Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Někde na dosti odlehlém druhém konci Prahy mu v běžném paneláku otevřela příjemná mladá paní. Nebyla sice nejkrásnější ani nejmladší – ale když je tady kšeft, kdo by koukal kam nemá... I když, jak s milým uculením truhláříček uznal: "Kdyby šlo o věc, dal bych si i říct..."  Protože potřebovala odtruhlařit věcí víc – vypadalo to na opravdový kus práce – dal se bez meškání do díla. K večeru odjel a druhý den po obědě byl se vším hotov. <?xml:namespace prefix = u1 /><?xml:namespace prefix = o />

Paní byla milá, povídalo se s ní hezky, ale jak tak chvilky ubíhaly, a jak se tak neměla k otázce : "Tak copak vám dám, kolik si řeknete?", ani jinak se neměla k placení, rozhodl se muž se šikovnýma rukama, že to zkusí sám a zatočil řeč na peníze. Po několika škobrtavých narážkách se mu podařilo paní sdělit, že když zaměstnala jeho ruce, musí mu po skončeném díle dát do nich řádnou odměnu. Milá žena se usmála, zeptala se, zda má ještě chvíli čas a na okamžíček se omluvila.

Po malé chvilce se vrátila. Nahá.

"Tak, tady máte něco do rukou, máte na to hodinku, a dělejte si, co zmůžete a potřebujete..." Vyděšenému truhláři vysvětlila, že žádné peníze zrovna nemá, a když si uvědomí, jaký je hodnotový poměr mezi jejím povoláním a jeho, tak ať bere, když nabízí, protože málokdy jde takhle lacino...  Nechci nijak srážet jeho mužskou náturu, ale absolutně jsem věřila, že v dané chvíli a s neznámou, o níž se právě neomylně přesvědčil, jakou profesí se živí, nehodlal riskovat. Sbalil proto své sakypaky, řekl, že tedy pro dnešek pojede domů, protože on jaksi už zas tolik času nemá. Ale že jí zavolá, až na tom bude nějak finančně lépe, že by se stavil. Po týdnu si řekl, že by to už mohl zkusit. Zatelefonoval, jestli by to šlo a po kladné odpovědi se znovu rozjel na zmíněný druhý konec Prahy. Vzal si na cestu knížku, takže mu dvě hodinky utekly poměrně slušně. Dole se zvonkem ohlásil, ona ho bzučákem vpustila do domu. Mistr truhlář s úsměvem vyjel nahoru, zazvonil – a strnul. Otevřela mu jeho dlužnice, znovu nahá, znovu s úsměvem: "Tak dneska se vám to už snad povede, co říkáte, milej pane?"

Truhláříček vycouval zpět k výtahu, cestou domů si už moc nečetl, a z řidičáku, kde měl ulitou rezervu na pokuty, vytáhl pětistovku. Přeci nemůže doma přiznat, jak neúspěšný je podnikatel. A kdo ví, jestli by mu jeho polovička věřila, že si alespoň nějaké ty drobné v tomto honoráři nevybral...

daniela@kudlanka.cz

Minulý článek: Relativita platová

linkuj.cz vybrali.sme.sk