"...Dnes je mi hrozně. Prozvracela jsem celou noc. Není to dlouhá doba, co jsem se neozvala – ten můj zatím byl "jen" třikrát v hospodě, ale pokaždé to stálo za to. A hlavně ta poslední záležitost stála za to. Naposled přišel až k ránu a zmlátil mě. Lítala jsem pod jeho rukama jak kus hadru. Mezi tím na mě řval, že jsem zku*vená pí*a že se můžu ku*vit dál. Tohle je jen zlomek toho, co na mě řval... Já se snažila bránit, takže on má rozražený ret; ale já mám rozseklou nohu, na obou nohách všude modřiny, záda mě hrozně bolí a loket taky.

     Tu noc na mě řval, že mě jde udat na policii, že jsem ho napadla první. A že si půjdu sednout za ublížení na zdraví, že na to bude mít právníky a já ne. No bylo to hrozný. Jediný co mě napadlo bylo, že jsem zavolala kámošku, ta za mnou přijela. Hned se mnou jela na pohotovost, jednání tam bylo hrozný. Jak kdybych si za to mohla sama. Když jsem pak ráno četla zprávu od lékaře, tak kdyby to nebylo fakt, musela bych se smát: např. psal, že břicho mám měkké a přitom mě skoro vůbec neprohlížel!

     Hned odtamtud jsme jeli na policii. Tam mi oznámili, že můj přítel už tam byl, jenže tam přišel opilej, tak mu řekli, ať se jde domů vyspat. Se mnou to sepsali a postoupí to na nějakou přestupkovou komisi. Vůbec nevím, o co jde.

     On mi pak druhý den volal, brečel do telefonu a mluvil se mnou snad půl hodiny. Dohodli jsme si, že si odpoledne přijde pro věci. Ale –  samozřejmě že brečel a prosil mě o odpuštění. A pochopitelně říkal, že si vůbec nic nepamatuje. Ani to, že mi potom vyhrožoval sms. Řekla jsem že si vše rozmyslím, a dám mu vědět do týdne... Nevím si už vůbec rady, Zuzka"

Tak – co vy na to – co byste Zuzce poradili?

Jak říkám, není to vůbec vymyšlené...

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk