceni)-budes mit potom jasno,co chces a co je spravne.Az budes mit jasno,nabyde i dusevni sila ucinit kroky ke zmene.

jsi přímo exemplární příklad toho, jak dovede muž svou ženu "zblbnout" (promiň, ale to je nejslušnější výraz, co mě napadá - ale ber to v dobrém!), protože ty už zase házíš všechny jeho viny na sebe, omlouváš ho a asi nebýt tvé báječné kamarádky, tak se v tomhle životě budeš topit dál.
Ne, tohle rozhodně není krásné dětství, které bys své holčičce připravila. A i když by na ni byl otec jinak úžasnej, uvědom si, že ne blbost, abys obětovala svůj život!!! Uvědom si, tohle přeci není to, proč ses vdávala. Tenkrát jsi určitě měla jiné představy o manželství, ne?

Milá Báro,
Život je příliš krátký na to, abys ho prožila ve strachu a obavách o život svůj, i vaší dcerky. Vím, že nejsi schopná dát svému muži ultimátum, že buď se bude léčit z alkoholismu, nebo jdeš od něj. Tuhle možnost nepřipouští Tvůj strach z něj. Předpokládám, že krom pošlapání Tvého sebevědomí Tě „dusí“ i s rodinnými financemi. Tím Ti samozřejmě bere další možnost, jak se bránit.
Nevím, jaký byl Tvůj muž, když jste se brali, ale teď je to alkoholik, surovec a despota. Nečekej, až Ti fyzicky ublíží, píšeš, že k tomu už chybí malý krůček. Psychicky Ti ubližuje už teď. Nestyď se se svými problémy svěřit na všech možných linkách a organizacích pro pomoc ženám v nouzi. Jde Ti o život. Neřeš teď byt, to můžeš později soudně, až budeš v bezpečí. I když dnes není snadné sehnat bydlení, zkus třeba prostřednictvím sociálních pracovnic získat dočasné ubytování v Azylovém domě.
Moc Ti držím palce, abys v sobě našla sílu se vzepřít, a vybředla tak i s dcerkou z tohoto zajetí. Věř, že finanční starosti zvládneš i bez něj a budeš zase volně dýchat. Hlavně se nedej „ukecat“ a uchlácholit sliby, že se změní. Pokud to dopustíš, despota ještě přitvrdí.

Sice se budu stále opakovat. Ale o co by jsi chtěla dcerku ochudit nebo ošidit? O otce, který pije a je agresivní? Máš přece celý život před sebou a určitě dcerce najdeš nového tátu, který si bude vážit Vás obou. Máma si také našla nového otce a musím říct, že je s ním dodnes a je vážně super. Neznám u něj chození do hospody nebo dokonce pití doma a hlavně žádné opíjení se. Začal se o mě starat v mých 4 letech. A můj vlastní otec? Jo tak na toho jsem úplně zapoměla a přestala jsem k němu chodit, ale né protože by mě doma máma naváděla, jak uváděl vlastní otec u soudu, ale sama od sebe. Doma to bylo mnohem hezčí než dřív. Jo a vlastní otec je již po smrti, upil se!!!
A i když nikoho takového nenajdeš, tak Ty sama jí dáš tu lásku, něhu a ona nebude muset poznávat ten strach.
Jak už jsem psala rozchod s partnerem jsem zvládla. A zjistila jsem že je to pohoda. Doma klídek, žádné hádky. Když na mě přijde smutek, špatná nálada zaběhnu za kamarádkou. A bývalý partner? Stále pije, ale určitě ne kvůli mě, ale protože chce on sám. Já ho přeci nenutím jako Ty nenutíš jeho!!!

Jsem moc ráda, že jsi už na tom tak fajn - vždyť to není zas tak dlouhá doba, kdy jsi byla stejně nešťastná a směřovala přímo střemhlav do stejné situace, v jaké je Bára.
Barunko, doporučuju, abys si přečetla příběhy Zuzky, to, čím vším prošla. A držím ti palce, abys se stejně jako ona postavila na své vlastní nohy!!! Neboj se! Ostatně - teď už opravdu nejde jen o tebe, teď se rozhodneš pro lepší nebo horší život hlavně pro své dítě!
(je to v rubrice Úkol pro vás - Závislost na partnerovi)

Gratuluji!Dnes jsi uz jina zena,silna.

Zuzko i ja mam radost jak jsi to zvadla
a preji aby ti vydrzelo na vzdycky!!!!

Barunko i tobe se to podari, dobre si precti a zamysli se nad koncem dopisu od Jasminy - tam je vsechno, co je dulezite.

Holky ono je totiz strasne, kdyz vam nekdo umyslne srazi sebevedomi na bod mrazu, to je handicap, ktery je velmi dulezity a o to jim vlastne jde. Tak hlavu vzhuru.

Ahoj Barčo. Jsem moc ráda, že máš tak báječnou kamarádku a oporu. Aspoň ona ti dává správnou zpětnou vazbu ohledně tvých problémů.

Ve tvém muži vidím podle dopisu nebezpečí počínajícího agresora! Nesmíš mu teď za žádných okolností ustoupit a ani mu dovolit, aby ti jakkoli ublížil. Když se mu hned ze začátku postavíš na odpor, tak bys mohla zabránit stupňujícímu násilí. Problémem může být ale nájem bytu. V případě, že v něm má tvůj muž trvalý pobyt, tak to může být běh na dlouhou trať, ale určitě se nevzdávej. Předtím, něž bych podnikla nějaké radikální kroky, tak bych se na tvém místě zastavila za sociálními pracovníky a poradila se. Měli by mít potřebné informace a poradí ti bezplatně.

Jen tak na okraj (možná pro některé čitatelky) sem píšu nové ustanovení trestního zákona. Mezi laickou veřejností bohužel tato nevela ještě není dostatečně známa...
§ 215a - týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Její přesné znění je:
1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách nebo
b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu

tohle ustanovení zákona platí několik měsíců a jeho velká změna oproti minulosti je v tom, že stíhání pachatele probíhá nezávisle na vůli oběti. To znamená, že je policie POVINNA ZE ZÁKONA řešit případy domácího násilí a případně proti vůli oběti. Ještě připojuji pár adres, které by se mohly hodit. Držím palce a přeji hodně štěstí Andy

http://www.mpsv.cz/scripts/clanek.asp?lg=1&id=719>;
<http://www.rosa-os.cz/files/rosa_0403.pdf>;
<http://nasili.unas.cz/>;
<http://www.mvcr.cz/nasili/default.htm>;
<http://www.llp.cz/cz/index.php?art=show&id=67>; Září 2002, Program Právní ochrany dětí - Liga lidských práv
<http://zenskaprava.ecn.cz/cz/abc_fem.pdf>;

Nedávno jsem tady psala o mém strýci alkoholikovi. V pátek ho po šesté odvezli na psychiatrii, diagnoza-začínající demence. Když se na rodině slovně a pak i fyzicky vybil, následovalo odprošování na kolenou, sliby.. Co se u nich doma dělo se tu snad ani nedá popsat, ale jejich děti jsou poznamenané na celý život. Jsou již dospělé, kolem 30 let a žádné se dosud neodvážilo oženit či vdát. Nepoznaly totiž normální manželské soužití, společné radosti, společné řešení běžných problémů. Mohou jen doufat že najdou partnera, který je tomu naučí. Za nějaký čas půjde strýc opět do protialkoholické léčebny, musí s tím ale souhlasit.
Baruško,radím ti, uteč co nejdřív. Neutěšuj se že to bude někdy lepší...nebude. A ty budeš mít pak možná i víc dětí, ať už cíleně z jeho strany (to se pak utíká hůř), nebo to bude možná i tvůj únik, starosti o děti přehluší to ostatní. Nenech se zmást, tím se nic nevyřeší.
Ty si můžeš o svém životě rozhodnout, jestli chceš strpět jeho chování,děti ne. A hlavně ty pak na vše doplácí. Mysli na ně.

Nedávno jsem tady psala o mém strýci alkoholikovi. V pátek ho po šesté odvezli na psychiatrii, diagnoza-začínající demence. Když se na rodině slovně a pak i fyzicky vybil, následovalo odprošování na kolenou, sliby.. Co se u nich doma dělo se tu snad ani nedá popsat, ale jejich děti jsou poznamenané na celý život. Jsou již dospělé, kolem 30 let a žádné se dosud neodvážilo oženit či vdát. Nepoznaly totiž normální manželské soužití, společné radosti, společné řešení běžných problémů. Mohou jen doufat že najdou partnera, který je tomu naučí. Za nějaký čas půjde strýc opět do protialkoholické léčebny, musí s tím ale souhlasit.
Baruško,radím ti, uteč co nejdřív. Neutěšuj se že to bude někdy lepší...nebude. A ty budeš mít pak možná i víc dětí, ať už cíleně z jeho strany (to se pak utíká hůř), nebo to bude možná i tvůj únik, starosti o děti přehluší to ostatní. Nenech se zmást, tím se nic nevyřeší.
Ty si můžeš o svém životě rozhodnout, jestli chceš strpět jeho chování,děti ne. A hlavně ty pak na vše doplácí. Mysli na ně.

Nedávno jsem tady psala o mém strýci alkoholikovi. V pátek ho po šesté odvezli na psychiatrii, diagnoza-začínající demence. Když se na rodině slovně a pak i fyzicky vybil, následovalo odprošování na kolenou, sliby.. Co se u nich doma dělo se tu snad ani nedá popsat, ale jejich děti jsou poznamenané na celý život. Jsou již dospělé, kolem 30 let a žádné se dosud neodvážilo oženit či vdát. Nepoznaly totiž normální manželské soužití, společné radosti, společné řešení běžných problémů. Mohou jen doufat že najdou partnera, který je tomu naučí. Za nějaký čas půjde strýc opět do protialkoholické léčebny, musí s tím ale souhlasit.
Baruško,radím ti, uteč co nejdřív. Neutěšuj se že to bude někdy lepší...nebude. A ty budeš mít pak možná i víc dětí, ať už cíleně z jeho strany (to se pak utíká hůř), nebo to bude možná i tvůj únik, starosti o děti přehluší to ostatní. Nenech se zmást, tím se nic nevyřeší.
Ty si můžeš o svém životě rozhodnout, jestli chceš strpět jeho chování,děti ne. A hlavně ty pak na vše doplácí. Mysli na ně.

Nedávno jsem tady psala o mém strýci alkoholikovi. V pátek ho po šesté odvezli na psychiatrii, diagnoza-začínající demence. Když se na rodině slovně a pak i fyzicky vybil, následovalo odprošování na kolenou, sliby.. Co se u nich doma dělo se tu snad ani nedá popsat, ale jejich děti jsou poznamenané na celý život. Jsou již dospělé, kolem 30 let a žádné se dosud neodvážilo oženit či vdát. Nepoznaly totiž normální manželské soužití, společné radosti, společné řešení běžných problémů. Mohou jen doufat že najdou partnera, který je tomu naučí. Za nějaký čas půjde strýc opět do protialkoholické léčebny, musí s tím ale souhlasit.
Baruško,radím ti, uteč co nejdřív. Neutěšuj se že to bude někdy lepší...nebude. A ty budeš mít pak možná i víc dětí, ať už cíleně z jeho strany (to se pak utíká hůř), nebo to bude možná i tvůj únik, starosti o děti přehluší to ostatní. Nenech se zmást, tím se nic nevyřeší.
Ty si můžeš o svém životě rozhodnout, jestli chceš strpět jeho chování,děti ne. A hlavně ty pak na vše doplácí. Mysli na ně.

Omlouvám se, ale nšlo mi to odeslat a tak jsem to několikrát aktualizovala..
To mám dneska den :-))

Omlouvám se, ale nšlo mi to odeslat a tak jsem to několikrát aktualizovala..
To mám dneska den :-))

žádala jsi o nestranný pohled někoho cizího, kdo Tvůj příběh vidí zvenčí, mohu Ti tedy napsat svoje vidění Tvé situace, tedy alespoň toho, co se tu o Tobě dá přečíst. Jen pro představu, je mi třicet, jsem vdaná za moc hodného manžela, jsme spolu osmým rokem a máme patnáctiměsíční holčičku.
Báro, to co dělá Tvůl muž, to je nehorázně, ale opravdu nehorázně hnusné a sprosté chování, které ubližuje Tobě i Tvojí dcerce, ačkoli ta z toho ještě naštěstí nemá příliš rozum, ale přesto už dávno cítí, jak mámě je. Pokud máš pochybnosti o tom co je a co už není v pořádku, pokud máš dlouhým soužitím se svým mužem tyhle hranice rozmlžené, tak použij banální rovnici. Každý má svoje meze trochu jinde a pro Tebe je normální a v pořádku přeci to, co děláš sama. Tedy, pokud chodíš domů opilá, tak Ti opíjení asi přijde v pohodě, pokud se neopíjíš, tak přeci není normální opíjet se a pak chovat agresivně. Mlátíš někomu běžně pěstí okolo hlavy? Pokud ne, tak to pro Tebe normální není a nikdo to nesmí dělat ani Tobě. Cokoli, o čem pochybuješ jestli je ještě v pořádku, tak si uvědom, jestli to děláš taky ty sama ve stejné míře a četnosti jako Tvůj manžel a on je s tím spokojený. Tedy, pokud pro něj chystáš večeře a on je spokojeně sní, tak je normální aby občas on taky přichystal jídlo či jinak něco udělal pro Tebe. Pokud se staráš o malou a je to v pořádku, tak je v pořádku i to, aby se o ni občas postaral on. Máš prostě základní morální právo očekávat, aby se on choval k Tobě stejně jako Ty k němu. Je to jednoduché, říká se tomu spravedlnost, tohle sis možná už dlouho neuvědomila, protože on zřejmě morálku zkresluje a převrací a upravuje tak, aby se hodila jemu.
A neomlouvej manžela tím, že on se občas napít může, když je chlap, ale ty jsi matka, tak máš zodpovědnost za dítě. Tahle filozofie je pitomá a neplatí. Na početí jste byli dva, na výchovu jste dva a na zodpovědnost taky dva, je to Tvoje dcera stejně jako jeho dcera a proto máte oba stejnou povinnost dávat jí ze sebe to nejlepší. Tvůj manžel to nedělá, akorát o tom úžasně kecá. Kecat bys o práci a péči o dítě uměla taky, že? Akorát že Ty se místo kecání o malou opravdu staráš, což o něm říct nelze.
Báro, pokud Ti můžu radit, tak si každý večer před usnutím zopakuj a hlavně uvědom, že ty nejsi povinná nechat si od kohokoli dělat cokoli, co se Ti nelíbí a co Ti ubližuje. Dochází Ti to? Prostě nejsi povinná nechat si ubližovat ani kvůli tomu, že máš dítě a zodpovědně se snažíš udržet rodinu pohromadě. Jenže ono to má i druhou stranu. Tím že máš dítě, tím víc jde o to, aby vidělo svět tak, jak připadá v pořádku Tobě a aby nevidělo že tatínek maminku trápí. Protože jinak si Tvoje holčička odnese do života pořádně zkreslené vnímání rodinných vztahů a hnusné chování tatínka jí přijde vlastně celkem normální, vždyť to jinak ani nezná. Ty jsi dospělá a něco o světě už víš, ale ona je malinká, ona se na příkladu rodičů teprve bude učit jak vypadá rodina. Z téhle rodiny si odnese vědomí, že je normální, když jí jednou vlastní manžel bude ubližovat. Vychováš z ní snadnou oběť dalšího sprostého sobce.
Báro, můj nestranný názor je takový, že rodinu a manželství rozbíjí ten, kdo hodně bere a málo dává. Nenech se od manžela oblbovat kecama o morálce a nenech se citově vydírat. To co probíhá u vás doma, to pokazil Tvůj manžel a on nemá právo nutit Tě žít v tak nerovném a nespravedlivém vztahu. Když vede řeči o zájmech dítěte a zároveň se vůči rodině chová pomalu jak parazit, tak jsou ty řeči jen bláboly a fráze. Svůj život si pokazil sám, není to Tvoje vina, pro něj je jen výhodné a pohodlné házet vinu na Tebe. Sobě i svojí holčičce jsi povinná hlavně tím, abys jí dala pocit klidného dětství a lásky. Určitě jí bude mnohem líp jen s milující maminkou než v úplné rodině, kde se otec chová hrubě a maminka tiše trpí a trápí se.

Precti si knihu O.Sommerove: O cem zeny nesni. Pak budes mit jasno. Mej se a opatruj se

odejdi,bat se mas proc,to v cem vyrusta Tva dcera,to zanecha nani nasledky,cim driv odejdes,tim lepe,dite potrebuje vyrustat v klidu.A Vy dve budete mit klid jen kdyz budete bydlet sami.On te jen vydira a nici Vam zivot obema.Mozna poznas jineho,co Vas bude mit rad a da Vam obema lasku.Kdyz od nej odejdes,udelas to nejlepsi pro Tvou dcrusku.Drzim Ti palce a preji mnoho stesti v zivote a hlavne lasku obema a slunicko na dusi.