Zijeme dost odlouceni, spolecensky styk nepripada v uvahu. S nikym si netelefonuji, ani nepisu, vsechno kontroluje. Stejne tak jsem prerusila vsechny kontakty s prateli, s rodici, ale bezvysledne. Verila jsem, ze bude klid a pohoda, ale nakonec stejne nebyl. Ovsem, to není to hlavni, proc pisu: manzel mi pri kazde prilezitosti  vyhrozuje rozvodem, rika, ze se mam sebrat a vypadnout, ale tak jak jsem prisla, a hlavne bez ditete. Ze mi neda dceru, protoze je Americanka. Zakazuje mi na ni mluvit cesky.  Chce se s ni totiz odstehovat ke svym rodicum, kteri uz jsou v duchodu a jsou dobre situovani. Ovsem, beze mne.

     Dalsi problem vidim v tom, ze pokud bych se chtela v pripade rozvodu vratit do CR,  mohla bych jen v pripade, ze mu ji necham. Za sest let, co ziju ve Statech, jsem jeste ani jednou nebyla u rodicu, v Cechach. Také oni nikdy nebyli tady.

Co jsem se ptala a obcas si zjistovala, tak pry musim opravdu bydlet – i pokud by se se mnou rozvedl a ja dceru dostala, nekde pobliz, abych mu umoznila pravidelny kontakt, jinak bych mu musela platit cestu tam i zpet. Mam sice kamaradku, ke ktere bych se mohla alespon na první dobu odstehovat, ale ta zije v jinem state Ameriky, takze to pry nepada v uvahu.

Proste  vsechno vždy skonci tak, ze pokud „nedrzim pusu a krok“ tak se mam sebrat a vypadnout. Je to jako ta knizka „Bez dcerky neodejdu“. Proste nikam nemuzu. Pritom – verte, ja se opravdu snazila, myslim, ze jsem nedelala nic spatneho. Jsem totálne vyrizena, mam pocit, ze proste pokud chci byt se svym ditetem, tak nemam zadnou jinou sanci. Je to tak, ze bych zustala uplne bez prostredku, asi bych hned nesehnala nejake vhodne zamestnani a tak nemohla dceri nic z toho, co ma, poskytnout. Takze by mi ji nedali.

linkuj.cz vybrali.sme.sk