Statečně jsem vyklouzala až nahoru a po zjištění, že v přilehlém parčíku nikdo není, praštila jsem sebou do sněhu, zůstala ležet a rukama do něj vytiskla svoje křídla — momentálně jsem se totiž cítila jako anděl. Na odchodu jsem se pak otáčela, obdivovala svůj otisk (hm, jsem fakt obrrrovskej anděl!!) a cítila se vážně skvěle.
     Vánek mě přivítala mlaskavou hubičkou a omluvou, neb právě rekonstruuje dům, využívajíce tak nepřítomnosti svého Božského. V koženém gauči už se povalovala má další kámoška, přenádherná Doktorka, u níž nikdy nepřestanu obdivovat plochý bříško a lenivě kočičí pohyby, které musejí její kolegy v nemocnici přivádět k šílenství. Nalily jsme si kafe, vodu, Sasha se uvelebila na koženém opěradle, blažená, že může očichávat svůj nejoblíbenější materiál (asi si kvůli ní pořídím nějaké prastaré omrmlané kožené křeslo) a po úvodních informacích, co která poslední měsíc dělala, jsme se dostaly k našemu nejoblíbenějšímu tématu — muži.
     Drbaly jsme naše stávající, potenciální a bývalé a když jsem podotkla, že tohle téma je věčné, shodly jsme se na tom, že nezáleží na věku, IQ a zkušenostech, stejně nakonec v drtivé většině dojdeme k tomu, že:

 
- když se nám někdo líbí a nereaguje na naše viditelné projevy přízně, jako je mhouření oči a pohled skrz řasy, rychlé odpovídání na smsky (s velice promyšleným slovosledem a několika skrytými významy), mnohoznačné úsměvy, trýzníme se ohavnými představami, propadáme depkám, abychom se nakonec našvaly, sbalily prvního chlapa, kterej projeví okamžitej zájem a pak se trýzníme představou, že jsme udělaly chybu, protože co když ON došel k poznání, že jsem ty pravé a teď si netroufá, protože jsme zadané?
- když dojde k prvnímu rande, celou dobu jsme nervózní, i když děláme, že ne a přemýšlíme, jestli nám nevylejzá špek z kalhot, jestli nemáme moc malá/velká/pevná/povislá prsa v tom ohromném výstřihu, jestli nás odveze domů a co PAK (viz pravidlo "po první schůzce jde s chlapem do postele jenom coura, které si muž neváží a schází se s ní toliko za účelem sexu"), abychom si nakonec, nedojde-li včas ke zřetelnému signálu typu "odvezu tě", zavolaly taxíka a zbytek noci si hryzaly nehty nad tím, jestli jsme nepropásly životní příležitost...
- když už randíme pravidelně, spíme spolu a je to OK (protože není-li, pak to byla jeho chyba a nemá cenu se tím zabývat), přemýšlíme, co bude DÁL a když nám nabídne sestěhování, děsíme se toho, že nám bude blokovat záchod a koupelnu... Pokud nedojde k ideálnímu případu oboustranné shody a plynulého toku věcí příštích, končícího rčením "a pak se vzali a žili šťastně až do smrti, obklopeni houfcem spokojených, šťastných a úspěšných dětí, vnuků a pravnuků"
- když zjistíme, že něco neklape (má jinou, chrápe tak, že se dusíme polštářem, chodí domů zásadně až ráno a opilý, každý den tráví 14 hodin v práci, 2 hodiny u počítače vyřizováním mailů, 2 hodiny ve fitku a na nás zbývá mechanický sex, který jsme si vynutily a letmý polibek na tvář ve dveřích auta, po roce soužití vám oznámí, že se zamiloval do muže..apod.), trápíme se, střídavě hubneme a tloustneme a dáváme skomírajícímu vztahu šanci tak dlouho, až se z nás stanou psychické trosky, které veselý partner opouští. Anebo ho odstřihneme my samy a trápíme se pomyšlením, že jsme mu měly dát šanci, že jsme asi mrchy, anebo že je chyba v nás a proto je lepší odejít do kláštera či se stát osamělou paní, která se smutným úsměvem sleduje zamilované dvojice, případně militantní sufražetkou, jež nenávidí muže a bojuje za ženská práva, aby pak doma plakala do polštářku při pohledu na fotku z poslední společné dovolené ....
- že i když se nám někdy daří a někdy ne, chlapy prostě milujeme a ty věčný hry "kdo dřív zavolá" nebo "vyjádří se už konečně?", případně "vím, že mě chceš, ale pojď ještě chvíli dělat jakoby nic, protože o to to bude potom lepší" milujeme a pokud nám to příroda, tedy náš vzhled, klouby a mozek dovolí, budeme je hrát pořád, protože to je koření našich životů.
- že jsme stejně skvělé ženské a kterej chlap to nepochopí, dobře mu tak, protože přichází o naši přízeň, kterou umíme projevit oslnivým a dech beroucím způsobem, jenž v něm zažehne věčný plamen touhy (no, věčný raději ne, taky musíme někdy spát a pracovat) být jen a jen s námi....  

     Probraly jsme toho dost na to, abychom se k půlnoci nahlas smály samy sobě a zároveň se ujistily, že nám mozky stále fungují, smysl pro humor je základ zdravýho přístupu k životu a stříbrný stíny Trucco pod očima dokážou vykouzlit nádherně dekadentní sexy dojem, pročež se budeme stínovat i do práce, protože co kdyby...?
     A pak jsem se Sashou klouzala k domovu, několikrát se vyválela ve sněhu a doma stoupla na váhu a zjistila, že jsem zhubla 2 kila, sláááva slááva! A taky mi zmizely kruhy pod očima (že by ten sníh?) a když se usměju, vypadám fakt docela pěkně. Pod vlivem toho osvěžujícího toku řeči dneska ani nevnímám, že mě čeká fůra práce.

     Večer jdu totiž do Bodeguity a musím vyzkoušet, jestli se ta nová oranžová košile líbí jenom mně, nebo na ni zareaguje taky někdo jinej, nejlíp opačnýho pohlaví....

Roseanne, Praha 

linkuj.cz vybrali.sme.sk