V té době jsem také přišel o zaměstnání a přiznávám, že se mi v té době asi ani moc nechtělo pracovat. Byl jsem více méně povaleč a myslel si, že stačí být dostatečně romantický a hodný a partnerka bude spokojená. Přirozeně nebyla a já chybu hledal i v ní. Její výčitky, že se nesnažím si hledat práci, jsem bral jako popichování a urážky. Partnerka navíc ve svém zaměstnání ne zrovna zákonným způsobem přicházela k pěkným penězům a já – ne, že by mi v té době vadily její praktiky – jí to začal vyčítat. Vše se vystupňovalo a já ji tenkrát opustil. Byla to strašná rána pro nás oba, dlouho za mnou jezdila a prosila mě, abych se vrátil. Nesmím zapomenout na to, že v den ,kdy jsem od ní odešel, zanechala i těch nezákonných věcí a už se k nim nevrátila; do dneška mi říká, jak se za to stydí, že to tehdy dělala.

     Jednoho dne přijela opět prosit o můj návrat a když jsem byl neoblomný, rozloučila se s větou:  „Jestli dnes odjedu, už mě nikdy neuvidíš, víš o tom?",  a myslela to vážně. Bylo mi smutno, ten večer jsem i brečel... Nevím, proč jsem za ní nešel, věděl jsem, že kdyby ještě jednou přijela – bez váhání bych už řekl „promiň, chci být s Tebou“.

     Já se pak oženil a zkusil na ni zapomenout. Marně. Myslel jsem na ni stále a myslím i dnes. Život však si se mnou pohrál (nějaký ten měsíc před naším rozchodem na moje doporučení jednomu známému půjčila středně velkou sumu peněz. Byl z toho  soud, ten později vyhrála, ale v době rozchodu ještě peníze zpátky neměla.)

     Uplynulo 5 let, co jsme se viděli a mě najednou zapípal mobil: „Nevím jestli toto číslo ještě patří … jen jsem chtěla, abys věděl, že ty peníze jsem konečně dostala. Jen jsem Ti to chtěla říct.“    Vím, že to nic neznamenalo, ale já byl ten den v sedmém nebi. Cítil jsem, že to je má druhá šance. Odepsal jsem. Pár zdvořilostních řádek a otázky, jak se jí vede. Vyměnili jsme desítky sms a nakonec se dohodli, že se sejdeme. Přijela na schůzku a byla stejně krásná jako tehdy před lety. Bohužel byla již 4 roky zadaná. Po několika dalších schůzkách jsem se dozvěděl, že s přítelem není šťastná, i když tvrdila, že ho miluje. Scházeli jsme se přesto dál a dál,  kontakty byly stále důvěrnější a den před Silvestrem, při přání k Novému roku, jsme se políbili. Ještě ten večer jsme si začali psát, jak jeden druhému chybíme. V tu dobu se právě rozešla s přítelem – pak mi řekla, že to bylo už po páté (já v tu dobu opustil manželku).

     Do jejích sms se ale začaly loudit i věty, jak jí chybí on. Scházeli jsme se ovšem dál, a bylo to stále lepší a lepší. Přišel den, kdy jsme spolu strávili noc a milovali se. V ten den už jsem nepochyboval, že budeme spolu. Den na to jí však zavolal a přijel za ní, povídali si a nakonec jí odvezl k sobě do bytu a tam se milovala s ním. Druhý den mi napsala, že bude s ním a ukončila to se mnou... pokusil jsem se za ní jet a vše změnit, ale odmítla mě.

     Trvalo to celých 8 dní, než mi znovu napsala a chtěla, jestli bych sestře nepostavil počítač (živím se tím). Souhlasil jsem a dali jsme si schůzku, abych jí předal popis a cenu počítače. Dohodli jsme se při tom, že budeme přátelé. Tak to zůstalo ještě dvě schůzky a na sv. Valentýna jsem jí přinesl dárek k svátku zamilovaných a květiny. Šli jsme na večeři ... večer skončil líbáním a rozloučením před jejím domem. Začali jsme se znovu scházet a líbat a po dvou schůzkách jsme se znovu milovali. Znovu se rozešla s přítelem. Ale po pár schůzkách se k němu zase vrátila, protože ji odprosil. Mnohokrát mě říkala,  jak by si přála, aby já jsem byl jím a aby on byl jako já.

      Ale pak jsem se už rozhodl, že tomu udělám konec. Psychicky jsem se připravil a jel za ní. Řekl jsem, že to nebudem dál protahovat – stejně mi stále tvrdila, že za ním zase odejde. V tu dobu s ním sice chodila,  ale scházeli jsme se přitom spolu a milovali. Chtěl jsem, abychom si poslední den užili. Šli jsme na večeři, pak si dlouho povídali a pak se milovali  moc moc dlouho. A nakonec jsem - byť jsem viděl, že je to pro ni těžké, mě pustit - odjel a popřál jí hodně štěstí.

     Ráno jsem dostal sms: „ Dneska jsem se poprvé za celou dobu probudila a zjistila, že mi chybí tvé obětí a polibky.“.... odepsal jsem „ Je škoda, že jsi na to přišla tak pozdě.“ Ona: „třeba ještě není pozdě“.... A poprvé za celou dobu prý napsala i jemu vše o mě,  a taky, že se mnou chce zůstat a že zjistila, co je pro ni důležité. Dohodli jsme se, že se tedy uvidíme za týden další sobotu. Byl jsem si absolutně jistý, že tentokrát to vyjde… Ale on ji mezitím hodně prosil, brečel, dokonce souhlasil s tím, že může vysadit antikoncepci a že si udělají dítě, nasliboval jí modré z nebe (byť do té doby nebyl schopný koupit jí ani blbou kytku), rozhodl se prý, že jí koupí auto a nový mobil. Ona  z něj je nadšená, i když říkala, že se o to dítě ( jestli se to podaří) bude muset určitě starat sama a že se to vše s ním stejně vrátí do stejných kolejí.