"Asi ano, protoze tak zili uz 45 let. Jedna byla hodne nemocna a ta druha se o ni starala. "Nezarlily jedna na druhou?" No, v tomhle veku uz asi ne", zasmal se Alain. „A krome toho myslim, ze v tom proste byly vychovavany, tak jim to nevadilo. Treba byly pritelkyne, co ja vim...."

     Predstavovala jsem si, co bych asi rekla ja svemu manzelovi, kdyby prisel domu a rekl mi: "Milacku, mimochodem, miluji te tolik, ze jsem se rozhodl  poridit  jeste jednu zenu!  Urcite si budete rozumet!"  No – to bych ho hnala! " Ja si myslim, ze je tady malo rozvodu. Kdyz do neceho clovek vrazi takovy prachy, tak  bych se divila, ze by se chtel rozvadet jenom proto, ze uvidi nejakou hezci zenskou", uvazovala jsem nahlas, "mozna by se to melo zavest i v Evrope. Ten chlap na te party za mne nabizel 4 velbloudy, tak nevim, jestli by to nebyla lepsi partie", chtela jsem pozlobit Alaina. "Mon cheri", zasmal se", pomineme-li skutecnost, ze mu bylo kolem sedmdesati, tak ty velbloudy nabizel mne a ne tobe. No nakonec... nebyla by to mozna spatna vymena!", vratil mi to zpatky i s uroky. Desne jsem zalitovala, ze ridice za volantem se nedoporucuje vrazdit a pozadala ho, aby mi tohle pripomnel az nebude ridit... Jeste jsme se zlobili a delali si legracky, kdyz jsem si vsimla,  ze Marius zmlkl. "Mari, co je s Tebou??" zeptala jsem se dozadu. "Ale nic, jenom ze vy blbnete a ja... mam pocit, ze jsem ztratil jedinou holku s kterou jsem se kdy chtel ozenit." Na to jsme nevedeli co rict a bylo nam trapne, ze jsme si neuvedomili ze ho to urcite hodne boli. Nastesti jsme zrovna vjizdeli do Gumransenu.

      Bylo to mestecko, ukryte v sirokem udoli ohranicenem skalnatymi stenami byvalych brehu. Dnes uz reka protekala mestem, ve kterem k nasemu udivu nebyl jediny hotel; nasli jsme jednu velice chude a spinave vypadajici jidelnu, kde nas upoutaly spatne malovane obrazky. Na jednom byl nakreslen muz v kratasech a s kratkymi rukavy a zena v kalhotach a tricku. Oboji bylo preskrtnuto... Na druhem byl muz v dlouhych kalhotach a v saku a zena  v sukni a dlouhem svetru, ve kterem bych se urcite v tom horku upekla a sako s sebou Alain nemel. Jist jsme stejne jeste nechteli, tak jsme sli pryc...  V aute jsme se pak dohadovali, jestli pojedeme dal, nebo zustanme tady. Hlavni ulice koncila skalou a na ni jako spicka na vanocnim stromecku stala mesita. Zaparkovali jsme Rehore dole a ja jsem sbalila vsechny veci, co bychom mohli potrebovat na spani. Ted se narame hodilo, ze nam Mehdi nechal pripravit tolik jidla. Alain sledoval moje baleni se zrejmym nesouhlasem,  tak jsem se ho uklidnila, ze to je jen pro jistotu, kdyby se nam nepodarilo vratit do setmeni. Strcila jsem mu ranec do ruky, vzala pytel s jidlem a vydali jsme se vsichni po pesince nahoru. Ja jsem jenom doufala, ze dve deky a rohoz nam postaci na noc, protoze jsem si ve skutecnosti myslela, ze zpatky to nestihnem. Byli jsme uz dost daleko na jihu a stmivalo se strasne brzy a rychle. Kameni bylo cerne a drolilo se nam pod nohama.

     Z jedne diry na nas vykoukl bodlinaty jester. Podival se na nas, svihl ocasem, na kterem mel trny, a zase zmizel pod balvanem. "Co to bylo??? Vylekal mne, vypadalo to jako neco z prvohor. Konecne jsme byli u prvnich obydli pod vrcholem, jeste tam stale zilo nekolik desitek lidi v jeskynich. Nekde zastekal pes a ostatni se k nemu pridali. Vubec se jim nelibilo, ze se jim pleteme v jejich teritoriu.  Z jednoho dvorku vysla stara zena, zahnala psy a zvedave se na nas zadivala. Alain se omluvil a rekl, ze se jenom chceme podivat k mesite na kopci. Velice lamanou francouzstinou mu odpovedela, ze to neni mesita, ale "zavija" a gesty nas zvala dovnitr. Omluvili jsme se, ze se chceme dostat na vrsek nez bude tma a pozadali ji, jestli bychom si u ni mohli nechat svoje veci. 

      Nalehko jsme pak brzo dosli az k obilene stavbe na vrcholu, kde bylo vyryto do kamene jmeno: "Sidi Mousa ben Abdallah".   Dovtipili jsme se ze stojime u hrobky... Jeste chvili jsme se rozhlizeli a obdivovali Daharske pohori.

     Zacinalo se ochlazovat. Vratili jsme se k obydli stare zeny a uz se nam nepodarilo odejit. Shromazdila se cela velka rodina, byl nam nabidnut kuskus, tradicni caj... pohoda. Najednou pribehla mala holcicka a Alain mi prelozil, ze jsem pozvana na zenskou slavnost. Nikdy driv jsem neco takoveho nezazila, tak jsem se ochotne zvedla. Uz zdalky bylo slyset bubnovani a kdyz jsme vesly do maleho domku, uvital nas zpev, smich a spousta divek a mladych zen. Pohupovaly se v bocich, rytmus bubinku se zrychloval, a ja jsem se najednou ocitla mezi nimi. Navzajem jsme se prohlizely, ony ohmatavaly moje saty a vlasy. Byly jsme si navzajem tak cizi a prece jsem se k nim citila tak blizko. Pak pro mne prisel Alain a kdyz jsem s nim odchazela, vsechny mne libaly na rozloucenou na obe tvare a jako Siham si polibily svoji ruku a pak moji, mnohokrat po sobe. Dodnes nevim, co tenhle zvyk mel znamenat, ale je bezny mezi berberskymi zenami.

     Ustlali jsme si v jedne z prazdnych jeskyni. Marius zabral druhou. K ranu nam byla dost zima, uvedomila jsem si, ze nam velice chybi spacak. Byli jsme rad, kdyz jsme rano sbalili a vyrazili dolu k autu. Alain nastartoval opet Rehore a na programu byla vesnicka Chenini.

     Za mestem u silnice na nas mavali dva evropsti stopari. Jak jsme projizdeli kolem nich, malem jsem vyskocila z auta ...byli to ti dva Brnaci !!!

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk