Já jsem se snažila cestou číst, je to moje vášeň a téměř nikam se nehnu bez knihy, ale velké množství tunelů, kterými jsme projížděli mi to neumožnilo. Bylo jich opravdu neskutečně mnoho a  neustále se střídající světlo s tmou v tunelu mi po chvíli nedělalo dobře na oči. Čtení jsem tedy vzdala a rozhodla se, že dohoním spánek, který jsem celou dovolenou dost šidila. Tělo jakoby dostalo nějaký signál a upadalo ve vlnách do spánku. Města francouzské Riviery jako Cannes, Nice nebo slavné Monte-Carlo jsem spatřila jen okrajové, ale i tak na mne udělala velký dojem. Všechna jsou vystavěna na pobřeží a tak mají přímořskou atmosféru s nádechem luxusu.

     O to větší šok pro mě byla Itálie, která již postrádala ten malebný nádech Provence, byla v architektuře více strohá a nebyla tak barevná. Opravdu Itálie na mě neudělala dobrý dojem a mělo být i hůře. Všude cestou byly vystavěny jakési prapodivné skleníky, mnohdy byly vystavěny z  plechu a byly nalepeny jeden na druhém ve svazích tak, že to působilo dojmem jednoho obrovského skleníku. Vůbec to nebylo hezké i když chápu, že pro jejich majitele to zřejmě byla obživa.

     Byla jsem Itálií hodně zklamaná. Tedy tou částí, kterou jsme projížděli my. Hodně k večeru jsme dojeli do kempu, který byl 6 km od Benátek. Již dopředu jsme byli upozorněni, že mají s Čechy špatné zkušenosti a že musíme být absolutně potichu, jinak nás vyhodí. Respektovali jsme to už jen proto, že nestálo za to mít předposlední den dovolené okořeněný nějakým zbytečným sporem. Nastal kolotoč stavění stanů a vybalování jen nejnutnějších věcích ve velkém tempu, protože byla plánovaná noční prohlídka Benátek. V recepci kempu si bylo možno vzít šikovnou mapku, kde byla přehledně znázorněna cesta z kempu k autobusu, který nás zavezl do Benátek a taky mapka samotných Benátek. Pro mne osobně bylo velkou úlevou, že recepční byl ochotný se domlouvat německy. Francie je úžasná země, ale ta nemožnost se domluvit jiným jazykem než francouzštinou je pro mne dost depresivní. Takže tato změna byla velmi vítaná.

     Autobus nás vysadil na Piazala Roma, takovém místním autobusovém nádraží. Odtud bylo pár kroků k přístavišti, kde bylo možno nastoupit na nějaký ten vodní autobus. Zakoupili jsme si lístky a čekali na loď. Čekali jsme, když jsem se náhle chytla manžela s tím, že mám pocit houpající se země pod nohama. Myslela jsem si, že se mi točí hlava a zatím jsme stáli na pohyblivém molu, což já jsem netušila a dost jsme se tomu nasmáli. Nastoupili jsme a obhlíželi jsme okolo „plující“ památky. Nebudu se tady o nich podrobně rozepisovat, neboť mám pocit, že je většina lidí dost dobře zná.

    Co je však důležitější, je můj celkový dojem a pocit. Nedokážu vysvětlit proč, ale na mě celé toto místo působilo naprosto depresivně. Absolutně se mi Benátky nelíbily; když jsem šlapala po dlažbě, nemohla jsem se zbavit pocitu, že se pode mnou houpe. Na náměstí Piaza la Roma jsme se vracely nočními uličkami a i když jsme měli mapku, byly jednotlivé ulice tak mizerně značené, že jsme doslova bloudili. Většina domů byly neudržované, poničené a v temných uličkách to nebylo příjemné. Tlačil nás i čas, protože v určitou hodinu nám odjížděl poslední autobus do kempu. Byla jsem naprosto znechucená, měla jsem obavy, jestli se odtamtud vůbec někdy vymotáme. Pro mne to byl totálně ztracený čas…  v kempu jsme se honili, abychom to stihli a velmi jsem litovala, že jsem nezůstala u stanu a raději v klidu neodpočívala.

      Kdyby mi někdo dnes  nabídl zájezd do Benátek, nikdo mi mě tam nedostal. Mám to ještě příliš v živé paměti a není to místo, kam bych se chtěla v dohledné době vrátit. Snad to mohlo být již celkovou únavou z poměrně náročné dovolené a nepříliš pěkného prvotního dojmu z Itálie. Je to možné, ale na výsledku to nic nemění.

     Do kempu jsme se vrátili v pozdních nočních hodinách, již nebyl ani čas si sednout a popovídat si, protože ráno jsme měli brzy vstávat, sbalit se a definitivně a nenávratně směřovat k domovu. A po zážitku v Benátkách jsem byla opravdu ráda, že se vracím domů.

Ivana Lichtfangová, Morava

linkuj.cz vybrali.sme.sk