„Něco“ letělo vzduchem, pak se chumel náhle rozeběhl a jen ta paní ležela na zemi. Utíkala jsem k ní a viděla, že to co letělo vzduchem, byly její francouzské hole; nevěděla jsem, co jí je, tak jsem se zeptala, jestli ji něco bolí. Nebyla však schopna pořádně mluvit, celá se strašně třásla – sebrala jsem hole a pomohla jí vstát.

     Naštěstí pár metrů od nás byla lavička, na kterou se posadila. Dostala jsem z ní jen to, že ji povalili nějací kluci, a kopli ji několikrát do nohou a asi proto, že mně viděli, tak utekli. Volala jsem hned na policii a ohlásila, že teď právě byla přepadená invalidní paní a kterým směrem ti kluci utíkali.

     A co myslíte že mi bylo řečeno? 

     „Byla okradena, je zraněná? Ne? Tak jestli chce sepsat protokol, ať si sem přijde.“  Tak tohle mi vyrazilo dech. Paní, i když byla v šoku, říkala, že na žádnou policii nepůjde, že tam byla jednou a to jí stačilo – připadala si, že ona je vinna, že se nechala přepadnout...

     No, a tak jsme tam spolu seděly – v té velké zimě na lavičce –  a když se trošku uklidnila, doprovodila jsem ji domů.

     A teď ať mi někdo vysvětlí: K čemu vlastně máme policii???

Olina Kupecká, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk