Dle petičního zákona, schváleného dne 27. března 1990, paragrafu 5, článku 1: "Petice musí být písemná a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává; podává-li petici petiční výbor, uvedou se jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat."

     Na samotných stránkách petice je uveřejněno, že si jsou autoři vědomi toho, že je hlasování manipulovatelné a že může být prohlášeno za nevěrohodné. Toto hlasování BUDE prohlášeno za nevěrohodné, navíc je nutnost "papírové" petice odůvodněna také tím, že hlas signatáře získává svou váhu teprve když je stvrzen vlastnoručním podpisem. Lidé jsou proto vyzýváni k vytištění vlastního petičního archu a šíření způsobem, který je v souladu s Petičním zákonem. Bohužel, je zřejmé, že takto šířená petice nezíská takový počet podpisů jako na internetu (slovo podpis budu v souvislosti s internetovou peticí nadále užívat, ačkoliv je zde zcestné, neboť označuje "zadání jména a adresy").

     Jaký je vlastně problém internetových petic a hlasování? Jejich neregulérnost. Jediná možnost, jak zamezit vícenásobnému hlasování, je omezení jednoho hlasu na jednu IP adresu. Dá se to udělat několika způsoby; pokaždé se to však dá obejít (vůbec nejjednodušší je vytáčené připojení). V případě petice je to pak omezení nesmyslné, neboť právo připojit se k petici má každý, nejen ten, kdo vlastní počítač s unikátní IP adresou. Navíc se málokdy vidí, aby všichni členové rodiny měli svůj počítač a každý mohl hlasovat ze své adresy. A co internetové kavárny? Jeden se podepíše a ostatní ostrouhají... Ne, tudy cesta nevede, omezit na jedinou IP adresu je hloupost. To přináší rapidní nárůst hlasů, neboť uživateli nic nebrání v tom, aby napsal všechny osoby, u nichž zná jméno, příjmení a adresu. Když nenapíše všechny najednou a bude je zadávat postupně, je to neodhalitelné.

     Dále může zapsat všechny členy rodiny, což nemůže být bráno jako podezřelé, neboť je naprosto reálná šance, že se člen rodiny o petici dozví a ihned nabádá všechny, aby se podepsali. Ti opravdu "akční" pak mohou vzít telefonní seznam a "rozjet to" ve velkém...

     Nezpochybňuji snahu autorů o regulérní průběh petice, na druhou stranu je zřejmé, že regulérní průběh není možné zajistit. Celá tato akce zatím může sloužit jako varování premiéru Grossovi a první krok k "spuštění" snahy o petici v souladu se zákonem a stejně masovým průběhem.

     Na průběhu petice je také jasné, že většina lidí se již podepsala v počátcích, teď už to budou jen jakési "dozvuky". Podepisování petice není hlasování SuperStar a každý má pouze jediný hlas, hlas za sebe. Během prvních 24 hodin získala petice přes sedm tisíc hlasů. Za další dva dny nezískala ani tolik. Počet nových signatářů se teď bude už je snižovat a já se neodvažuji hádat, kolik jich nakonec bude. Zcela určitě jich nebude více jak padesát tisíc. Polovina tohoto čísla je taková reálná představa. A pokud petici podepíše těch pětadvacet tisíc lidí, jaký to bude poměr k obyvatelstvu? 0,25% (schválně uvádím celou populaci, včetně dětí, neboť je pravděpodobné, že spousta lidí neodolalo a napsalo také své blízké, možná i děti) což je ale stále hrozivě nízká účast.

     Dále je zřejmé, že petice je myšlena špatně, neboť osud premiéra České republiky není věc, kterou by mohly ovlivnit podpisy čtvrtiny procenta celé populace. Tolik lidí si může stěžovat na neodvážení odpadků v kraji a ne na osud celé republiky. Kdyby se podepsali pod petici o zvýšení dávek romským rodinám pouze Romové, bylo by podpisů mnohem více…

     Dále si musíme uvědomit, že odvolání premiéra je razantní krok, který nemůžou způsobit občané republiky pouhou peticí. Pokud by se pod petici podepsalo milion lidí (a petice by byla dle zákona), pořád zde máme (dejme tomu) čtyři miliony voličů, kteří mohou být proti nebo i pro (v tomto okamžiku je nutno brát jejich hlasy jako hlasy "proti").

     Jediný rozumný vývoj by mohl skončit vyhlášením referenda o

"Vyslovení důvěry premiéru Grossovi",

což měl být prvotní cíl petice. Ten, kdo si myslí, že by mohla jakákoliv petice vést k odstoupení premiéra, je značně naivní, vyvolat referendum je však záležitost ne snažší, ale reálnější. Navíc: výsledek referenda je pro vládu závazný.

     Co máme ve výsledku? Máme petici, jenž je sama o sobě nedůvěryhodná a máme pod ní zanedbatelné množství podpisů. Máme petici, jenž směřuje k nesplnitelnému cíli a je jasně vedena ke špatnému cíli. Má tedy smysl ji podepsat? á myslím že ano, já sám ji podepsal a propaguji ji. Ale samotná petice je pouhé gesto, které vyzní do prázdna. Možnost něco změnit? Dle mého názoru je jediná. Vydat petici v souladu s Petičním zákonem, petici, která bude vyžadovat referendum a shromáždit pod ni dostatek podpisů. Alternativy? Nejsou, bohužel.

     Jak to tedy nakonec dopadne? Gross již jistě o petici ví a jen se usmívá nad naivitou signatářů, neboť ať získal svůj titul doktora práv jakkoliv, jistě není tak hloupý, aby nevěděl, že mu nic nehrozí. Nic ze strany podepisujícího se lidu. Já jsem se k petici také připojil, protože alespoň nějaká viditelná snaha se cení, byť je jen symbolická. Přesto zůstávám skeptický a myslím si, že se Gross bude držet svého korýtka až do konce volebního období. Bohužel.

     Na pohádku o tom, jak spravedlnost zvítězila, už dávno nevěřím.

Woody Raven, Orlová

linkuj.cz vybrali.sme.sk