jak poradit, tady se jedná o lásku. A k lásce mám jen toto (bohužel se to týká i případů kdy v lásce chceme pokračovat budovat budoucnost atd.) Citům se nedá poroučet, lze jen ohleduplně polehoučku vysvětlovat, objasňovat situaci. Pochopit to musí tvoje dcera, ale to se stane, až si sama nabije čumák.
"Žádná bolest ani strast, příkoří ani zoufalství nemohou zahubit lásku, lásky umírají docela snadno na pouhé splnění touhy"

Chápu tě. Náš syn se takhle zamiloval do ženy, starší o 17 let. Byla vdaná, její děti byly jen o něco málo mladší než on! Nakonec to bylo trápení a scény ve všech rodinách. Její manžel, její děti, my. Rozvedla se, žijou teď spolu. On se vykašlal na školu, chodí do práce, ale jednoznačně spokojený není. V podstatě setrvává ve vztahu (myslím) jen proto, aby všem dokázal, že měl pravdu. Je to už tři roky. Věřím, že on ještě někdy zmoudří. Doufáme. Ale je nám líto i jejich rodiny.

V takové situaci je asi nejmoudřejší dcerce říci svůj názor, zdůraznit, že je plnoletá a zcela jistě je to její problém, ale vy jako její matka a zkušená žena s tímto nerovným vztahem nesouhlasíte a radíte jí ho ukončit. Ale neučiní- li tak, nepřestanete ji mít ráda a budete ji vždy oporou. Ona tak samo sebou neučiní - je zamilovaná. Ale časem jí takový vztah zákonitě nemůže uspokojovat a sama ho ukončí/nebo on/. Horší varianta je rozvod a nedej bože skutečný zájem o Vaši dceru jako o partnerku, ale to se snad nestane - co by s ním za řekněme 10 let dělala - ona mladá , plná energie, on v důchodovém věku ? Doufejte, že jde pouze o záletného movitého pána, který se nudí a zpestřuje si život vztahy s mladými naivními dívkami.Držím palce a zkuste to nějak přetrpět a být tolerantní a chápající matkou/je to zatraceně těžké/

mohu-li radit, dávejte si převelice pozor na to, aby dcera pořád cítila, že ji naprosto chápete a že jí rozumíte, ačkoli máte dojem, že to pro ni není nejšťastnější vztah. Vy jí přeci rozumíte, jak moc je hezké užívat si krásný vztah, přesto máte jisté obavy - tak jí nezapomínejte říkat i první půlku téhle věty. Aby neměla pocit, že jste proti ní a snažíte se ji donutit udělat něco, co ona nechce a vy jí to vnucujete bez ohledu na její city. Já bych na vašem místě asi udělala to, že bych do debat šla velmi opatrně a spíš otázkami, abych ji velmi nenásilně navedla k tomu, že si na nepříjemné otázky začne odpovědi hledat sama. Pokud jí budete říkat: "jsi mladá, hloupá, naletíš, já přeci znám svět a myslím to s Tebou dobře" , tak se zatvrdí s pocitem, že jí nerozumíte a nepřejete jí to pěkný. Pokud s dcerou budete zacházet spíš jako s kamarádkou, nebudete jí připomínat převahu vašich let a zkušeností, máte jistou šanci, že vás bude pořád brát trochu na zřetel, i přes to pobláznění. Tak nějak způsobem jako že si chvíli budete povídat o tom, jak suprové bylo poslední rande a jak jí přesně rozumíte, co ji na tom mužským láká a baví (a to vůbec není přetvářka, jen mu poctivě uznáte jeho přednosti) a pak nadhodíte… Nojo, je fakt fajn, ale já bych se na Tvém místě přeci jen trochu bála třeba toho, až se to provaří před jeho ženou. Ty se toho nebojíš? Dcera něco odpoví a to, co vám v té odpovědi bude připadat jako jasná nebetyčná pitomost a naivita, tak rozčíleně nevyletíte s kritikou, ale nevinně a přívětivě se zeptáte … „A to se nebojíš ani tohohle, jak to bude dál?“ dcera zas něco odpoví a vy už do toho přestanete vrtat, odsouhlasíte jí to, v čem si myslíte, že je rozumná a přejdete na úplně jiné téma. Dáte jí pár dní na přemýšlení. A příště stejným způsobem dojdete zas o kousek dál, nebudete dceru přesvědčovat a kritizovat, jen jí trochu nasadíte brouka do hlavy, aby o těch nepříjemnostech začala uvažovat sama a sama začala myslet taky trochu hlavou. Jen musíte jít velice opatrně a neagresivně a pořád jí dávat najevo, že ve vás má parťáka a ne mravokárce, že vy neste ta chytrá a ona to pitomý nezkušený dítě, co ničemu nerozumí, jinak se zatvrdí a vy s ní nehnete už nijak.

tenhle pan je teda jeste k tomu zenaty, ale ja to vidim kolem sebe,ten dovoz mladejch holek do Ameriky i do Kanady, rozdily veku silene, proste tihle chlapi vyuzivaji toho ze se ocitli v dobrem postaveni v nejake zadane zemi a doufaji ze sex s mladou holkou jim vrati prosle mladi!

a na každou evidentně naivní a nesmyslnou dceřinu odpověď reagovat výhradně další otázkou nebo klidným a přátelským tónem "no, jak myslíš". Rozhodně ne ve stylu "No jak si můžeš myslet takovou blbost? Vždyť je jasný, že to dopadne takhle a takhle."
Přeju pevné nervy a občas si připomeňte, že ona má ve svém věku právo na omyly a naivitu, jde jen o to, abyste jí vy svou moudrost dokázala předat tak, aby ji mohla přijmout, i když teď vůbec nemáte lehký úkol.

souhlas s Marketou... a zeptejte se ji, jestli to vubec planuje dal, jestli ma nejako predtavu, oc bude za 10 20 let. Jestli premysli o tom, ze jeho deti neprestavaji byt ani po rozvodu jeho detmi, ze se o nej bude vzdy s nekym delit.

on takovy rozvod neni jednoduchy, ja ziji v cizine a vim, ze alimenty se neplati pouze na deti, ale i zene, navic se vsechno deli na pul. Muz vetsinou odchazi "oskubany", pokud neni opravdu bohac. A pak zacinaji starosti.....

nevim kde zijes, ale tady v Kanade je to to stejny....manzelka nebo druzka (to je jedno) ma narok na vechno co ma napul. Deti automaticky pripadaji ji. Jestli jsi z Ameriky zajimalo by mne jak je to tam. Muzes o tom neco napsat prosim te? Ono by to pomohlo spouste holek, co jim jejich pan tvrdi ze rozvodem prijdou o deti a ocitnou se na dlazbe. Uz tu par dotazu na toto tema bylo....

U nás na dlažbě (na dně) se ocitnou spíše ženy, záleží na právníkovi. Je spousta mužů, kteří zmiznou a alimenty neplatí (myslím že jsou soudně vymahatelné 30 let, ale není to nic platné) nebo jsou to muži, kteří to prostě umí, takže to mají "papírově" zabezbečené a žena nevlastní skoro nic. Lehce si kupují své děti a u soudu pak tvrdí že matka se o ně nepostará. Proto je tu v ČR tolik rivality - otec x matka - matky se brání prostě tím že pomlouvají otce svých dětí, nedokáží se s otcem domluvit a bojují o své děti, tak jak umí. Dítě patří k mámě už podle přírody - koukněte na zvířäta, samci se popáří oplodní a pak už je většinou nezajímá osud potomků, dokonce je samice brání proti sežrání samcema. Kdysi podle právních norem (za 1. republiky a i v dalším období) se rozděloval majetek, podle toho, kdo rozvod zavinil a ženy dostávaly také své alimenty. Ale dnes? je to jen chaoz a výhrůžky ženám, potáhneš odtud s holou prdelí. Fakt mne tohle mrzí!

V CR zije a vyrusta 400+ tisic deti bez otce = pouze s matkou (svobodna ci rozvedena.)
Dale psali, i kdyz se pise v bulvarnich novinach o desetitisicovych alimentech milionaru otcu, v 95% pripadu soud naridi rozvedeneho otce platit 1570KC na 1 decko a v oblastech ekonomicke deprese to je dokonce i 800Kc.
Obvykle rozvedeny manzel zalozi novou rodinu a rozvedenematce nastanou potize soudne vymahat co soud pri rozvodu rozhodl aby platil.
Co asi ta mama zvidrni za 800Kc nebo 1570Kc?

Neuvedli jaky pocet deti je v CR, ale podle 2003 tabulek-informaci o CR, je to priblizne 1,6 milionu deti veku 0-14.
= priblizne 115 tisic na 1 milion obyvatelstva.

..."dokud si ho neberes, je to dobry".
Teda nikdy jsem neprivedla domu nikoho zenateho ani podobne "postizeneho" :), vadily ji akorat blbosti typu zrzave vlasy nebo nedostatecna vyska/tloustka/vzdelani, ale vzdycky se nad to povznesla nejakym takovym vyrokem a neresila to, i kdyz se ji to nelibilo.
Ja bych s tim souhlasila, sice by me mrzelo, ze dceri "neni blby" se tahat s zenatym otcem od deti (tzn. zkusila bych zapusobit spise v tehle moralni rovine, bez ohledu na nejakou perskektivu - uplne stejne hrozne by mi prislo, kdyby se tahala se stejne starym treba jen zadanym a bez deti), ale co se tyce te budoucnosti, kdo rika, ze s nim nejakou planuje? Samozrejme muze a nemusi, ale znala jsem hodne zamilovane pary, ktere to ale v jadru braly racionalne, proste "ted si spolu uzivame, je to fajn, ale vecne spolu nebudeme" (z libovolnych duvodu).
Je mozne, ze si to sama uvedomuje, v tom pripade je vhodne ji nepoplasit, aby pak neudelala nejakou hloupost "na truc".

Víš, s jednou takovou jako je tvoje dcera mě podvedl manžel, zbořili mi celej svět. Zkus jí vysvětlit i tuhle stranu mince, třeba to pochopí. Možná jí dojde , že někomu hodně ubližuje.

Danííí.
Podvedl Vás manžel, to sama píšete.
Ale ublížila Vám něčí cizí dcera????
Úžasné, geniální, a přitom tak prosté!!!

Ano, podvedl mne můj manžel, ale i ta "něčí dcera" věděla velice dobře, že je ženatý a má děti. Vždy na to musí být dva. Takže ublížila.
Vůbec jsem neměla v úmyslu soudit dceru paní Denisy.

musí na to být dva (někdy i tři a víc).
Ale vždyť právě to jsem uvedl předtím. Že tím, kdo zradil, nebyla Ona, ale ten druhý. Ona ta něčí cizí dcera Vám docela určitě nikdy nic neslíbila, těžko ji vinit z Vašeho ublížení, ze zrady (co zradila?). Té něčí cizí dceři můžete být docela klidně ukradená, zrovna tak, jako ona Vám.
A Ona sice "byla u toho", ale rozhodně to nebyla Ona, kdo "zbořil Váš svět". Ona nebořila!!!
Faktem je, že boření zřejmě aktivně nebránila, jenže Vy sama Danííí byste mohla milovat muže, který je Vám věrný JEDINĚ proto, že ho Ona odmítla akceptovat?

Asi mám v sobě nějak blbě uspořádaný životní hodnoty a jsem staromodní (teda v určitých věcech).
Taky jsem dostala v životě nabídky od ženatých mužů ať už jako svobodná holka nebo vdaná paní. Takovej chlap byl u mně v ten moment "mrtvej", jednou pro vždy. Pohrdala jsem jím.
Nedělám ze sebe svatouška, ani jím nejsem, ale mám určitý zásady. Průser je ovšem to, že jsem si mylela, že je maj i ostatní ( teda ti mně blízcí) .
V mém věku silně naivní představa. No, jsem definitivně vyléčená.
Omlouvám se paní Denise,zacláním tu s něčím co jí nepomůže.

Jasně, souhlasím. Sama přeci píšete, že takovej chlap byl pro Vás v ten moment mrtvej. Já jen podotýkám, že v první řadě by měl být "mrtvej" pro tu, která mu doteď věřila. A to ať byl jeho návrh "konzumován", či ne. To už, myslím, na jeho charakteru pranic nemění.

Já mám v sobě také něco takového zakodovaného - "jsi ženatý" jsi tu pro svou rodinu, nikoliv pro mne.(Tím jsem o mnoho hezkých chvilek přišla a dále přicházím). Chlapi to umějí velmi krásně opentlit, že si se svojí zákonitou nerozumějí, na tebe jsem čekal celý život, miluji jen tebe atd. Těch slovíček je mnoho a mladá nezkušená dívka tomu uvěří. Nejhorší na tom je, že on to fakt v tu chvíli myslí vážně (únik z reality) a ta dívka si připadá jako důležitá milující zachránkyně lásky, kterou oplývá a věnuje ji tomu, kdo o ni žádá, aniž by si uvědomila, že je to pod její úroveň. A pak? si nabije čumák, ale nepřizná to, protože je hrdá na své původní rozhodnutí a bude čelit osudu s outěžkem...no a třeba to pak přizná, ale je to pozdě

Máte pravdu, bojím se právě toho, že je ve hře víc lidí a hlavně nešťastných. Zkouším to jak to jde, včera u nás byla na návštěvě jedna známá, které se rozbilo manželství kvůli mladé dívce. Tak jsem zvědavá, jak to na dceru zapůsobilo. Myslím, že to bude mít velký účinek.

Napíši vám můj příběh, který tak trošku s příběhem dcery Denisy souvisí.
Ve svých 18ti letech, kdy jsem si připadala jako rozumná a samostatná holka, jsem potkala muže. Během prvního setkaní do mě pořád hustil a hustil, takové ty krásné řeči o tom jak je mu se mnou krásně, a také se strašně moc smál mým ironickým poznámkám. Nikdy víc už jsem neslyšela takový hlučný a srdečný smích (takový ten smích s nadhledem). Beznadějně jsem se zamilovala, i když jsem si dříve myslela, že to snad nikdy nedokážu.
Po dvou měsících naší skoro každodenní platonické známosti se mi konečně přiznal, že je ženatý a má dvě děti. Moc mě to ranilo, ale už jsem byla beznadějně zamilovaná a zaslepená. Do té doby mi tvrdil, že žije se sestrou a jejími dětmi a já mu to prostoduše věřila. Ano určitě si říkáte, proč jsem ho nenechala po té lži jít? Proč jsem nevyklidila pole jeho rodině? Byla jsem prostě mladá, hloupá a naivní, i když jsem si v té době myslela opak. Navíc mi s ním bylo taaak dobře, byla jsem moc zamilovaná. Dobře mi s ním bylo ještě rok, než začal plánovat budoucnost, ale vlastně sám nevěděl co chce. V té době jsem konečně prozřela. On si nevěděl rady se sebou a vyřešit situaci s rodinou a se mnou bylo zřejmě nad jeho síly. Po roce a půl jsme se naštěstí rozešli z jeho iniciativy. Pořád se mi však sporadicky ozýval a vždy mě uvrhl na to dno, odkud jsem se tak namáhavě hrabala třeba 2 měsíce. Vyřešila jsem to nakonec velmi ženským způsobem, a poté jsem ho už nikdy neslyšela a neviděla. Ale od té doby ve mně zůstalo jen prázdno...
Takže Deniso nech to na své dceři, pokud je aspoň trošku rozumná, tak pochopí, že ten její miláček je v podstatě zbabělec, který si bojí přiznat léta a bojí se přiznat prostou zodpovědnost za svou rodinu. Taky bych té době nikoho neposlechla. Snad ten francouzský rytíř udělá nějakou tu chybu, kterou tvoje dcera nepřenese přes srdce.

Tohle je opravdu perfektní pohled do duše oné "zaslepené láskou"... Ano, takovej chlap to prostě umí. Ukecá, omámí, "opije rohlíkem"... Asi se musí velice opatrně, s taktem, a věřím, že Denisa dobře udělala, že se snaží upozornit dceru na situaci manželky jejího romantického milovníka. To taky pomáhá.

Ahojky,
asi to moc nesouvisí s tématem, o kterém je tu řeč (a mám-li se vyjádřit k tomu, co píšeš - souhlasím s Danielou - nevidím důvod ke kamenování :-)) , ale zaujalo mě to, jak píšeš, že jsi pak svoji situaci s "uvrháváním na dno" vyřešila velmi ženským způsobem... Možná by tahle věc mohla být někomu užitečná..? (mně - přiznám se - asi ano ...) Napíšeš k tomu prosím něco víc...?
Díky moc, Ája

ja nebudu psat jak jsem se ja zblaznila do zenateho (s jednim ditetem prosim!) protoze to pisu dlouze a rozvetvene v "Za romantikou na Yukon" Ale jednou mi to stacilo pro cely zivot a hodne jsem toho litovala, Neni to prijemna situace pro nikoho ze zucastnenych.....Ja to resila utekem.

Ten chlap by měl mít rozum. Asi bych se s ním spojila a zajímala se, o co mu jde. Tohle podle mě není láska, ale oblbnutí hormonama..
Každopádně stojím při paní Daně! A dceři bych řekla, že dělá HODNĚ špatnou věc.

Díky Danielo, myslím, že jsi mne plně pochopila. Souhlasím, že by měla dcera aspoň trošku pochopit, co provádí manželce toho jejího mileného. Jenže mám obavu, že ji to až tak moc nedochází (vždyť určitě z jeho úst plynou slova plná zklamání nad nynější manželkou, jak si s ní nerozumí a jaká je to vlastně saň), spíš by to chtělo apelovat na její potřebu řešení budoucnosti. Možná by se mohl ten přítel dcery Denisy otestovat. Tihle Don chuanové jsou dost citlivý na své penízky. Ano jsou štědří, koupí ti každou cetku, kterou si tě udrží v pozici skromné, ale přesto obdarovávané princezny (taková ta zlatá klec). Jenže pokud začnete plánovat budoucnost (seberealizaci) a požádáte ho třeba jen o malinkatou půjčku na cokoliv s tím že mu to co nejdříve splatíte (např. nové PC pro práci do školy, nebo na pořízení první splátky na nájem ve velkém městě), tak se zaseknou. Prostě zjistí, že ta malá dosud poslušná princezna se chce postavit na vlastní nohy a ne k plotně. Opustí ji, protože už by ji nemohli ovládat a oni potřebují ovládat a vlastnit. Ovšem pokud ji přesto podpoří, tak bych pí. Denise gratulovala k budoucímu možnému štěstí její dcery (lepší už to snad nebude).
Tohle jsem vyzkoušela taky a můžu potvrdit 100% úspěšnost, už se neozval.
Tohle je ten můj recept na vyléčení s "uvrháváním na dno". Zaleží ovšem na povaze toho muže a na situaci, všude to fungovat asi nebude. Je to složité, je v tom moc pocitů a možná jsem to nenapsala dost přesně, tak se proto na mě nezlobte.
Alenko tvé články "Za romantikou na Yukon" velmi ráda čtu. Moc pěkně a přirozeně moudře píšeš :o). Je mi líto, že toho lituješ, protože aspoň mě tenhle rozchod dal hodně sil do života podle mých představ a ne podle představ nějakého otrokáře ;o)... sice bojuji pořád s malostí některých mužů, ale pořád je to lepší, než to bylo :o).
Mějte se pěkně.