Marius zrudnul.: "Vis, ze ve valce a v lasce je dovolene vsechno!" "Jo? A pak soudej valecny zlocince a nekde kamenujou neverny manzelky. Podivej, vyber si!  Bud pojedes sam s nama dal, nebo si tady zustan!" "Ja jsem myslel, ze jsme pratele!" „Jo, to jsme, ale nenecham se honit po cele Sahare kvuli tomu, ze nemas rozum! Co bys s tou holkou delal? Je naprosto k nicemu, vsechno za ni delaji sluzebne. Kolik mas doma sluzebnejch? Myslis, ze odsud pojede s tebou stopem?  Ze te tolik miluje a ze ji nebude vadit, ze nic nemas? Ona te, proboha, vidi uplne jinak, pro ni jsou vsichni cizinci bohati. Netusi, ze mezi ten druh nepatrime, uvedom si to." "Alaine, nerozciluj se", mirnila jsem ho: "Vzdyt o nic nejde, ona s nim stejne nikam nepojede! Jen at se ji zkusi zeptat! Proste se tady nudi...." "Az prijdes s necim rozumnym, tak se na mne klidne obrat!!  ... a ted nas nech spat, rano odjizdime."

     Marius rozpacite odesel a ja jsem se snazila Alaina uklidnit, vzdyt jsem Maria velice dobre chapala. Ale bylo to fakt nesmyslne, ona by nemohla odejit od manzela, aniz by zostudila celou svoji rodinu. A byla jsem si jista, ze sice s Mariem koketuje, ale tim to konci. Pochybovala jsem, ze by ho vubec nechala, aby ji polibil. "Alaine spi, ona s nim nepujde!"

     Ale stejne se nam podarilo usnout az nekdy k ranu. Porad jsme to rozebirali. Rano na nas zaklepal zase pro zmenu Mehdi, ze jede do byznysu a ze se vrati pred polednem, abychom pockali s odjezdem. To jsme mu mohli klidne slibit, protoze jsme stejne chteli jeste spat. Probudili jsme se znovu kolem desate a sesli dolu.  U snidane prave sedeli Marius a Siham. "Tak co? Mluvil jsi s ni?" zeptala jsem se ho, kdyz Siham odbehla neco rict kucharce. "Ne, prisel jsem tesne pred vama. A ani se ptat nebudu. Mel jsi pravdu, Alaine", rekl posmutnele. Za chvili jsme uslyseli auto a prijel Mehdi. Smal se, kdyz zjistil ze teprve snidame, ale sam pozadal o obed. Po jidle jsme jeste sedeli a vyptavali se na veci, co nas zajimaly: "Vy jste meli pravou berberskou svatbu?" zeptala jsem se.

     "No ne tak docela. Spousta veci by mi na ni vadilo a Siham by s nimi nikdy nesouhlasila. Ja jsem se sice tady narodil, ale moje matka pochazi z Monastiru, stejne jako Siham. Rad bych vas vzal jeste ke svym rodicum, abyste se seznamili i s nimi."  Zalitovali jsme, ze to asi bohuzel uz nevyjde.. "Tak jak vypada ta svatba?", nechtela jsem opustit dane tema.  "No, predevsim stoji nastavajiciho manzela spoustu penez. Hodne jich musi dat jeji rodine a musi pro svoji nastavajici koupit obleceni a hlavne zlato.Uz od zasnoubeni se o ni musi zacit starat, kupovat jidlo, i saty.Taky musi dat hodne daru jejim rodicum. - Siham, bez nahoru a dones ukazat, co jsem ti vsechno koupil!".

     Nez prisla zpatky, Mehdi pokracoval. "Spravne by nevesta mela zustat dvacet dni pred svatbou sama a v polosvitu a moje matka by ji mela nosit tolik jidla a hlavne sladkosti, co by byla schopna snist.  A chodila by ji kontolovat, jestli je dobre vykrmena, ale myslim, ze Siham by se radeji vubec nevdala,  nez aby se nechala takhle nacpavat.  Potom jdou s matkou do hammam a tam ji specialne urcena zena ocisti".

     Nevedela jsem co tim mysli – jestli ji umeje? Ale nechtela jsem se ptat. "Tri dny pak trva „henna party“, to Siham namalovali hennou specialni ornamenty na rukou i nohou, aby mela v manzelstvi stesti, no a pak je svatba, ta trva sedum dni". "Kdo to vsechno platil?", zeptal se  Marius. "No prece ja, to je povinnost zenicha. Tady chlapci sotva zacnou pracovat, tak setri na svatbu."  "Kolik jste meli na svatbe lidi?"  Mehdi se zamyslel a pak mi odpovedel, ze asi pet set. Prestala jsem se divit, ze na svatbu se setri cele roky.

     Siham jeste nebyla zpatky a Mehdi nam zacal vysvetlovat, ze si uvedomuje, ze Siham rozmazluje, ale ona je jeste vlastne dite, tolik veci se musi naucit a on ji ma tak rad, ze by pro ni udelal vsechno. "Hlavne kvuli ni jsem moc rad, ze tu jste, je ted daleko stastnejsi, kdyz ma vasi spolecnost!."  Podivala jsem se na Maria, sedel se sklopenou hlavou a uz mlcel.  Pak prisla Siham a my jsme vydechli uzasem. Byla puvabna jako sen, v rucne vysivanych bilych svatebnich satech, na sobe aspon kilo zlata a stribra; divila jsem se ze to unese. Ke svatbe ma oblicej zakryty nepruhlednou kuklou. Nase uprimne poklony prijimala s vedomim vaznosti okamziku. Oba vypadali velice zklamane, kdyz jsme jim rekli, ze je nam to velice lito, ale opravdu musime jet. "Muj dum je kdykoli vas dum", rekl Mehdi a pres tu arabskou obradnost jsem citila, ze co rika i opravdu mysli. Nicmene jsme to museli s litosti a omluvama odmitnout, protoze jsme to povazovali za lepsi... uz kvuli Mariovi. Rekla jsem Mehdimu, ze mu za vsechno velice dekujeme, a on odpovedel, ze saharske prislovi rika:  "Allah miluje lidi pohostine a kdo by odmitl hosta, je horsi nez pes..."  

     Ridim se timhle arabskym zvykem dodnes...

     Kucharka nam na  Mehdiho prikaz s sebou na cestu nabalila spousty jidla. Mela jsem obavy, ze se nam vetsina zkazi, protoze jsme byli pomerne slabi jedlici a v tom horku... Pak nastalo louceni. Vsimla jsem si, ze Siham vypadala opravdu smutne. Treba jsme nemeli pravdu? Ne, bylo to jedine reseni, ale presto mi bylo tech dvou lito. Vzdyt jsem jeste mela v pameti  rozlouceni s Karimem. Proc „byt rozumny“ dokaze tolik bolet? Mehdi nam tiskl ruku a libal nas vsechny na obe tvare, Siham prisla ke mne, polibila si ruku a pak ji polibila me, podle stareho berberskeho zvyku... Museli jsme slibit, ze se zase za rok, za dva vratime. Bohuzel, ani mne ani Alainovi se to uz nikdy nepovedlo, jestli Mariovi – to nevim....

"Marigi ksa duwa yen .... at vas Allah ochranuje", loucil se Mehdi, jeste kdyz jsme odjizdeli zas o kousek dal, do puvabneho mestecka Gumrasen...

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk