Ve své podstatě je to jakási zrůdná hra, ke které je potřeba dvou: jednoho, který se baví podřízeností své oběti, a oběti, která se bojí, případně už nedokáže ze vztahu odejít; dá se říci, že jí to i svým způsobem vyhovuje. Věřím, že mnoho těch utrápených by nedovedlo žít s partnerem klidným, pohodovým, nekonfliktním.

V mnoha případech dokonce oběť svého tyrana jakoby „zachraňuje“, ocitá se v jakémsi bludném kruhu, ze kterého je neschopna za současného stavu odejít („on by beze mne nemohl žít, musím se starat o něj, o domácnost, máme malé děti, jsem na něm finančně závislá, nemám kam jít ...“).  Takový vztah se stává životem plným muk, pro oběť je však obtížné svého partnera opustit. V podstatě si v takovém destruktivním vztahu vypěstuje jakýsi „návyk na drogu“.

     Uvědomte si, že je to podobné, jako např. chtít vyléčit alkoholika (článek na toto téma tady). Ano, alkoholismus je nemoc, ale nikoli taková, která se dá vyléčit pouhou láskou a oddaností. Alkoholik musí sám chtít přestat s pitím. Nemůžete ho k tomu přinutit vy, ani všechna láska, kterou mu dáváte. Na takového člověka se nemůžete spolehnout. Slíbí mnoho věcí: že se s vámi někde sejde, že něco zařídí, že přestane pít – a potom se bude (v tom lepším případě) nesmírně kát, když své sliby poruší. A tohle se bude do nekonečna opakovat...

     I když můžete někoho povzbudit, aby přestal pít, nebudete smět nikdy oslabit ostražitost, protože je nemožné předvídat, co alkoholika znovu nastartuje – a kdy! A vaše bolest se vrátí. Dokonce vám bude vyčítat, že je to vaše vina, že by – nebýt vás a vašich chyb – přeci nepil... Být životním partnerem alkoholika je tak těžké, že nejspíš skončíte psychicky úplně na dně – a to podstatně dříve než on. Je mnoho případů, kdy se po dlouhých letech trápení žena přeci jen odhodlala a s partnerem-alkoholikem se rozvedla (jejich děti vyrostly v nepříjemném prostředí – další generace lidí, psychicky narušených zážitky z dětství). A co se nestalo: onen lihem konzervovaný partner se znovu oženil, znovu přivedl na svět další potomstvo... a koloběh se opakuje...  

     Proč tolik žen setrvává v absolutně debaklových vztazích? Ve vztazích, které je zbavují vlastního sebevědomí? Je to strach, že budou čelit neznámému, že se budou muset vyrovnávat se ztracenými sny, s nesplněnými představami? Ale to přeci není důvodem pro to, setrvávat v neuspokojivém vztahu. Špatný vztah přeci jen vyčerpává, zanechává své oběti prázdné, setrvání v něm nikomu nezaručí, ze láska se jednou vrátí, že bude pokračovat, nýbrž jen dává jakousi „iluzi“ bezpečí. Ten, který je ve vztahu dominantní, málokdy svého partnera miluje – dá se říci, že jím svým způsobem i opovrhuje... Cožpak ty nadávky, výčitky a další průvodní „doplňky“ hrozných scén – cožpak to jsou projevy lásky? Někdy je člověk, který toho druhého týrá, pro všechny ostatní velice příjemný, zábavný, kamarádský – "nikdo by to do něj neřekl"... Ovšem, tahle "domácí šikana" zůstává pro ty ostatní utajena. Trápený partner mlčí a drží – stydí se, bojí se..

     Ano, špatný vztah vás jen stáhne k samému dnu – nakonec budete v sobě cítit mrtvo a prázdno. Proč pokračovat ve zhoubném vztahu, místo, abyste zpřetrhali pouta a našli si někoho jiného, někoho, kdo by odpovídal vašim nejzákladnějším kritériím. Bohužel, mnoho submisivních, těch, kteří jsou ve stádiu zdeptání a ponížení, si už absolutně nevěří. Jsou už přesvědčeni, že „jiný partner by s nimi nežil, že jsou tak oškliví, neschopní, nemožní, že prostě už nemají žádné další šance...“ U žen se k tomu ještě připojuje starost o malé děti; většinou si vůbec neumí představit, že by mohly začít zcela nový samostatný život – nové bydlení, zaměstnání, starost o děti... kde vzít finance...(rozbor podobné situace)

     Je nutno si uvědomit, že hrubost, až už je to fyzická nebo duševní krutost, není možno nikdy tolerovat. V mnoha zemích je násilí v manželském svazku pokládáno za trestný čin. V současné době žije takto i mnoho párů, kteří sice nejsou spolu v oficiálním manželském svazku, ale jejich soužití je dlouhodobé. Dá se říci, že žijí vlastně v manželství „bez papíru“. Za takové situace pak dominantní partner je ten, který může „kdykoliv odejít“, ten druhý má zase nad hlavou pověstný Damoklův meč, že „bude opuštěn“. Uvědomte si, že mentální muka jsou jen jiným druhem násilí. Ačkoliv nemusí dojít k žádnému fyzickému konfliktu – psychické týrání je stejně škodlivé. Ničí především vaši sebeúctu a zabíjí lásku. Psychické útrapy mohou mít stejně trvalé následky jako následky fyzického násilí, protože oboje trvale poškodí vaši osobnost.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk