plného vyžehlených košil a snese se na bílý límeček, na sněhobílý límeček, který září jako slunce a voní něčím neobyčejně krásným."

     Jen těm největším básníkům se podaří jasnozřivě popsat svůj osud.

SLEPICE
Slepice je slepice,

kdo by neznal slepici,
každý ví, jak slepice vypadá,

a my si tu slepici namalujeme, říká učitelka dětem,
a každé dítě cucá pastelku a pak maluje slepici,

maluje černou nebo hnědou slepici,
černou nebo hnědou pastelkou,

ale podívejme se na Jakuba,

maluje slepici všemi pastelkami,
které má a půjčuje si od Ivánka další,
slepice má oranžovou hlavu, modrá křídla a červené nohy,

a učitelka říká, to je nějaká divná slepice, nezdá se vám, děti

a děti se mohou uválet smíchy, to je proto,

že Jakub nedává pozor, říká učitelka a opravdu,
slepice vypadá jako krocan, ale ne tak docela,
něčím připomíná vrabce a něčím páva,
je tlustá jako křepelka a štíhlá jako vlaštovička,
je to zvláštní slepice,

Jakub za ni slízne pětku
a slepice místo na výstavu putuje na skříň,
cítí se dotčena, na skříni ji nic netěší,
řekne si nakonec,

co tady budu dělat,

a uletí otevřeným oknem.

Miloš Macourek

linkuj.cz vybrali.sme.sk